Ruští vojenští blogeři těžce nakládají ministerstvu obrany. Putin je překvapivě hájí

ISW připomíná, že jsou většinou pro válku a zastávají nacionalistický pohled, přičemž mají vazby na nacionalistické ideology, jako byl bývalý poslanec, publicita, veterán čečenské války a zakladatel dobrovolnického praporu na Donbasu Zachar Prilepin nebo předloni zesnulý zakladatel Národní bolševické strany Eduard Limonov. Oba oceňovali kanál WarGonzo, ze nímž stojí bývalý zpravodaj stanice LifeNews Semjon Pegov. Sleduje ho milion lidí. Vladlen Tatarsky, což je pseudonym Maxima Fomina, který spravuje kanál Reverse Side of The Medal, je zase spojen se soukromou Wagnerovou armádou.

Své názory zveřejňují na ruských sociálních sítích, jako jsou VKontakte nebo RuTube či na Telegramu. Nejde však o čistě aplaudující skupinu, mnozí působí přímo na frontě nebo mají zdroje v armádě, zejména v jednotkách nasazených v boji, takže mohou hodnotit situaci na základě zpráv z první ruky nezávisle na zprávách ministerstva obrany a bez ohledu na cenzuru, které zprávy z bojiště jinak podléhají.

Institut podotýká, že Kreml umožnil stále početnější komunitě vojenských blogerů a korespondentů, aby si drželi do jisté míry nezávislou pozici navzdory sílící cenzuře. Mezi těmito lidmi přitom nejsou jen kritici postupu ministerstva obrany, kteří zastávají pozice Kremlu, ale i ti, kteří za chyby ve válce tepou i samotného Putina. „Že Kreml toleruje komunitu mikroblogerů, je udivující vzhledem k jeho cenzuře tradičnějších médií včetně opozičních a zahraničních,“ píše ISW.

Putin zřejmě v říjnu zabránil snahám ministerstva obrany stíhat nebo kontrolovat významné mikroblogery, kteří resort veřejně kritizovali za cenzuru a dál pokračovali ve zveřejňování svých příspěvků. Už předtím byli kritizováni za to, že jejich informace odhalují Ukrajině pozice ruských jednotek. Putin ovšem nedávno zmínil význam nutnosti mít přesné zprávy z války.

Vybraní mikroblogeři už dokonce získali pozice v kremelských strukturách. S některými se Putin osobně setkal a pozval je na svůj projev k anexi čtyř ukrajinských oblastí, který pronesl 30. září. Podle ISW je to dáno Putinovou snahou mít možnost oslovovat nacionalistické skupiny, aby se neobrátily proti němu. Vojenský korespondent Alexandr Koc, který přináší reportáže z fronty, se stal členem ruské komise pro lidská práva. Do komise byla jmenována i poslankyně k Rusku připojené Doněcké lidové republiky Jelena Šiškinová.

Podle pařížské analytičky Agnès Wengerové je jedním z důvodů Putinovy podpory mikroblogerů jeho snaha zabránit tomu, že by se nějaký generál stal příliš populární a ohrožoval ho.

Dalším důvodem ale je snaha oslovit více Rusů, kteří zřetelně nedůvěřují oficiálním médiím, zatímco vojenští korespondenti mají tradičně v Rusku vysoký kredit. Od počátku války do 1. října vzrostl počet ruských blogerů na Telegramu o 58 procent. Telegram má také nejvyšší procentuální nárůst obsahu za den, který činí 23 procent. Sledovanost kanálu Rybar stoupla prudce v září a říjnu během mobilizace na více než milion lidí. Asi 400 000 lidí sleduje kanály Igora (Strelkova) Girkina, který stál za vznikem separatistické Doněcké lidové republiky a byl minulý týden ad absentia odsouzen na doživotí za sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou.

Situace je však komplikovanější, protože za jedním z nejvlivnějších kanálů na Telegramu Rybar stojí podle zjištění investigativního portálu TheBell 31letý bývalý zaměstnanec tiskového odboru ministerstva obrany Michail Zvinčuk. Životopisy obou jsou stejné.

A ani akceptace mikroblogerů Putinem je nepostavila čistě na stranu prezidenta. Po stažení z Chersonu ideolog ruského neonacionalismu Alexandr Dugin přičítal ruské vojenské neúspěchy tomu, že Putin nepřijal v plné míře jeho nacionalistickou ideologii. Jádro blogerů však zůstalo stranou ideového střetu. Putina nekritizovali, ale ani nehájili.