Rusko musíme zatlačit zpět, prohlásil estonský ministr zahraničí

(od našeho zvláštního zpravodaje v Toledu)

Na základě údajů estonského statistického úřadu z letošního roku se v Estonsku nachází zhruba 306 tisíc lidí, kteří se hlásí k ruské národnosti, což z 1,366 milionu obyvatel země dělá zhruba 22 procent. Vyšší desítky tisíc z nich přitom mají ruské občanství. Pane ministře, jaká je situace rusofonní menšiny v Estonsku?

Myslím, že situace je velmi, velmi dobrá, a to i co se týče vzdělání nebo práce. A myslím si, že když se podíváte na vývoj v posledních třiceti letech, tak jsme udělali v integraci obrovský pokrok.

Mohl byste rozvést, jak jste tohoto pokroku dosáhli?

Mladá generace (lidí hlásících se k ruské národnosti - pozn. red.) je součástí normálního estonského pracovního trhu. Je to tedy spíše téma minulosti za sovětské okupace. Naše rusofonní menšina totiž velmi dobře chápe, že Rusko je agresor, a to dokonce i v pohraničním městě Narva, kde více než 90 procent obyvatel tvoří rusofonní menšina. Oni přesně vidí, jaký je rozdíl v kvalitě života, v sociálních dávkách, důchodech, příjmech. Je tedy celkem jasné, že oni nepodporují žádnou ruskou agresi.

24. února 2022 Rusko zahájilo plnohodnotnou a nevyprovokovanou invazi na Ukrajinu. Jak se změnilo vnímání rusofonní menšiny v očích Estonců?

Myslím si, že se nezměnilo. Nepozorujeme žádnou velkou změnu postoje.

Dalo by se tedy říct, že se už necítí jako Rusové, ale v podstatě jako Estonci?

Ano, přesně tak. Také jsme přijali spoustu uprchlíků z Ukrajiny.

Od začátku války to bylo 47 tisíc, že?

Ano, nyní jich máme 47 tisíc. A byla tam dohoda, že ukrajinské děti nepůjdou do ruských škol. Šlo hodně o to pochopit, že i když ty děti mluví rusky, tak to není něco, co by se mělo stávat.

Proto jste založili ukrajinské školy.

Ano, ale ukrajinské děti jsou také v estonských školách, nejenom v těch speciálních ukrajinských. Jsou prostě smíšené i s běžnými třídami. Taky máme speciální školení i pro učitele. A samozřejmě je důležité, abychom těmto dětem poskytovali psychologickou podporu.

Máte speciálně určené psychology, kteří se zaměřují na ukrajinské děti?

Ano, v každé škole máme školní psychology a také speciálně určeného psychologa pro ukrajinské děti. Ale taky chci mluvit o otázce různého používání symboliky Sovětského svazu. My jsme odstranili tank na hranici s Ruskem v Narvě (v polovině srpna loňského roku - pozn. red.), to taky proběhlo velmi klidně.

Takže tam nebyli žádní demonstranti, kteří by například přišli se sovětskými vlajkami?

Něco menšího tam bylo. Ale horší to bylo v roce 2007, kdy jsme odstranili sochu z centra Tallinu. Tam jsme měli masová shromáždění, to se nedá srovnávat. Jasně jsme komunikovali naše hodnoty, nebylo to nic proti ruskému lidu, ale proti Putinovu režimu. My jsme 32 let nezávislí. Tvrdě jsme pracovali na integraci ruských rodin do estonské společnosti. Máme tu dvě generace lidí, kteří studovali a pracovali společně s Estonci.

Estonsko ví, stejně jako my, jaké je to být okupováno Sovětským svazem.

Ano. Dneska je to přesně 19 let, kdy poslední vojska opustila Estonsko. A druhá světová válka bude mít výročí vlastně zítra (rozhovor vznikl na konci minulého týdne - pozn. red.).

Ta začala 1. září 1939.

Je to tak. A skoro vlastně od té doby bylo Estonsko okupováno. Takže je to pro nás takový symbolický den.

Agentura Bloomberg letos v dubnu napsala, že se ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) systematicky snaží verbovat ruské válečné uprchlíky, a to ještě předtím, než překročí estonskou hranici. Jak se s tím vypořádává estonská vnitřní bezpečnostní služba?

Naše agentury pečlivě sledují, co se děje a také co se děje na hranicích. Nikoho tam nepouštíme. Neudělujeme žádná nová víza pro ruské občany. My jsme ty hranice zablokovali. Teď ale samozřejmě kvůli wagnerovcům věnujeme situaci na hranicích větší pozornost. Kvůli tomu, co se děje v Bělorusku, naše ministerstvo vnitra koordinuje operace společně s Pobaltím a Polskem. Nemáme ale žádné četné případy, kdy by Rusko verbovalo někoho v Estonsku.

Nepokouší se Rusko verbovat například někoho z těch 306 tisíc lidí, kteří se k ruské národnosti hlásí?

Asi tam nějaké případy byly, ale rozhodně se nejedná o nic masivního.

Jak taková malá země jako Estonsko dokáže zajistit svoji bezpečnost na hranici s Ruskem?

Víte, já jsem býval ministrem obrany. V roce 2016 a 2017 jsme viděli denně, že na druhé straně hranice bylo více než 120 tisíc (ruských - pozn. red.) vojáků připravených k okamžitému nasazení. Tyto jednotky už neexistují. Všichni byli posláni na Ukrajinu. I teď je tam ale velké množství vojáků. A jak víme, Rusko ty kapacity umí velmi rychle doplnit. Máme docela solidní vojenské jednotky, zejména pozemní. Pořádáme četná cvičení. Jsme skutečně připraveni bojovat. Nyní dáváme 3,3 procent HDP na naši obranu. Podporuje to i obyvatelstvo, více investujeme do obrany. Máme také Ligu obrany, což je taková dobrovolnická vojenská organizace, která je opravdu velká a velmi populární. Je to součást našich obranných sil. Já si myslím, že jsme připraveni.

Co víc může Západ udělat pro Ukrajinu v rámci vojenské pomoci?

Dnes jsme se bavili o tom, že toho Evropská unie za poslední rok a půl udělala hodně. Byla to obrovská změna. Dříve jsme podporovali naše zemědělce, hlavně z peněz našich daňových poplatníků. A teď vojensky podporujeme jinou zemi, kterou je Ukrajina. To je v Evropě obrovská změna. Ale určitě to chce více stíhaček, více všeho. To, co bychom chtěli vidět, je možná rychlejší podpora. Aby to bylo všechno rychlejší. Druhou věcí jsou pak očekávání. Já jsem to říkal mnohokrát a opakuji to i dnes. My v Estonsku nebo ve Španělsku nemáme válku. Lidé se tu na tu tragédii dívají jako na film, který by už měl skončit nějakým happyendem. Ale to není film. A lidi to už přestává bavit. Víte, stovky lidí, Ukrajinců, dokonce i ruských mladých mužů, denně umírají. A my ty zprávy bereme jako prognózu a říkáme, že Ukrajinci nejsou moc úspěšní.

O tom mluvil ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Řekl, že lidé, kteří kritizují postup ukrajinské protiofenzivy, by měli držet hubu.

Ano, měli by držet hubu a jít tam sami, pokud mohou. Ne na frontu, ale prostě blízko fronty, a podívat se, co se tam děje. Podle mě je Ukrajina opravdu silná, místo třídenní speciální operace Putina tu teď máme rok a půl plnohodnotnou válku. Oni nám sami říkali, že až začne protiútok, tak bychom neměli mít přehnaná očekávání. Tady nejde o jeden protiútok. Je to obrovsky těžká práce.

Ukrajinci ale skutečně postupují.

Oni postupují. A ta cena za ten postup je opravdu, opravdu vysoká. Ukrajina samozřejmě neříká přesná čísla, ale i tak víme, že jsou vysoká. A bojuje se o každý metr, o každý metr. Ale jak vidíme, měli jsme nějakou debatu o tancích. Teď to samé máme se stíhačkami.

A za pár měsíců tu bude debata zase o něčem jiném, a i to Západ nakonec schválí.

Přesně tak. A my jim to nakonec dáme. Samozřejmě že Ukrajinci toho potřebují stále víc a víc a rychleji než doposud.

Někteří mluví o tom, že by Ukrajina měla Rusku nechat část svého území, například Krymský poloostrov, a to výměnou za vstup do NATO nebo za uzavření míru. Co si o tom myslíte?

Nějaké úvahy o územní celistvosti nebo suverenitě, to je něco, co Estonsko nikdy nepřijme. Nikdy. Je to totiž naše existenční otázka. Jsme velmi rádi, že jsme nikdy neuznali okupaci Sovětského svazu, ať už o ní uvažoval kdokoli. Je to velmi kluzká cesta, velmi nebezpečná cesta, kterou bychom se neměli vydávat. Úkolem Estonska je připomínat pakt Molotov-Ribbentrop (pakt o neválčení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik - pozn. red.). Je to čistě otázka ukrajinské suverenity a územní celistvosti.

Historie se opakuje, a proto bychom neměli tolerovat politiku appeasementu.

Už jsme to tolerovali mnohokrát. Podobně jsme to tolerovali v roce 2014. A co se stalo.

Ano, po osmi letech došlo k zahájení plnohodnotné invaze.

A proto je zcela jasné, že musíme zatlačit Rusko zpět do Ruska. Jasně, není na mně nebo na komkoli jiném, aby rozhodoval o tom, jaký je v Rusku režim. To má na starosti ruský lid. Druhá věc je, že musíme obnovit mezinárodní právo. Všechny válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, všechna znásilnění musíme potrestat, to samé platí pro všechny ty tisíce dětí, které byly uneseny. A musíme Ukrajinu integrovat do Evropské unie a do NATO, protože NATO je jediná bezpečnostní záruka, která funguje.

Myslíte si, že Putin vydal příkaz k sestřelení Prigožina?

To netuším. Nevím, jestli to vůbec někdo ví. Ale výsledek pochodu na Moskvu vidíme po dvou měsících.

K tomu sestřelení došlo přesně dva měsíce od Prigožinovy vzpoury. V letadle přitom měl zemřít například i Dmitrij Utkin z vedení wagnerovců.

Je to tak. Nevím, kdo ho sestřelil nebo co přesně se vlastně stalo, ale Prigožin je mrtvý. A myslím si, že to nebyl dobrý člověk.

Co se stane s Ruskem poté, co Ukrajina vyhraje válku?

Rusko pravděpodobně zůstane bezpečnostní hrozbou. Nebude tam žádná velká změna v režimu. Ze dne na den se Rusko nestane demokratické. Musíme být realisté. Musíme učinit veškerá možná opatření, aby k takové agresi nemohlo znovu dojít. My jsme ty problémy neřešili a teď se s nimi musíme vypořádat.