Článek
Naděždin patří k trvalým kritikům invaze na Ukrajinu a část jeho proslovu publikovala Julia Davisová na svém twitterovém účtu v rámci projektu Russian Media Monitor. „Předpokládám, že ruský průmysl momentálně vyrábí třikrát více munice, jak bylo reportováno Putinovi,“ uvedl bývalý poslanec.
„Tady je ale to, co vím jako fakt: Vojenský rozpočet USA pro příští rok dosahuje 800 miliard dolarů (přesně je to 842 miliard, tedy 18,4 bilionu korun – pozn. red.). Ruský rozpočet, ne vojenský, ale celkový rozpočet Ruské federace je okolo 500 miliard dolarů (10,9 bilionu korun),“ vysvětloval Naděždin.
„A ještě jedno číslo: Boeing produkuje až 1000 letadel za rok. Mišustin (současný ruský premiér, pozn red.) řekl, že můžeme vyrábět až 100 letadel ročně. Možnosti amerického průmyslu jsou signifikantně větší než naše. Snažit se soutěžit se spojeným Západem je prostě nevyzpytatelné,“ zakončil svůj monolog Naděždin.
„On prostě chce, abychom se vzdali,“ rozhořčeně opáčil Alexandr Kazakov, současný poslanec Státní Dumy. „Ne, já prostě chci, abychom tuhle avantýru ukončili,“ opáčil Naděždin.
Západ je citlivý na své oběti, ale jeho lidé neumírají
V podobné duchu hovořil i druhý z hostů Viktor Olevič, který je u Norkina rovněž častým hostem a častým kritikem současné ruské politiky. „Co myslíte tím ukončením? Jak? Čím? Kde? U kterých hranic? Všechno tohle se bude řešit hodně dlouho,“ uvedl Olevič s tím, že nikdo v Rusku nepochybuje, že jeho hospodářskou úroveň nelze se Západem srovnávat.
Podle Oleviče je jasné, že Západ využil příležitost Rusko vysílit, zejména když ho to bude stát méně než Rusko. „Ano, Rusko může vést válku roky – z vojenského hlediska. Západ také může vést válku roky, jen je odolnější,“ uvedl Olevič. Pro Rusko by podle Oleviče bylo výhodné, aby ukončilo tento konflikt dřív, než se Západ rozhodne k „finálnímu úderu“.
Ukrajinské útoky na Moskvu či Petrohrad? Klidně se to může stát, řekl expert v ruské televizi
Proti tomu se ohradil opět Kazakov. „Všechno, o čem Viktor mluvil, existuje pouze ve virtuálním světě,“ uvedl. „Zeptejte se kohokoliv na Západě: ‚Jste připraveni obětovat nejméně tisíc lidí?“ narážel tak na citlivost Západu k lidským obětem. „Oni neumírají, Ukrajinci umírají,“ opáčil Olevič.
Dle Kazakova nicméně i tak armádní zdroje Západu existují jen na papíře. Už nezmínil, že s tím samým se od počátku války na Ukrajině potýká i Rusko, ať už jde o techniku, či vybavení v podobě například zimních uniforem. Slovní přestřelku zakončil Olevič dotazem: „Neslibovali nám, že bude do roka konec? Že všechnu doručenou techniku zničíme?“ Na to už Kazakov neodpověděl.
Povolení kritici
Norkinův diskuzní pořad typicky dělí hosty na zastánce dvou protichůdných názorů, kteří někdy ostřeji a někdy méně ostře kritizují, případně hájí politiku Kremlu. Jak ale poznamenal ruský opozičník a šachista Gari Kasparov: „Říct něco v ruské televizi nepotřebuje odvahu, ale povolení.“
Ruské televizní debaty jsou využívány jako propagandistický nástroj, který slouží k vyvolávání iluze svobodné debaty. Ve skutečnosti jsou názory kritiků vyloženy jako chybné nebo někdy ukřičeny. Strana, na které sedí kritici režimu, je přezdívána jako lavice nepřátel lidu.
Vedeme sadistickou válku, řekl host v ruské televizi. Moderátor ho zpražil
Často mohou debaty sloužit jako nástroj kritiky, když Kreml některé složky státu sám kritizovat nemůže. Terčem debat se tak často například stala armáda, ať už během problému s mobilizací, nebo během ústupů z Chersonské či Charkovské oblasti.
K nepochopení ale dochází i na Západě. Právě Naděždin v prosinci loňského roku pronesl jízlivou poznámku, že za Rusy by se dali jistě označit i severoameričtí indiáni, když přišli ze Sibiře. Reagoval tak na propagandistickou snahu odůvodnit ruskou agresi vysvětlováním, kdo všechno jsou vlastně Rusové, které vlast musí chránit. Na sociální sítě se dostala jenom jeho poznámka bez kontextu a neprávem vyvolala posměch.
Přitom je Boris Naděždin jedním z největších „povolených“ kritiků války na Ukrajině už od jejího počátku. Jeho poukázání na jasný hospodářský nepoměr mezi Ruskem a Západem je mimo jiné analogií ke kritice některých japonských armádních a vládních činitelů před útokem na Pearl Harbour. Byli si totiž vědomi jasné západní hospodářské převahy. I slavný admirál Osoroku Jamato předpovídal, že zvládne vítězit zhruba půl roku. Pak se americká válečná mašinerie rozjede naplno a úspěch bude málo pravděpodobný.