Samotné F-16 nás nespasí, chladí nadšení ukrajinský generál

Vyjádření ukrajinských obranných sil na Twitteru působilo podivně nerealisticky, jako by padesátka letadel, tedy tři až čtyři perutě po 12 až 16 strojích, mohla zvrátit situaci v boji s mnohem silnějším nepřítelem.

To přiznal v rozhovoru i generál: „Jestliže vím, že proti nám stojí uskupení řekněme 50 perutí na 39 letištích, ze kterých vzlétají plnit úkoly, tak bychom chtěli samozřejmě více. Ale pokud to budou alespoň tři až čtyři perutě, myslím, že ve vybraném směru budeme schopni získat převahu ve vzduchu a donutíme nepřítele, aby zcela upustil od úderů, které nyní zasazuje v určité oblasti na určité obranné pásmo.“

Holubcov dodal, že při útoku mohou pomoci i dvě letadla, pro uskutečnění průlomu v nějakém směru je však potřeba celá peruť: „Pro plánované operace od A do Z je potřeba mluvit o 12 až 16 letadlech. I dvojice letadel schopná odpálit raketu na vzdálenost větší než 100 km však přiměje nepřítele zamyslet se a reagovat.“

Ukrajině však nechybí ani tak stíhačky jako střely vzduch-vzduch schopné zasahovat nepřítele za hranicí viditelnosti (BVR), které Rusko má.

„Ruské letectvo má v současnosti ve výzbroji letouny Su-35 a MiG-31BM, které jsou schopné využívat raket (vzduch-vzduch) delšího a dlouhého dosahu, raket R-77 s dostřelem přes 100 km a raket R-37, které lze použít na vzdálenost více než 200 km. Pokud bychom měli platformu, která by například umožnila používat americké střely AIM-120 AMRAAM, které mají dolet asi 180 km, tak bychom jim prostě nedovolili přiblížit se k hranicím,“ vysvětluje Holubcov.

Ukrajinci zatím kvůli absenci střel vzduch-vzduch kategorie BVR nemohou udržet ruská letadla dost daleko od svých hranic, čehož Rusové využívají, když shazují na cíle na ukrajinské straně naváděné klouzavé bomby KAB-500. „Aby mohli tyto letecké bomby použít, musejí se dostat na vzdálenost 40 až 45 km (od cíle). Někdy riskují a přiblíží se na 30 až 35 km. Jsou oblasti, kde nemáme dostatek systémů protivzdušné obrany (PVO), takže to mohou dělat beztrestně. Kdybychom měli F-16, mohli bychom jim zabránit se přiblížit,“ přibližuje výhody amerických stíhaček Holubcov.

Absence stíhacích letadel se střelami vzduch-vzduch kategorie BVR také komplikuje Ukrajině využití podobných bomb americké provenience JDAM, které dostali, připustil generál. „Dalo by nám to příležitost zasáhnout bez zvláštního rizika pro posádky, aniž bychom se dostali do zóny poškození protiletadlových raketových systémů. Tyto bomby mohou být odpáleny na vzdálenost 90 až 100 kilometrů z výšek více než 10 000 metrů , to si ale nemůžeme dovolit, protože je tu riziko zásahu ruské PVO. Rusové mají systémy S-350 a S-400 schopné zasáhnout cíle na vzdálenost více než 200 kilometrů,“ upozornil.

Tomu podle něj museli Ukrajinci přizpůsobit taktiku, přiblížit se více k cíli, ale až na poslední chvíli vystoupat do výšky šest až osm tisíc metrů a z té shodit JDAM a začít manévrovat před raketami odpálenými z Su-35 nebo ze země.

Holubcov současně uvedl, že i když Ukrajina dostala velké množství prostředků PVO od partnerských zemí, pořád jich není dost, aby ochránily celou frontu a pobřeží, a ani to možné nebude. „Počet těchto systémů by byl příliš veliký,“ vysvětlil. Právě tam by mohly napomoci dodané stíhačky.

Mnohé z těchto úkolů mohou plnit stíhačky sovětského původu, jenomže západní zbraně, které nosí, nejsou plně integrovány a nelze využít všech jejich možností. „Bez ohledu na to, jak moc se snažíme upravovat letadla, jak předěláme závěsníky nebo změníme elektroinstalaci, neumožňuje nám to využít plný potenciál západních zbraní,“ uvedl generál.

Všechny partnerské země postupně podle něj pochopily, že ať už Ukrajině dodají jakoukoli výzbroj upravenou pro použití na jejích letadlech, stejně nebude využita naplno. „Neměli jsme střely proti radarům, střely HARM pomohly zvrátit vývoj v boji proti ruské protivzdušné obraně. Ale efektivita jejich použití by byla u F-16 mnohem lepší. F-16 mají speciální přijímač, který dává pilotovi informace o tom, který z protiletadlových raketových systémů nepřítele operuje ze kterého azimutu,“ upřesnil Holubcov s tím, že HARM lze z F-16 lépe zacílit a zvýšit tak účinnost.

Omezení jsou i u naváděných bomb: „Programujeme je na zemi, ačkoli letoun F-16 by umožnil toto programování neprovádět na zemi, ale zaměřovat je na cíle, které by byly detekovány za letu, což by také zvýšilo efektivitu.“

Holubcov zmínil i možnost modernizovat sovětské stroje, aby získaly stejné schopnosti: „Modernizaci neodmítáme, ale pokud chceme z MiGu-29 udělat F-16, je nutné úplně vyhodit vše, co je uvnitř, dát do něj vybavení z F-16. Je to možné, ale je to ekonomicky proveditelné? Proto je vhodnější změnit platformu. Používat MiG-29 pro úkoly, které stále mohou plnit, a zároveň je pomalu nahrazovat novými letouny.“

Generál také vysvětlil, proč má zájem Ukrajina zrovna o F-16: „Není to nejvyspělejší letoun, ale je víceúčelový a může využít téměř všechny zbraně NATO. Může plni úkoly PVO, bojovat s vzdušnými cíli, útočit na pozemní i námořní cíle. Skvěle se osvědčil jako letoun k útoku na překonání PVO nepřítele.“ Poslední tvrzení ovšem nedoložil, zmínil však, že těchto strojů je na Západě dost.

„Schopnosti vzdušných sil Ukrajiny se každým dnem zvyšují a budou dále růst. Myslím, že to Rusové pochopí, až když ztratí vzdušný prostor, pak prohrají celou válku,“ zaspekuloval.

Holubcov se vyjádřil i k potřebě chránit dodané stroje, na které by se Rusko okamžitě zaměřilo:

„Letadla nebude možné jednoduše ukrýt. Bude nutné hledat komplexní přístup, maskovat a rozptylovat letouny, přesouvat je z letiště na letiště. A bude potřeba použít část systému PVO k ochraně těchto letišť.“

Vyjádřil se i k tomu, že západní letouny kladou větší nároky na kvalitu ranvejí. Podle něj však zástupci výrobce Lockheed Martin už viděli ukrajinská letiště a tři označili za vhodná pro použití těchto strojů. Jejich počet je však nízký z hlediska potřeby rozptýlení.