Rusové při útoku na Sudžu použili ukrajinské modré pásky, aby zmátli obránce. Jako nacisté v Ardenách

Skutečnost, že se ruští vojáci snažili vydávat za ukrajinské, není žádným tajemstvím, které by náhodou uniklo. Otevřeně se na to zeptal redaktor ruského TASSu: „Během operace Proud měli na sobě ruští vojáci identifikační znaky, které používá nepřítel – modrou pásku. Proč to tak bylo?“

„Nepřítel používá modrou a žlutou pásku. Naším úkolem bylo, aby ukrajinští vojáci nepochopili, co se děje, aby si mysleli, že útočí jejich oddíly. Kdyby začali s pozorováním drony, uviděli by lidi s modrými páskami a dospěli by z k závěru, že jsou to jejich jednotky,“ řekl Alaudinov.

Generál dodal, o co přesně ještě šlo: „Vyvolat v jejich řadách paniku, aby nechápali, co se děje, kdo útočí. Zatímco oni to teprve řešili, my jsme jim způsobili maximální škody. Proto byly použity identifikační znaky v podobě modré pásky.“

Ruští vojáci tak postupovali stejně jako kdysi záškodníci z nacistických jednotek pod velením Otty Skorzenyho, kteří v prosinci 1944 při protiútoku v Ardenách pronikli do amerického týlu a v amerických uniformách vyvolávali zmatek, otáčeli mimo jiné silniční ukazatele. Většina z nich byla po právu zastřelena jako špioni.

Článek 37 Ženevských konvencí nazvaný Zákaz proradnosti sice umožňuje válečné lsti, ale článek 39 o státních znacích uvádí v bodě 2: „Je zakázáno používat vlajek nebo vojenských znaků, insignií nebo uniforem protější strany v  době útoku nebo za účelem zamaskování, podpory, ochrany nebo ztěžování vojenských operací.“

Pásku ale Rusové nepoužili jen při přesunu a prvním přepadu: „Podle původní dohody měli naši chlapci mít modrou pásku prvních 24 hodin a pak ji nahradit červenou. V zásadě tomu tak bylo,“ dodal Alaudinov. Z jeho popisu tak plyne, proč panoval pocit, že Ukrajinci útok na Sudžu odrazili.

Redaktor TASSu ještě dodal, že operace vstoupí do historie. Generál potěšeně zareagoval: „Jsem rozhodně velmi rád, že jsme součástí této historie. Během tří let se můžeme pochlubit, že jsme osvobodili 36 obcí v Luhanské oblasti. Žádná obec, kde jsme působili, nebyla nikdy ztracena. Nyní můžeme přidat dalších šest nebo sedm ve směru na Sudžu.“

Přiznal ale, že operace byla dlouhá a obtížná: „Během sedmi měsíců jsme se snažili udělat vše pro to, abychom Sudžu osvobodili co nejrychleji. Bohužel to trvalo dlouho. Umožnila to až operace, kterou nazývají Proud nebo Roura.“ Dodal, že byla úspěšná: „Ofenziva přinesla významné výsledky – téměř všechny obydlené oblasti byly dobyty najednou a bylo zničeno velké množství nepřátel.“ Přiznal, že v posledních dnech zajali asi sedm Ukrajinců. Ostatní zničili, než se stačili vzdát.

Chlubil se, že jeho vojáky obyvatelé vítali: „Jako když v době Velké vlastenecké války obyvatelé, kteří byli pod (nacistickou) okupací, vítali sovětské vojáky, kteří osvobozovali tato teritoria.“

Přiznal, že proti ruským jednotkám stálo 50 tisíc až 60 tisíc elitních ukrajinských vojáků. Bez důkazů tvrdil, že mezi nimi byli i žoldnéři z ciziny.