Rusové používají střely S-300 i proti pozemním cílům

S-300 (v kódu NATO SA-10 Gumble) je systém, ve kterém se postupně měnila jak vozidla přepravující střely nebo sledovací radary a naváděcí systémy, tak i jednotlivé rakety, takže se původní dosah ze 75 km zvýšil až na 200 až 300 km, a kromě letadel a střel s plochou dráhu letu jsou některé jeho varianty schopné ničit i balistické rakety.

První verze S-300P s raketami řady 5V55 byla zařazena do výzbroje sovětské armády na konci sedmdesátých let. Měla dosah až 75 km. Od té doby byl systém dále vylepšován. Verze S-300PMU (v kódu NATO SA-20A Gargoyle) už měla nové rakety 48N6 s dosahem až 200 km. Od devadesátých let se zaváděla do výzbroje nová verze S300V (v kódu NATO SA-12 Gladiator / Giant) s raketami 9M82 a 9M83, která nabízela i ochranu před balistickými raketami v dosahu mezi 13 a 200 km.

Vylepšená verze S-300VM z konce devadesátých let byla první, které nabízela ochranu proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu i balistickým raketám současně. Poslední verze S-300V4 určená jen pro ruské jednotky měla střely s rychlostí až sedmkrát překonávající rychlost zvuku, které byly určené i k ničení letadel AWACS.

I když nejpravděpodobnější je varianta, že do Polska dopadla raketa vypálená ukrajinskou protivzdušnou obranou, Ukrajina využívala verze S-300PT, S-300PS, S-300PMU, spekulace o možnosti, že šlo o střelu vypálenou Rusy, jsou pochopitelné.

Vzhledem k vysokému počtu odpalovacích zařízení systémů S-300 (v roce 2010 jich Rusko mělo přes 2000) je Rusko upravilo i pro použití k útokům na pozemní cíle, když bylo inerciální navádění doplněno systémem GPS.

Experimentování s použitím systému S-300 proti pozemním cílům začalo na konci první dekády nového tisíciletí, protože rakety používané v systému S-300 mají mohutné hlavice o hmotnosti 140 kg.

Ruský Jižní vojenský okruh v srpnu 2011 uvedl, že střely S-300 se použily při cvičení proti pozemním cílům: „Posádky systému S-300 protivzdušné obrany provedly 14 odpalů řízených střel, které zasáhly na značnou vzdálenost cíle Kaban-2 a Piščal (terčové bezpilotní letouny - pozn. red.), jakož i pozemní cíle.“

Už v květnu 2011 Rossijskaja gazeta napsala, že bylo při manévrech Telemba na východě země odpáleno pět raket ze systému S-300 na ozbrojenou formaci, která byla zničena.

V půlce října o využití raket S-300 proti pozemním cílům informovaly i běloruské Naviny. Podle nich konstruktéři začlenili schopnost „zasahovat pozemní cíle“ do všech verzí S-300 běloruských sil, přičemž je lze použít i proti radarům. Naviny zmínily, že hlavice o hmotnosti 140 kg jsou velmi účinné, neboť se rozprsknou na 19 000 střepin s vysokou kinetickou energií. Dosah je 120 km, což je dáno naváděcím systémem. Naviny však současně zmínily, že v osmdesátých letech byl uskutečněn i odpad rakety S-300 po balistické křivce, kdy dosáhla výšky 70 km a dolétla do vzdálenosti 400 km. Z Běloruska by tak snadno dolétla až do Polska.

V roce 2017 ruská agentura RIA Novosti napsala podle serveru EurAsia: „Systém protivzdušné obrany S-300 je schopný, je-li to nutné, vypalovat rakety i na pozemní cíle, jejichž souřadnice dostane od průzkumných jednotek pozemních sil.“

Jeden z prvních takových případů byl zaznamenán 8. července u Mykolajivu. Západní experti to tehdy dávali do souvislosti s tím, že Rusku docházejí zásoby střel země - země.

Ukrajinská tajná služba SBU ovšem o útocích střelami S-300 15. listopadu neinformovala. Její šéf Vasyl Maljuk uvedl, že se snaží zjistit, kdo útoky podnikl, aby mohl být stíhán za válečné zločiny. Pro Ukrajinskou pravdu uvedl, že se na útocích podíleli příslušníci 184. těžkého bombardovacího pluku z 22. divize těžkých bombardérů a prověřuje se možnost zapojení 52. těžkého bombardovacího pluku.

První používá těžké čtyřmotorové turbovrtulové bombardéry Tu-95 (v kódu NATO Bear). Ty mohou nosit až osm střel s plochou dráhou letu Ch-101 poháněné proudovým motorem s doletem přes 5000 km, která nese jednu hlavici o hmotnosti 400 kg nebo dvě každou o hmotnosti 150 kg. Kvůli malé odrazové ploše se tato střela obtížně detekuje radarem, i když její ničení usnadňuje, že létá rychlostí jen přes 700 km/h.

O tom, že v Przewodówě dopadla střela Ch-101, spekulovala některá polská média na základě srovnání trosek.