Rusko je po brutálních náletech jako kůl v plotě

Vývoj na Ukrajině byl v posledních dnech velmi turbulentní. Horní komora Státní dumy schválila 4.října anexi čtyř oblastí na východě Ukrajiny – Luhanské, Doněcké, Chersonské a Záporožské. V sobotu následovala exploze na Kerčském mostě a v pondělí a v úterý přišly raketové útoky na města po celé Ukrajině včetně západní, což se od jara nestalo. Podniknuté byly už pod novým velitelem Sergejem Surovikinem.

U náletů se oba diskutující shodli, že se jimi projevila frustrace ruského prezidenta. „Je to projev vzteku a slabosti, vojenské slabosti Ruské federace. Pokud by Rusko bylo vojensky silné, tak jako jsme to viděli v případě jiných vojenských konfliktů, kde bojovaly například Spojené státy, tak cíle by byly zaměřeny na vojenskou infrastrukturu. Ano, je poctivé si přiznat, že ani Spojeným státům se nedaří vždy všechno na sto procent, a také jejich operace bohužel někdy odnesli civilisté, ale vždycky to byla vedlejší škoda a stalo se tak v naprosto minimálním počtu případů. Tedy případů, kdy došlo k selhání rakety nebo špatnému vyhodnocení zpravodajských informací. U ruských útoků je jednoznačné, že byly primárně cílené na civilisty s jediným účelem vyděsit je, terorizovat a zastrašit v bláhové naději, že zapůsobí na své politiky a ti ukončí konflikt podle ruských představ,“ řekl Mikulecký.

V podcastu podrobněji vysvětluje, co je to civilní cíl, vojenský cíl a cíl takzvaného dvojího užití, tedy vojenského i civilního.

Redaktor se zamýšlel, jestli není množství raketových útoků projevem zoufalství. Totéž slovo už použil ředitel britské zpravodajské služby GCHQ Jeremy Fleming, když pro BBC řekl: „Vidíme toto zoufalství na mnoha úrovních v ruské společnosti i ruské válečné mašinerii.“

„Celé ruské vojenské působení na Ukrajině je projevem nebetyčného zoufalství,“ souhlasil analytik.

„Ruský útok byl zahájen na základě špatných informací ruských zpravodajských služeb o morálce Ukrajinců, o stavu ukrajinské armády, o stavu ruské armády. Celá válka je špatně připravená, špatně vedená a může jen špatně dopadnout. To, co nyní vidíme, je labutí píseň ruských schopností útočit na vzdálenější cíle. Pokud tímto tempem používají střely s plochou dráhou letu, taktické balistické rakety, střely do protiletadlových systémů S-300, tak podle lidí, kteří se v tom orientují hlouběji než já, by jim nejpozději v lednu či v únoru měla tato munice dojít. A je otázka, jak budou schopni vyrábět novou,“ dodal Mikulecký.

Švamberk také připomněl, že podle Fleminga není problémem Ruska jen nedostatek munice: „Taky se mu nedostává přátel.“ Putina po náletech vyzvaly k deeskalaci i Čína a Indie a kritizovalo ho Turecko, tedy země, které s Moskvou mluví.

„To je správná formulace, s Ruskem mluví, nejsou to totiž spojenci ve smyslu, jak vnímáme spojenectví my,“ reagoval Mikulecký. Dále dodal: „Putin udělal s masakry civilistů v ulicích ukrajinských měst chybu. To otřáslo i zeměmi, které s ním dosud měly trpělivost. Čína by byla určitě ráda, kdyby válka skončila rychle, jakkoli, ale rychle, aby si neumazala ruce. I zemím z Arabského (Perského) zálivu, které jsou zásadní pro svět, co se týká těžby ropy a zemního plynu, a které s Putinem svým způsobem stále mluví, už dochází trpělivost. V zákulisí probíhá řada jednání, kde se snaží Putinovi vysvětlit, že tudy by už pokračovat neměl.“

Švamberk podotkl, že Rusko už působí jako onen pověstný kůl v plotě a zbývá mu kromě Íránu poslední spojenec - Bělorusko. Běloruské jednotky už mají operovat spolu s ruskými kvůli ohrožení Běloruska. Otázkou podle něj je, jestli to znamená hlubší zatažení Minsku do války, nebo se Alexandru Lukašenkovi povede dál postupovat jako španělskému diktátorovi Frankovi za druhé světové války, který se do ní nakonec nezapojil.

„Já si myslím, že příměr Frankem by byl pro Bělorusko ještě optimistický,“ řekl Mikulecký. „Myslím si, že ve finále dopadne Bělorusko jako Slovenský štát, místo Franka tam bude Tiso a nakonec Lukašenko svoje jednotky do boje pošle, přestože většina Bělorusů není nakloněna účasti v ruské válce. Lukašenko bude muset splatit dluh za to, že ho Putin udržel u moci. Ani profesionální vojáci, kteří patří k oporám jeho režimu, nebudou chtít jít bojovat. Právě proto, že to jsou profíci a je jim jasné, že oni budou za Lukašenkův dluh platit vlastní krví a bude obtížné je do boje dostat. Proto očekávám nějakou ruskou hru na falešný útok pod ukrajinskou vlajkou na běloruském území.“

I když je počet vojáků omezený a činí necelých 20 000 mužů, podle Mikuleckého by i oni mohli pomoci odčerpat část ukrajinských sil, které by jinak mohly bojovat na východě proti Rusům. Nemyslí si však, že by nasazení běloruských profesionálů přineslo zásadní zvrat.

K příčině výbuchu a požáru na Kerčském mostě se Mikulecký nechtěl vyjadřovat s tím, že není expertem na výbušniny, a doporučuje obrátit se spíš na pyrotechnika nebo ženistu. Ale okomentoval vlastní zkušenost: „Měl jsem možnost například vidět v Iráku nebo v Jemenu cisterny s palivem, ve kterých byla iniciátorem nějaká nálož, a měl jsem možnost vidět výsledky takových útoků i na estakádách, ale nikdy jsem neviděl, že by se železobetonový most zhroutil.“

Pokud by tam však byl nákladní automobil napěchovaný dusičnanem amonným, tak by škody mohly být velké, jak ukázala exploze v Bejrútu.

Podotkl také, že vagony s palivem hořely asi třicet metrů od místa exploze. Za zajímavé považuje i to, že z nákladního auta nezbylo nic, z aut v okolí také ne, ale „jediné, co zbylo, byla ukrajinská občanka, kterou tam bystrá ruská tajná služba objevila. To pak ve mně začíná hlodat podezření, zda je to ze strany ruských tajných služeb jen zakrývání toho, že nezvládli ochránit Kerčský most, nebo jestli to nemůže být nějaká provokace některé ze silových složek, aby vytvořila záminku pro ruského prezidenta zvýšit tlak na Ukrajinu“.

Mikulecký ale zdůrazňuje, že jde jen o spekulace a snahu najít odpověď z naprostého minima podkladů. Pravdu podle něj mají šanci zjistit spíše historici než vojenští analytici.

Švamberk zmínil, že Ukrajině se od počátku konfliktu daří útočit i mimo své území. „Ano, i když Rusko není stát, který by se dal dávat za příklad pořádku a dodržování předpisů, tak těch požárů a výbuchů je v poslední době na jeho území trochu příliš, aby to byla jenom náhoda,“ dodal Mikulecký.

Výměna velitele podle analytika není až tak významná: „Je jedno, jestli se velitel bojiště bude jmenovat Surovikin nebo Dvornikov, všechny tyto muže předcházela pověst, jak se chovali barbarsky v Sýrii. Jak víc barbarsky by se ještě Rusové mohli na Ukrajině chovat po všem, co jsme viděli v Buči, v Irpini, v Izjumu?“

Analytik připomněl mučírny, zavražděné civilisty a bezohledné útoky na civilní objekty: „Já si myslím, že žádná velká změna nebude. Jestli to teď pro někoho může být horší, tak pro ruské vojáky, kteří budou bojovat pod jeho velením, pokud jde o braní ohledů na vlastní vojáky, Surovikin nemá v ruské armádě dobrou pověst.“

Přesto podle Mikuleckého jedna změna nastala: „Vladimir Putin se poprvé za této války pokouší soustředit velení pod jednoho člověka, což je u západních armád naprostý základ jakékoli operace. Pokud na jednom bojišti velí několik různých velitelů, tak nebudou operace navzájem koordinované a dopadnou špatně.“

Zmínil ale, že se vývoj na frontě nezmění: „To nejlepší, co měli, je pryč, technika je zničená nebo ukořistěná a ti nejlepší vojáci jsou mrtví nebo v zajetí.“ Změna velitele může podle něj spíš ukazovat na změnu mocenských poměrů uvnitř kremelského kroužku. Připomněl, že Surovikin má blízko k Jevgeniji Prigožinovi, majiteli soukromé armády Vagnerovců, kteří jako jediná část ruských sil na bojišti nejen drží své pozice, ale postupují vpřed.

Pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti, pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá a nepostihuje vše, co v něm bylo řečeno.