Rusko stále víc skrytě financuje válku z komerčních úvěrů, hrozí mu úvěrová krize

Ruské banky poskytly půjčky v objemu 207 až 249 miliard dolarů (5 až 6 bilionů korun) podnikům obranného průmyslu a jejich dodavatelům, i když jejich schopnost splácet úvěry je malá, uvedl Kennedy v textu pro svou stránku Navigating Russia. Umožňovalo to nové nařízení vydané hned druhý den po ruské invazi na Ukrajinu 25. února 2022, které nutí ruské banky, aby poskytly těmto firmám preferenční půjčky. To vedlo k bezprecedentnímu nárůstu korporátních úvěrů o 71 procent na 415 miliard dolarů, což je 19,4 procenta HDP.

Asi sedmdesát procent těchto půjček jde do sektorů nějak spojených s válkou, ať už přímo na výrobu zbraní a munice, nebo nepřímo do metalurgie a chemického průmyslu, dopravy a těžby surovin i ropy.

Celkový objem komerčních úvěrů poskytnutých ruským podnikům je 6,5krát vyšší než vládních půjček. Je také 1,8krát vyšší než rozpočet na obranu a 1,4krát vyšší než příjmy z ropy a plynu. Pokud se vezmou jen půjčky poskytnuté podnikům zapojeným přímo nebo nepřímo do válečné výroby, jejich objem pak odpovídá celkovému rozpočtu obrany.

Kennedy upozorňuje, že Rusko tento způsob financování použilo už v letech 2010 až 2022 při modernizaci svých ozbrojených sil, ovšem v mnohem menším měřítku. I tak v letech 2016–2017 a 2019–2020 musel stát převzít řadu nedobytných dluhů. Přesto se po začátku války tento systém mimorozpočtového financování jevil Moskvě výhodným, protože jí umožňoval udržet rozpočet na obranu ve zvládnutelné výši.

V poslední době se však začaly projevovat důsledky tohoto schématu. Nevedl jen k prudkému růstu inflace, která v prosinci činila meziročně 8,9 procenta a v letních měsících 9,1 procenta, ale vytvořil také podmínky pro úvěrovou krizi.

Kreml si to začal uvědomovat koncem loňského roku. Aby se zvládla inflace, musela ruská centrální banka výrazně zvýšit úrokové sazby na 21 procent, přičemž u poskytovaných půjček je sazba ještě o něco vyšší. Objevily se také problémy s likviditou a rezervami bank.

Ruská centrální banka v druhé půlce roku označila poskytování těchto preferenčních půjček za významnou hrozbu pro ekonomickou stabilitu země. Přispívají k monetární expanzi, tedy k tištění dalších peněz.

Problémem je, že půjčky mají spíše strategický než komerční ráz, takže je lze těžko regulovat zvýšením úrokových sazeb, což otupuje hlavní prostředek ruské centrální banky pro boj s inflací. Ukazuje to graf srovnávající reakci hypotečního trhu s těmito úvěry. I po zahájení války objem úvěrů firmám postupně rostl a klesal podobně jako objem spotřebitelských úvěrů a hypoték. Po zvýšení úrokových sazeb mezi říjnem 2023 a únorem 2024 klesl. Pak začal zase růst. Když se loni dál zvyšovaly sazby, objem hypoték začal opět klesat, zatímco úvěry společnostem dále raketově rostly.

Vysoké náklady na půjčky přitom ohrožují i zdravé společnosti, což vedlo centrální banku k tomu, aby dala najevo obavy „z rizika předlužení velkých společností“. Tam může podle Kennedyho patřit i Gazprom, který si půjčoval za sazbu 22 procent a více, aby pokryl ztráty z konce svého klíčového obchodu, jímž byl export plynu do Evropy.

Ruský prezident Vladimir Putin se 28. října setkal s vysokými představiteli vlády včetně ministrů průmyslu a obchodu a financí a s guvernérkou ruské centrální banky Elvirou Nabiullinovou, aby projednali problémy okolo „struktury a dynamiky zadlužení ruských podniků. Putin se věnoval nejen zpomalení růstu HDP a růstu průmyslu, ale také tomu, že navzdory rostoucím úrokovým sazbám stouply od ledna do října komerční půjčky podnikům o 10,6 bilionu rublů (skoro 2,5 bilionu korun).

Ruská centrální banka proto v listopadu oznámila harmonogram zpřísnění regulace bank a půjček. V prosinci však byl nečekaně odložen. Podniky se zřejmě bály jeho dopadů.

Kennedy je přesvědčen, že riziko úvěrové krize je pro Moskvu mnohem větším a bezprostřednějším rizikem než pomalé spalování klesajícího HDP a rostoucí inflace, i když se aktuálně nezdá, že by se Moskva obávala, že by úvěrová krize mohla destabilizovat zemi a vést ke snížení výdajů na obranu.

Rusko se podle něj dostává do bludného kruhu. Čím déle bude válku protahovat a odkládat uzavření příměří, aby ruští vojáci obsadili co nejvíce ukrajinského území, tím více stoupá riziko úvěrové krize vedoucí k pádu a nutné sanaci bank, což oslabí vyjednávací pozice Kremlu. To je podle něj důvodem, proč Rusko stále více hovoří o potřebě příměří, i když za ruských podmínek.

Toho může Západ využít k tlaku na Rusko, které bude mít stále větší problémy nejen přezbrojovat své jednotky, ale také je dozbrojovat, protože utrpěly na frontě značné ztráty nejen na lidech, ale také na technice. Nesmějí se však zmírnit sankce na Rusko. Jejich uvolnění je možné až poté, co se uzavře mírová smlouva se všemi garancemi pro Ukrajinu.

Pokud se sankce neuvolní, bude to oslabovat odhodlání Moskvy pokračovat ve válce. Zachování sankcí navíc omezí schopnosti Moskvy obnovit její vojenskou sílu.

Kennedy upozorňuje, že západní zdroje jsou větší než ruské, což se projevuje právě v opotřebovávací válce, do které se konflikt přelil. Moskva podle něj chápe, že nemůže uspět, pokud se nasadí všechny západní ekonomické zdroje, a snaží se tomu zabránit mimo jiné výzvami k jednání o příměří i snahou vytvářet dojem, že je silnější, než je, a vyvolávat pochybnosti a obavy u obyvatel západních zemí.

Ukrajina by se měla podpořit finančně i dodávkami zbraní. Měly by se tvrději vymáhat sankce. Oceňuje nové sankce uvalené 10. ledna na ruský energetický sektor včetně dvou velkých ropných společností Gazprom Něfť a Surgutněftěgaz.