Rusko ochromuje OBSE a další mezinárodní organizace, řekl diplomat

Šrámek přiznal, že osud Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, kde také zastupuje Českou republiku, není jasný: „Je smrtelná rána OBSE, že jedna země flagrantně poruší všechny své závazky a principy a organizace nemá nástroje, co s tím udělat, nemůže ji přehlasovat, nemůže ji vyloučit.“ V OBSE platí, že se musí dosáhnout konsenzu.

Diplomat popsal současnou situaci: „Od invaze máme něco, čemu říkáme no business as usual. Organizace momentálně zápasí s velkými problémy, nemáme rozpočet, protože ho Rusko blokuje, takže je organizace financována provizorně. Hrozí, že nebudeme mít vedení, protože mandát generální tajemnice a představitelů nezávislých institucí OBSE vyprší koncem roku. Za normálních okolností by byl asi obnoven, ale nenajde se konsenzus. To je černý scénář, ale velmi pravděpodobný. Organizace může být řízena zástupci, kteří ale nemají politický mandát jako zvolení zástupci, a totéž hrozí i předsednictví, které by mělo situaci řešit. Severomakedonské skončí letos a s estonským, které mělo nastoupit příští rok, není konsenzus - opět ho blokuje Rusko. Nejspíš bude provizorně pokračovat severomakedonské předsednictví, ale bez politického mandátu. To je recept pro agonii,“ uvedl s tím, že černý scénář je velmi pravděpodobný.

Organizace však dál pracuje, i když monitorovací mise na Ukrajině už nepokračuje, ale přibývají i nové projekty s humanitární situací, odminováním nebo pomoc vysídlencům a jejich ochrana před organizovaným zločinem a obchodem s lidmi. „Vybírají se na ně peníze, ale mimorozpočtově z darů členských států,“ uvedl Šrámek.

„Nejprve polské a nyní makedonské předsednictví zaměřují veškerou pozornost na ukrajinský konflikt. Jednáme o něm, ale nejsme zapojeni do hledání mírového řešení. Je otázka, jakou a zda nějakou roli bude hrát OBSE v budoucnosti,“ dodal.

Upozornil, že válka ukázala na omezené možnosti podobných organizací: „OBSE měla na Ukrajině dlouhou, třicetiletou historii, její mise nabyla na intenzitě v roce 2014 a po uzavření minských dohod, kdy se OBSE stala jejich garantem a součástí trilaterální kontaktní skupiny vyjednávající o mírovém řešení. Měla tam velkou pozorovatelskou misi s více než tisícem pozorovatelů, kteří se zabývali otázkami porušování příměří. Tu misi ukončila ruská agrese, válce nezabránila, což znamenalo zklamání i pro Ukrajinu, protože ukázalo omezené možnosti OBSE, která sice může nezávisle monitorovat, může jednat, ale nemá zuby, nemá sankce, nemůže trestat, protože je to organizace, které rozhoduje konsenzem, což není slabina jen OBSE, ale i jiných mezinárodních organizací.“

Činnost ukončené monitorovací mise však považuje za důležitou i dnes: „Byla velmi užitečná pro dnešek, kdy slyšíme z ruské strany, že Minsk byl jen záminkou k tomu, aby se Ukrajina lépe připravila na válku. Ze zpráv mise vidíme, že ve více než 80 procentech nebylo porušování příměří zaviněné ukrajinskou stranou. Je to nejen důležitý zdroj informací, ale i důkaz, byli tam pozorovatelé ze všech členských států OBSE včetně asi čtyřiceti z Ruska.“

Okupaci záporožské elektrárny označil Šrámek, za bezprecedentní: „Je to poprvé v historii, kdy jaderná elektrárna a shodou okolností největší jaderná elektrárna v Evropě se ocitla pod okupací a v linii kontaktu.“

Okolo elektrárny probíhají boje, v okolí elektrárny se střílí a v perimetru elektrárny byly rozmístěny i těžké zbraně. Podotkl přitom, že útoku čelit nemůže: „I když jsou reaktory masivní a stavěné tak, aby odolaly i pádu letadla, tak žádná civilní infrastruktura včetně jaderné není postavena, aby odolala přímému vojenskému útoku.“

Riziko radioaktivního úniku se však podle něj snížilo: „To, že se situace z hlediska snížení rizika radioaktivního úniku zlepšila, je důsledkem tlaku mezinárodního společenství. Tím, že se tam podařilo rozmístit monitory MAAE, je situace více pod kontrolou, než byla na začátku konfliktu.“

Zmínil, že dosáhnout toho však nebylo snadné: „Jednání nebyla jednoduchá speciálně na začátku. Že Rusko umožnilo inspekce a rozmístění monitorů, bylo výsledkem velkého tlaku mezinárodního společenství. A ani Rusko si nemůže dovolit porušit zárukové dohody, takže musí umožnit inspekce jaderných elektráren, zejména elektrárny, kterou okupuje a jejíž bezpečnost okupací bezprostředně ohrozilo. To napomohlo k tomu, že došlo k dohodě, a ta se vylepšuje, takže začaly probíhat rotace bez větších problémů, ne jako na začátku, kdy se personál dostat přes linii kontaktu a pak se nemohl dostat zpět. Daří se i rozšířit prostor monitoringu, kam mají monitoři okamžitý přístup.“

Vysvětlil, co vyvolávalo největší strach:, „Obavy jsme měli, zejména aby nedošlo k sabotáži, z ukrajinské strany byly zprávy, že Rusko v areálu elektrárny rozmisťuje miny a nálože. To se ne úplně potvrdilo při monitorování MAAE, ale na druhou stranu bych řekl, že se to vyloučit úplně taky nedá, protože i když se přístup pro monitorování MAAE zlepšuje, má čím dál tím větší rozsah působnosti, stále to není tak, že bychom třeba řekli, že nás ukrajinská strana informovala o podezření, že na střeše byly rozmístěné miny, monitoři se okamžitě půjdou podívat na střechu a řeknou na střeše miny jsou, nebo na střeše miny nejsou. Musejí podat žádost a někdy to trvá několik dní, než se mohou dostat na místo.“ I když má situace daleko k dokonalosti, je to podle něj lepší, než kdyby tam nikdo nebyl. „Máme nezávislé zdroje přímo z elektrárny.“

Zmínil, že riziko úniku radioaktivity snižuje odstavování reaktorů. „Reaktory jsou odstavené, v tzv. studeném stavu, pouze jeden z nich je odstavený v horkém stavu, což je něco mezi plným provozem a studeným odstavením, což snižuje riziko. I kdyby se něco stalo, tak rozsah bude daleko menší. Dodal, že i ve studeném stavu reaktory potřebují elektřinu a chladicí kapalinu, vodu, která se brala z Kachovské vodní nádrže, jejíž hráz byla zničena. Velké riziko to však aktuálně nepředstavuje.

„Ta voda vystačí na řadu měsíců, takže bezprostřední nebezpečí nehrozí a u vody by neměl být problémem. Co se týká elektrické energie, tak jsou tam v případě výpadku záložní generátory, které ho jsou schopné pokrýt. Z čistě technického hlediska chlazení a elektrické energie bezprostřední nebezpečí nehrozí.“

Tlak na Kreml podle diplomata sbližuje Rusko s Čínou: „V multilaterální diplomacii jinak zdařilá izolace Ruska na mezinárodních fórech ze strany Západu má nežádoucí vedlejší produkt, že se Rusko snaží čím dál více upínat k Číně, byť s vámi souhlasím, že Čína nepodporuje Rusko bezhlavě, co se týče konfliktu na Ukrajině, zatímco Rusko podporuje Čínu na mezinárodních fórech bezhlavě téměř ve všem.“

Šrámek upozornil, že Západ čelí sílícímu bloku, který se staví proti němu a který je obtížné přehlasovat: „V multilaterálním světě roste vliv Číny a skupiny 77, což už dávno není skupina 77, ale neméně 130 a hlasovací mašinerie tohoto bloku je čím dál pevnější. Pro západní státy začíná být obtížnější se prosazovat, když se ucházíme o funkce v OSN a jiných mezinárodních organizacích. Tam, kde se tento blok rozhodne hlasovat určitým způsobem, tak EU, USA, Kanada, Austrálie a Británie nemají hlasy, aby to zvrátily. Z toho jde určitý strach, ale je to i určitá výzva pro nás, protože musíme umět přesvědčovat, musíme umět přijít s dobrými argumenty, aby se tak nestalo.“

„To, že je pravda na naší straně, je jasné, ale musíme umět tu pravdu prodat,“ uvedl diplomat a podotkl, že je potřeba změnit přístup: „Západní pomoc s výjimkou humanitární vždycky měla určité podmínky, jak jsou dodržována lidská práva, dobré vládnutí, a čínská pomoc jde bez těchto podmínek. Musíme se zamyslet i nad naším narativem, co může rozvojovým zemím znít jako mentorování.“

Diplomat podotkl, že Čína si žádné podobné podmínky neklade, ale Švamberk zmínil, že i Peking pomoc podmiňuje uznáním jeho nároků na Tchaj-wan.

V závěru se ještě oba věnovali otázce americko-australsko-britského paktu a námitkám Číny, které zejména vadí, že Austrálie získá ponorky s jaderným pohonem. „AUSKUS se nelíbí Číně a Rusku pod falešnou záminkou, že dochází k jaderné proliferaci z jaderného státu do nejaderného, ale zákaz se týká proliferace jádra pro vojenské účely. Není to tak, že ponorky měly být vyzbrojené jadernými zbraněmi, ale budou mít jaderný pohon, což je pochopitelné vzhledem k rozsahu Pacifiku.“ Jaderný pohon umožňuje takřka neomezeně dlouhou plavbu.

„Čína a Rusko zneužívají, že je to šedá zóna, protože na jedné straně je vojenské využití jaderné energie a na druhé mírové. Tohle nejsou jaderné zbraně, ale jde to na vojenské ponorky. Nikdo se nebrání oblast regulovat, ale ne s úmyslem dodávkám zabránit,“ dodal diplomat a zdůraznil, že zatím je vše transparentní a MAAE je o všech krocích informována.