Sankce bolí Rusko jednoznačně víc než Evropu, řekl Novinkám mluvčí unijní diplomacie

V České republice, ale bezpochyby i v jiných zemích občas zaznívá názor, že sankce nefungují. Že ti, proti kterým jsou namířeny, je stejně zvládnou obejít. Co byste na to řekl?

Sankce Evropské unie vytvářejí členské státy, je to jejich kompetence. Členské státy jednohlasně rozhodují, jaké sankce se zavedou, kdy se zavedou, vůči komu se zavedou a v jakém rozsahu.

Sankce jako takové nejsou politikou EU. Je to jeden z mnoha nástrojů, které používáme. Myslet si, že sankce zastaví válku, je naivní.

Vladimir Putin se na tu válku připravoval několik let, to znamená, i kdybychom hned na začátku války uvalily 100 procent všech sankcí, tak by to válku nezastavilo, protože on měl dost rezerv na to, aby mohl pokračovat.

Na druhé straně říkáme, že sankce musí v prvé řadě zasáhnout toho, koho chceme, a nikoli nás. Nesmí nás bolet víc. A jestli sankce fungují, nebo ne, je myslím viditelné na tom, kam se Putin dostal po téměř roce své takzvané „speciální vojenské operace“.

Tu začal s cílem podmanit si Ukrajinu do tří dnů a svrhnout legitimně zvolenou ukrajinskou vládu. To se mu nepodařilo. Od prvního dne invaze zaznamenává Putin jednu porážku za druhou.

Teď se snaží vytvořit nějaký zamrzlý konflikt na východě Ukrajiny, snažil se anektovat ukrajinská území, která ani nedokáže plně kontrolovat, to znamená všechny politické i vojenské neúspěchy jsou z části výsledkem toho, že naše sankce fungují.

Ale znovu opakuji: sankce nejsou čarovný proutek a sankce samotné válku nezastaví. Pouze mají omezit kapacitu Kremlu financovat tuto ilegální agresi.

Zastavme se u toho, že nás to nemá bolet víc, než to bolí Rusko. Sleduje tohle Evropská komise průběžně, máte k dispozici nějakou analýzu nákladů a přínosů? Víte jistě, že Rusko dopad sankcí pociťuje víc?

Tohle je přesně něco, co si musí členské státy vyhodnotit samy při rozhodování o tom, s jakými sankcemi budou souhlasit.

Před každou Radou (myšlenou jednáním Evropské rady, kde členské státy reprezentují hlavy státu, respektive premiéři, pozn. red.) je předpoklad, že si každá země vyhodnotí, jak by navrhovaná opatření dopadla na její ekonomiku, obchodní vztahy, rozpočet, obyvatelstvo.

Komise samozřejmě vypracovává analýzy a odhady, ale zdrojem údajů jsou členské státy, takže v prvé řadě musí oni vědět, jak to na ně dopadá. Je samozřejmě rozdíl, jak sankce vůči Rusku zasahují Portugalsko, které nemělo téměř žádnou míru závislosti, nebo jak zasahují Slovensko, které mělo 90 procent na dovozu ruské ropy a uhlí.

Takže?

My na základě poskytnutých údajů můžeme jednoznačně potvrdit, že sankce zasahují Rusko o mnoho více než Evropskou unii. My jsme vyspělá ekonomika, máme množství dalších alternativ, co se týče obchodních vztahů.

Rusko takové alternativy nemá, vždyť se podívejte, kam museli začít prodávat ropu. Za velmi nevýhodné diskontované ceny někam, kde ani neměli potřebnou infrastrukturu.

Plný impakt sankcí, které jsme přijali, se projeví ve střednědobém horizontu, protože jak jsem říkal, na tuhle válku se připravovali roky.

Dochází jim munice, dochází jim vyspělá technologie, mají omezenou možnost doplnit zásoby svým vojskům, proto nedokázali udržet tu rozsáhlou invazi. To je všechno důkaz toho, že sankce fungují.

Zatímco život v Evropě pokračuje dále, ekonomika se nezastavila, našli jsme náhradní dodavatele plynu, nahradili jsme Rusko jako hlavního dodavatele ropy, takže tvrzení o tom, že nás sankce bolí více než Rusko, jsou absolutně lichá.

Maďarská vláda nedávno oznámila výsledky národních konzultací, ve kterých se 97 procent lidí vyslovilo proti tomu, co premiér Viktor Orbán nazval „bruselskými sankcemi“. Máte indikace, že by k takovýmto konzultacím mohly přistoupit i další státy?

Tyto národní konzultace jsou něco, co Orbánova vláda zavedla už před několika roky a využívá tento institut pro potvrzení svých politik. Těch národních konzultací o „bruselských sankcích“ se zúčastnilo jen malé procento populace (hlasovalo 1,38 z 8,2 milionu oprávněných voličů, pozn. red.).

Ten výsledek byl prezentován tak, jako by 97 procent lidí nechtělo bruselské sankce, ale ve skutečnosti mělo být řečeno, že to bylo 97 procent těch, kteří se zúčastnili. Ta účast byla velmi nízká. To je jedna věc.

Druhá věc je, že nic jako „bruselské sankce“ neexistuje. Sankce schvalují členské státy EU jednomyslně, to znamená, že pod schválenými sankcemi je podpis 27 členských států, včetně Maďarska.

Žádná jiná země se nesnaží nesprávně prezentovat sankční opatření jako něco, co dělá Brusel, ale spolupodílí se na formulování rozhodnutí a stojí si za tím. Doteď jsme přijali devět balíků sankcí, pod kterými je podpis 27 suverénních států. Žádný ho nezablokoval.

Rozumím tomu tedy správně, že se neobáváte, že by Maďaři na základě své národní konzultace další balíček sankcí zablokovali?

Doteď dokázala EU vždy najít jednotu. Pokud bude potřeba přijmout desátý balíček sankcí, budou členské státy opět směřovat k tomu, aby se dohodly na konsensu.

Pokud se nějaká země rozhodne toto zablokovat, tak nám jednota padne, ale dosud byla jednota naší největší devízou v boji proti této ilegální agresi.

Uvědomme si, že se bavíme o reakci EU na další eskalaci ilegálního konfliktu, ve kterém jedna země úplně bezdůvodně napadla jinou suverénní zemi s cílem zničit ji jako stát a zničit její národ. A to je pro EU nepřijatelné a mělo by to být nepřijatelné pro každého člena EU.

Ještě jedna věc mě zajímá. Demokratická běloruská opozice si často stěžuje, že EU v reakci na válku neuvalila na režim Alexandra Lukašenka stejně tvrdé sankce, jako uvalila na Rusko. Přeci jen Lukašenko ruské agresi významně napomáhá …

To je otázka na členské státy. Ještě jednou říkám: to, jaké sankce máme nebo nemáme, je odrazem ochoty a připravenosti členských států najít konsensus na tom, co chceme dělat, abychom potrestali někoho za porušování lidských práv nebo mezinárodního práva.

Vůči běloruskému režimu jsme přijali šest balíků sankcí za brutální represi a sankcionujeme ho i za jeho spolupodílení se na agresi proti Ukrajině.

V případě Ruska ty sankce byly tak rychlé a rozsáhlé proto, že stálý člen Rady bezpečnosti OSN bez jakéhokoli důvodu ilegálně vojensky napadl svého souseda. To je porušením mezinárodního práva, Charty OSN i vlastních mezinárodních závazků, které Rusko samo přijalo. Stalo se něco bezprecedentního a přiměřeně tomu jsme reagovali.

To, co dělá Lukašenko –⁠ a to říkám bez snahy to nějak zlehčovat –⁠ není v žádném případě zločin takového rozsahu, který páchá Putin na Ukrajině. Putin likviduje ukrajinský národ, vojenskou silou ničí Ukrajinu a zabíjí lidi.

V Bělorusku je brutální ilegální represe, ale masově se tam lidé nezabíjejí. To je, myslím, velký rozdíl. A hlavně,⁠ Bělorusko nenapadlo sousední zemi. Samozřejmě pomáhá jako kolaborant při ilegální agresi, ale nezapojilo se do ní aktivně. Nezabíjí namátkově civilisty, tak jak to dělá Putin na Ukrajině.