Rusové teď budou hledat záminku, proč na příměří nepřistoupit, míní generál

Mělo by dojít k zastavení palby, všech akcí na moři i ve vzduchu. Měly by skončit dronové nálety i shazování klouzavých pum. Stručně řečeno, na frontové linii by měl zavládnout klid zbraní. Jednotky zůstanou na svých pozicích a maximálně stáhnou do hloubky těžkou techniku, aby nebyla stacionární a druhá strana ji nemohla zaměřit.

Vojáci určitě budou sami dodržování monitorovat a dodržovat, otázka je, jestli to bude hlídat ještě někdo další. Ale na moři i ve vzduchu je monitorování příměří snadné pomocí satelitů nebo zpravodajských letounů.

Lze očekávat, že se konflikt obnoví s větší intenzitou, protože obě strany využijí příměří ke střídání jednotek, odpočinku, doplnění zásob, munice a paliva.

Asi by to pro ně bylo výhodnější, ale bylo to hlavně proto, že vzdušné a námořní operace jdou lépe kontrolovat. Na frontě dlouhé 1500 kilometrů nikdy nezabráníte drobným incidentům, které by mohly být argumentem, že bylo příměří porušeno.

Je možné, že k příměří dojde, ale k dojednání míru bude ještě dlouhá cesta. Nečekám, že se do konce rok dočkáme míru, po kterém bude moci začít rekonstrukce Ukrajiny. Ale zatím žádné příměří není, a nemyslím si, že jsou z něj Rusové nadšení. Očekávám, že na něj nebudou chtít přistoupit. Alespoň ne hned, protože pro ně je důležitá Kurská oblast, ze které by chtěli Ukrajince vytlačit a získat ji zpět. Myslím, že pokud se jim to nepodaří, budou dělat vše pro to, aby k příměří nedošlo.

Určitě, na ostatních částech fronty je relativní klid. Pro Rusko je Kurská oblast psychologicky nejcitlivější částí fronty. Rusové tam přesunuli největší posily. Část jsou severní Korejci, kteří jsou už - jak hlásí Ukrajinci - mnohem připravenější a už nebudou mít takové ztráty. Rusové budou hledat záminku, proč na příměří nepřistoupit.

Z vojenského hlediska ne. Situace na frontě se nezmění, i když budou pokračovat v dodávání slíbené techniky. Možná to zpomalí pohyb ruských vojsk, umožní to přesnější zásahy do hloubky ruského území a F-16 budou moci používat protiradiolokační řízené střely. Ale ke změně nedojde. Rusové se smířili s opotřebovávací válkou a velkými ztrátami a jsou pořád ochotni a schopni ekonomicky tu válku podporovat.

I kdyby USA nasadily další cla nebo sankce, tak si nedokážu představit, že to bude mít takový okamžitý dopad, aby Rusko do týdne řeklo, že bude jednat. Vliv by mohla mít Čína, která je největším obchodním partnerem Ruska. Ale Čína nemá nejmenší důvod Rusko opustit, protože se k ní Spojené státy nechovají nejlépe a vztahy jsou velmi komplikované.

Míč je na jejich straně, a překvapilo by mě, kdyby k jednacímu stolu přišli. A když přijdou, tak přinesou svoje staré požadavky, že chtějí všechna čtyři autonomní území, že chtějí Krym, že Ukrajina nesmí vstoupit do NATO a spoustu dalších věcí. Bude záležet na schopnostech Američanů, jak zatlačí na Rusko, aby ustoupilo ze svých požadavků, nebo na Ukrajince, aby slevili ze svých.

Zatím to tak vypadá. Američané nejdříve vyzkoušeli, jak moc Rusko myslí jednání vážně. Pak začali jednat s Ukrajinci. Nejdříve to skončilo katastrofou při přijetí Zelenského v Bílém domě, ale teď se to v Džiddě v dobré obrátilo. Američané zřejmě dosáhli, čeho potřebovali, a zjistili, že Ukrajina je ochotná k ústupkům. Dá se jen dohadovat k jakým. Určitě nejednali jen o nerostném bohatství, ale i o územních ústupcích, protože bez toho to nepůjde.

Neřekl bych, že mírový plán bude nemilosrdný, ale bude muset respektovat realitu. Nemyslím si, že to, co se stalo v Oválné pracovně, byl geniální plán, ale bohužel došlo k souběhu dalších okolností, které způsobily tak špatný výsledek. Naštěstí obě strany byly ochotny ke smíru. Ukrajinci pochopili, že byť jim Evropa pomůže a pošle peníze, tak to nemůže nahradit to, co dostávají od Američanů. Pochopili, že už nemohou tvrdohlavě trvat na vrácení území, která měli před rokem 2014.

Američtí vyjednavači to říkají jasně: bez obrovských materiálních a lidských ztrát a bez pomoci nedokážou Ukrajinci svá území vybojovat zpět. A žádná operace NATO nebo ochotných zemí nepřipadá v současné chvíli v úvahu, aniž bychom vyprovokovali jadernou válku.

Všechno je nahraditelné, zpravodajské informace by mohli získávat ‚přeprodané‘ od Francouzů nebo Němců, kteří k tomu byli ochotní. Ale nikdy by to nebylo v takovém množství, kvalitě a rychlosti jako od Američanů. Pro Ukrajinu má ale skutečnost, že Američané jim znovu poskytují pomoc, dvojí efekt: materiální a psychologický - že USA jsou znovu na jejich straně.

Protože jí zatím vyhovuje pozice, ve které může sledovat, jak se dva hádají a perou. A určitě ji překvapuje, že se zatím nepere Ukrajina a její západní spojenci s Ruskem, ale USA se svými evropskými spojenci. Navíc tu je velmi chaotická politika kolem cel. Jestli si někdo myslí, že jde o promyšlenou strategii Bílého domu, tak se mýlí. Kdo sleduje Trumpova prohlášení, tak vidí, že nejde o kroky geniálního mozku, ale o strategii pokus-omyl. Což může částečně fungovat, ale otázka je, jaké to bude mít vedlejší následky.