Ruský dron mi urval obě nohy, bojoval jsem u Verbove, vylíčil Novinkám ukrajinský voják

(od našeho zvláštního zpravodaje z Ukrajiny)

Co se vám stalo? Jak jste byl zraněn?

Můžu vám to říct. Stalo se to 2. října 2023. Odcházeli jsme z naší pozice u vesnice Verbove v Záporožské oblasti. Přiletěl kamikadze dron, FPV dron. Utrhl mi obě nohy. Asi to ještě chtěli dokončit a zaútočili na mě znovu. Druhý útok mi zranil pravou ruku.

Takhle jsem ležel asi dvě, tři hodiny, než mě někdo přišel zachránit. Nemohli se ke mně dlouho dostat, protože Rusové mohutně zaútočili na linii dotyku. Minomety, dělostřelectvo, drony. Nebylo tedy možné mě vyzvednout. Až blíže k ránu, kdy se situace uklidnila, přišly za mnou moje jednotky. Přišel ke mně rotný.

Od chvíle, kdy jsem byl zraněn, uběhlo osm hodin. Zaškrcovadlo jsem měl už moc dlouho, tak mi amputovali nohu. Druhá, pravá noha byla utržena už na bojišti a nebylo možné ji přišít.

Kde jste sloužil a jak dlouho jste bojoval?

Byl jsem na frontě od června, od začátku našeho protiútoku v Záporožském směru. Vesnice Verbove a Robotyne. Celou dobu jsme byli na linii dotyku.

Máte informace o své jednotce? Jak se daří vašim spolubojovníkům?

Drží se. Často s nimi mluvím. Přeskupili se a jsou zpátky na stejné pozici. Drží pozici, protože Rusové chtějí zpět to, co se nám během protiofenzívy podařilo osvobodit. Ale držíme se, nemáme dost munice pro dělostřelectvo, protivzdušnou obranu, ale kluci se drží skvěle.

Když jste byl na frontě, jak jste byl spokojený s dodávkami jídla, pití a hygienických potřeb?

Mohu mluvit pouze o mé jednotce. Měli jsme všechno na té nejvyšší úrovni. Jídlo, léky, zdravotnické pomůcky. Já osobě jsem například měl pět zaškrcovadel, čtyři pro sebe a jedno pro spolubojovníky. Bez plně vybavené lékárničky nás na linii dotyku vůbec neposílali. Taková byla situace. Jednotka národní gardy je moc dobře vybavená. Starali se o nás, protože věděli, že jdeme na linii dotyku. Museli jsme mít všechno.

Jak často probíhala rotace?

Záleží. Stávalo se, že jsme byli na linii dotyku tři dny, jindy dvanáct dní. Záleželo na situaci. Když to bylo možné, střídali nás, když ne, čekali jsme.

Odkud pocházíte? Jak se daří vaší rodině a přátelům?

Jsem z Ternopilské oblasti, z malého města Borščiv. Ještě před válkou jsme tam měli festival boršče a ukrajinské výšivky. Po válce vás zvu na tyhle festivaly, abyste si to mohli zažít a vyzkoušet si to.

Když Rusové zaútočili, jaká byla vaše první reakce?

Věděl jsem, že bude válka. Připravoval jsem se na válku ještě v době, kdy jsem byl studentem. Část ukrajinské společnosti, která se považovala za patrioty, věděla, že ruské ambice nikam nezmizely a že stále existují. Dříve nebo později bylo jasné, že válka s Ruskem začne.