Rusko lže. Dokumenty ukazují, že žádná dohoda o míru s Ukrajinou nebyla

List The New York Times se dostal k několika návrhům smluv, které vznikly mezi únorem a dubnem 2022, a upozornil na to, že v nich lze najít přetrvávající zásadní rozdíly.

Ukrajina sice skutečně nabízela, že bude neutrální zemí a vypoví smlouvy, které by byly s její neutralitou v rozporu. Nicméně jeden z klíčových sporů se týkal zajištění bezpečnosti Ukrajiny v případě, že by byla coby neutrální opět napadena. Ukrajina požadovala mechanismus, který by byl spuštěn v případě napadení jejího území. Země garantující bezpečnost Ukrajiny měly v takovém případě nejpozději do tří dnů zahájit jednání a konzultace a následně podniknout akci - ať už společnou, nebo jednotlivě. Ta by zahrnovala i vyhlášení bezletové zóny nad Ukrajinou a poskytnutí zbraní i výcviku ukrajinským ozbrojeným silám.

Rusko s tím obecně souhlasilo, ovšem mělo několik zásadních výhrad. Odmítalo, aby se nad Ukrajinou vytvořila bezletová zóna a poskytly se Ukrajině zbraně. Také požadovalo, aby se na případném zásahu dohodly všechny země jednohlasně. Protože ale Rusko bylo samo navrhováno jako jeden z garantů míru a bezpečnosti Ukrajiny, výsledkem by bylo, že by mohlo samo zablokovat nebo vetovat jakoukoli akci na pomoc napadené Ukrajině.

Rusko by tak mělo v podstatě volnou ruku při napadení Ukrajiny, neboť by ze své pozice garanta bezpečnosti mohlo jakoukoli pomoc zarazit.

Ručiteli měly být vedle samotného Ruska také Spojené státy, Británie, Francie a Čína. Moskva chtěla mezi garanty přidat ještě Bělorusko, Kyjev zase Turecko.

Rusko také požadovalo tvrdé omezení velikosti a výzbroje ukrajinských sil. Měly mít nanejvýš sto tisíc lidí. Značná omezení se týkala i zbraní. Minometů měli mít Ukrajinci jen 147 kusů a vojenských helikoptér pouze deset. Rakety ve výzbroji ukrajinských jednotek neměly mít delší dostřel než 40 km, aby nemohly zasáhnout okupovaný Krym.

Ukrajina nabízela omezit počet svých vojáků na čtvrt milionu, počet minometů na 1080 a vrtulníků na 60. Souhlasila s omezením dostřelu raket na 300 km.

Další spory se týkaly území. Ukrajina původně požadovala návrat všech území pod svou kontrolu včetně Krymu, který Rusko nezákonně připojilo v roce 2014. Ukrajina pak ustoupila a nabídla, že otázka Krymu zůstane otevřena a bude se během deseti patnácti let řešit diplomatickou cestu, aby nedošlo k vojenskému konfliktu.

Rusko zpočátku požadovalo, aby Ukrajina uznala anexi Krymu a odevzdala celou Luhanskou a Doněckou oblast včetně území, které tehdy nekontrovali separatisté a Rusku se ani do současnosti navzdory postupu nepodařilo dobýt. V dubnu Rusko souhlasilo s tím, že Krym a další okupované části Ukrajiny zůstanou pod jeho kontrolou, ale Ukrajina to nemusí uznat. Nutno připomenout, že Rusko v té době kontrolovalo mnohem větší území Ukrajiny než nyní. Teď sice ovládá Bachmut či Avdijivku, ale tehdy okupovalo Cherson a rozsáhlé části Charkovské oblasti, které Ukrajinci dobyli zpět.

Podle dubnového návrhu mělo být příměří uzavřeno podél frontové linie, od které by se Ukrajinci začali okamžitě stahovat. Naopak o stažení ruských sil od fronty se mělo teprve jednat. Rusko souhlasilo i se zapojením pozorovatelů OSN, kteří měli dohlížet na příměří, Červený kříž pak měl zajišťovat výměnu zajatců.

Ukrajina s ruským návrhem nesouhlasila, ale s protinávrhem nepřišla. Už v březnových jednáních zdůrazňovala, že Rusko mohlo příměří vyhlásit kdykoli, ale neudělalo to: „Ruská strana ignorovala početné ukrajinské žádosti o příměří.“

Rusko sice během jednání odstoupilo od původního požadavku na denacifikaci Ukrajiny, ale v příloze trvalo na zrušení několika bodů ústavy, které označovalo jako zákony o „nacifikaci nebo glorifikaci nacismu“. Chtělo také, aby se ruština stala oficiálním jazykem země (vedle ukrajinštiny) a byly zrušeny zákony podporující ukrajinštinu a ukrajinskou identitu. Ukrajina to odmítala s tím, že to nesouvisí s „předmětem mírové smlouvy“.

The New York Times také připomněl, jak probíhala jednání o míru, která začala už 28. února v Bělorusku. Tak rychle zahájené jednání je v historii nebývalé.

Ukrajinci už tehdy nabídli, že země zůstane neutrální, nevstoupí do NATO a na jejím území nebudou moci působit síly NATO. První návrh byl hotový v půlce března. Ukrajinci požadovali, aby jim v případě napadení přišli na pomoc garanti neutrality země. Rusové naopak chtěli, aby jim Ukrajina postoupila celou Doněckou a Luhanskou oblast. Také chtěli zakázat Ukrajině, aby po svých bojovnících za svobodu pojmenovávala ulice, náměstí nebo instituce. „Ukrajina uzná nezávislost Doněcké a Luhanské lidové republiky v hranicích bývalé Doněcké a Luhanské oblasti a změní podle toho svou legislativu,“ stálo v ruských požadavcích.

Ty také ukazují, jak Moskvě vadily sankce. V ruském březnovém návrhu stojí: „Ukrajina zruší své sankce na Ruskou federaci, nedovolí další uvalovat a veřejně vyzve všechny státy a mezinárodní organizace, aby zrušily sankce a omezující opatření přijatá od roku 2014.“

Už tehdy také Rusko uvedlo své požadavky na omezení velikosti ukrajinské armády včetně počtu tanků, děl, lodí a vojenských letadel. Jeden z amerických představitelů, kteří se sešli s ukrajinským vedením, to pro list komentoval slovy: „Tiše jsme si řekli - chápete, že to je jednostranné odzbrojení?“

Na dalším jednání 29. března v Turecku Rusové zmírnili své požadavky, zatímco Ukrajinci přišli s dvoustránkovým dokumentem, tzv. Istanbulským komuniké. To nebylo nikdy zveřejněno.

Otázka Krymu se měla vyřešit během deseti až patnácti let při jednáních a Ukrajina se zavázala, že se poloostrov nepokusí dobýt. Prezidenti Volodymyr Zelenskyj a Vladimir Putin měli při osobních jednáních dohodu finalizovat. Rozhodnout se mělo především o tom, jak velké území budou moci Rusové okupovat. Ukrajinci přišli s mechanismem, jak měly zasahovat státy zajišťující bezpečnost Ukrajiny.

Další jednání následovalo v dubnu po stažení ruských jednotek od Kyjeva, kdy byla objevena zvěrstva spáchaná ruskými vojáky v Buči. Do jednání se zapojil i miliardář Roman Abramovič. Tomu Putin řekl, že by se týmy měly soustředit na vyřešení klíčových bodů. Plyne z toho, že Putin řešil i detaily smlouvy. Pět dnů po Abramovičově jednání poslali ruští vyjednavači 15. dubna svůj sedmnáctistránkový návrh smlouvy Putinovi.

Rusko souhlasilo s tím, že Ukrajina bude navzdory své neutralitě moci vstoupit do EU. Smlouva se také neměla vztahovat na Krym a další okupovaná území. Rusové však dál požadovali, aby dostřel ukrajinských raket činil jen 40 km. Ukrajina měla také stáhnout své jednotky na „své“ území, což naznačuje, že Rusko stále počítalo s tím, že se Kyjev vzdá celé Doněcké a Luhanské oblasti.

Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že žádná dohoda nebyla před finalizací, jak se snaží přesvědčit svět Rusové. Přetrvávaly zásadní rozpory, které podpisu smlouvy bránily.

Ruské tvrzení, že Ukrajince odradila od podpisu návštěva britského premiéra Borise Johnsona v Kyjevě, nedává podle zveřejněných materiálů žádný smysl. Nebylo totiž co podepsat, a Johnson tak nemohl sehrát v osudu smlouvy žádnou klíčovou roli. Ochota domluvit se s Rusy navíc klesla po odhalení masakru v Buči. Ukrajinci po ruském ústupu od Kyjeva také zjistili, že mohou okupanty porážet.