Začíná nám docházet munice. Objevená ruská hlášení ukazují totální chaos při ústupu

Po měsících relativně snadného postupu a následné okupace obsazených území přišel pro místní velitele šok, který je mohl probrat, leč neprobral, líčí agentura Reuters v rozsáhlé rekonstrukci dění na velitelském stanovišti Balaklija. Seskládala ji z deníků, zápisníků a nespočtu oficiálních dokumentů i dopisů, jež našla na místě. Zjištění navíc potvrdily i výpovědi svědků z armády i civilistů, uvedl Reuters.

19. července, tedy čtyři měsíce po obsazení území, utrpěli ruští okupanti první porážku. Ještě ranní report místnímu veliteli plukovníkovi Ivanu Popovi nevykazoval žádné abnormality. Noc byla klidná a pozice nepřátel nedoznaly žádných změn. Odpoledne však ukrajinská pěchota podporovaná tanky a dělostřelectvem zaútočila u obce Hrakove.

V 15 hodin téhož dne se spojil s velitelstvím v Balakliji ruský voják z frontové linie. Hlásil, že se musel stáhnout, a žádal dělostřeleckou palbu na post, který musel opustit. Spojení ale bylo náhle přerušeno, vyčetla agentura Reuters z nalezených dokumentů. „Začíná nám docházet munice,“ zapsal si tou dobou kdosi na velitelství do deníku.

V následujících hodinách Rusové do oblasti poslali posily včetně útočných helikoptér. Útok zastavili a ztracené území znovu obsadili. Ovšem za cenu citelných ztrát. Přišli o sedm mužů, 17 jich zůstalo pohřešováno, 39 utrpělo zranění. Zničen byl navíc tank a dva obrněnce.

O tři dny později, tedy 21. července, přišly ještě horší zprávy. Plukovník Popov se dočetl o varování zpravodajců, že Ukrajinci v oblasti rozmisťují tři vysoce přesné raketové systémy HIMARS, které dostali od Američanů, a navíc znají souřadnice ruského velitelství. O tři dny později přesný úder HIMARSu zlikvidoval dvanáct ruských vojáků. To a další boje soudě podle zápisků o různých kázeňských prohřešcích, dezercích a neuposlechnutích rozkazů, nahlodalo morálku ruských vojáků.

Na konci července – jak plyne z dokumentů a zápisníků nalezených agenturou Reuters – už na velitelství v Balakliji o blížící se velké protiofenzivě nikdo nepochyboval. Ze zachycené komunikace Rusové věděli, že je v oblasti mnoho mobilů registrovaných v Estonsku, Británii nebo Nizozemsku. Rusové předpokládali, že jde o žoldnéře nebo zahraniční instruktory, kteří ukrajinské armádě pomáhají s výcvikem a taktikou nebo i v samotném boji.

Ze zápisu datovaného k 4. srpnu vyplývá, že do Balakliji dorazili ruští experti na elektronický boj a snažili vyzkoušet rušičky elektronicky naváděných zbraní Pole-21 proti systémům HIMARS. S jakým úspěchem, není jasné. HIMARS nicméně na Rusy okupovaných územích úřadoval dál. Z výpovědí svědků vyplývá, že rakety zničily nejméně tři ruská velitelství.

Na konci srpna už velitelství hlásilo nedostatek vojáků, techniky, zbraní i munice. Jeden z bojových praporů měl jen 49 vojáků místo 240; jedna ze záložních jednotek byla jen na 23 procentech kapacity.

Inventář vedený ruskými vojáky ukázal, že zatímco 25. července měli k dispozici pět dronů, na konci srpna už jen dva. Z osmi obrněných transportérů zbyly tři a z 24 protitankových zbraňových systémů Fagot čtyři.

To nejhorší však mělo teprve přijít. Hlavní část ukrajinské protiofenzivy začala 6. září dělostřeleckými údery. Bitva o Balakliju trvala dva dny. Na jejím konci zachvátily ruské velitelství plameny. Z trosek vyprostili desítky těl ruských vojáků.

Ukrajinci během protiútoku dokázali za relativně krátkou dobu získat zpět rozsáhlá území okupovaného Donbasu.