Ruské miny zabíjejí i jejich vlastní vojáky

Protipěchotní a protitankové miny představují hlavní problém pro ukrajinská vojska, která se na jižním křídle fronty snaží znovudobýt Ruskem zabraná území. Koridory, v nichž se očekává ukrajinský protiútok, Rusové zaminovali s nevídanou hustotou.

O tom, že hustá minová pole výrazně zpomalují ukrajinský postup, není podle Marka Voygera, vojenského odborníka a profesora na Americké univerzitě v Kyjevě, citovaného časopisem Newsweek, pochyb. Expert však připomíná, že Rusové si tím kopou jámu, do které – obrazně řečeno – padají i oni sami.

Ruské ztráty začínají již při samotné tvorbě minových polí a okupační armáda si podle Voygera uzavírá cestu k tomu, aby v případě ukrajinského vyčerpání mohla přejít do protiútoku. „Nebyli by toho kvůli minám schopni, na jižním úseku fronty určitě ne,“ říká expert.

S tím souhlasí i Erich Kramer, šéf spolku Ukraine Defense Support Group, který tvoří američtí veteráni pomáhající s výcvikem ukrajinských jednotek.

„Rusové rozsévají miny velmi hustě, víceméně náhodně, a hlavně o tom nepořizují žádné mapy,“ řekl Newsweeku Kramer. Podle něj jde ve srovnání se západními armádami o zcela odlišnou praxi. „My jsme v minových polích vždy nechávali koridory, kterými se případně dalo dostat zpět, a hlavně jsme o tom měli přesnou dokumentaci. Oni ne,“ dodal.

Kramer vychází i z fotografií z bojiště pořízených ukrajinskými vojáky. „Viděl jsem snímky, z nichž bylo zřejmé, že Rusové náhodně rozházeli deset až patnáct min na vzdálenost deseti metrů. Prakticky jednu vedle druhé,“ říká.

Oba odborníci se shodují na tom, že ruská zaminovávací taktika souvisí se lhostejností ke ztrátám na životech – včetně těch vlastních. „Je to stejné v případě min jako u obranné palby. Když Rusové ustupují, klidně střílí proti Ukrajincům zezadu, a to i do vlastních pozic, je jim to úplně jedno. Lidský život pro ně nic neznamená,“ uzavírá Kramer.