Rusy nutí odjet také pocit, že doma nemají budoucnost

„Lidé prchají nejen ze strachu před mobilizací. Odjíždí také mnoho vědeckých pracovníků i specialistů z oblasti informačních technologií, kteří nevidí další perspektivu,“ řekl Právu ruský politolog Alexandr Morozov.

Upozornil, že do zahraničí přesunuly z Ruska své kanceláře i zaměstnance stovky společností.

Už před válkou Rusko opustili aktivisté spojení s protestním hnutím kolem rozpuštěného Fondu boje s korupcí Alexeje Navalného i další kritici režimu. Postupně se do ciziny kvůli restrikcím přesunula opoziční média i nezávislí novináři.

V první vlně „invazních“ uprchlíků nechyběla ani řada známých umělců, kteří odsoudili válku a kritizovali kremelský režim.

Někteří, jako popová hvězda Alla Pugačovová, se pokusili do Ruska vrátit, avšak vzápětí znovu odjeli kvůli štvanici, kterou na ně doma uspořádali.

„Poslední dobou je vidět nebývalá protiválečná aktivita Rusů v zahraničí. Loni se zúčastnili protestních shromáždění v 60 městech,“ podotkl Morozov.

Upozornil, že z Ruska odjeli mnozí aktivisté, kteří se tam účastnili protestů a mají zkušenosti s organizováním odporu.

„Letos očekáváme další vlnu odjezdů z Ruska… Jde o schopné a energické lidi a určitě vznikne nová konfigurace protiputinské aliance mimo území Ruska,“ soudí politolog žijící v Praze. Je však podle něj otázka, zda to může ovlivnit vývoj v Rusku.

„Kreml se izoluje a prorazit tuto izolaci je čím dál těžší,“ řekl. Připomněl zároveň, že v Evropě už před válkou bylo hodně Rusů, kteří patřili mezi „loajální putinisty“.

Nyní tito Rusové prý mlčí. „Jakákoli proputinská aktivita je vnímána jako bezpečnostní hrozba ať už v Německu, Česku, Polsku, Bulharsku, či Rumunsku. Je zvýšena pozornost k původu ruských peněz a aktivitám v diaspoře,“ vysvětlil.

Podle portálu Meduza se mnozí Rusové často odmítají označovat za uprchlíky a nechtějí být ani považováni za emigranty. Přednost dávají označení „relokanti“, tedy přestěhovalci, a zdůrazňují, že „relokace“ na rozdíl od emigrace není „politický krok“.

Většina Rusů prchá do Gruzie, Arménie, Turecka či Kazachstánu. Zatímco do Evropy se kvůli sankcím dostalo jen málo lidí, kteří se snaží schovat před mobilizací, velmi populárním směrem pro ruské „relokanty“ se staly latinskoamerické země.

Podle portálu Meduza se stovky Rusů usazují v Ekvádoru, Argentině, Uruguayi či Kostarice.

Oceňují snadné podmínky pro vjezd i „klidný“ přístup tamních úřadů k protiruským sankcím. Mnozí Rusové přiznávají, že odjezd zvažovali delší dobu a že válka se stala „poslední kapkou“. Dopřát si ale podobnou „relokaci“ mohou většinou jen ti movitější.

Podle rozhlasu Deutsche Welle i přes sankce hledají Rusové útočiště také v Evropě a míří mimo jiné do Španělska. Už před válkou si tam někteří pořídili nemovitosti a nyní se tam stěhují.

S odvoláním na list El País uvedl, že ruští muži ve věku od 20 do 45 let přijíždějí s rodinami a děti dávají do místních škol. Rozhlas citoval 36letého inženýra z Petrohradu, který přiznal, že uprchl ze strachu.

„Většina ruských uprchlíků o sobě tvrdí, že jsou disidenti, že nesnášejí Putina a milují Ukrajinu. Nejsem nepřítel Ukrajiny, ale hlavním důvodem je pro mě obava o život a starost o děti, které by mohly zůstat sirotky,“ řekl.