Článek
(od našeho zvláštního zpravodaje)
„Mě obvykle nic nevystraší a celkově se ničeho moc nebojím. Ale když to bouchá blízko, vzbudí mě to a jsem vystrašený. Maminka má vždycky velký strach, táta ale už moc ne. Asi si na to už zvykl,“ uvedl smutně Alex.
„Když je ten útok intenzivní, když je blízko, jedeme autem s celou rodinou do vedlejší vesnice,“ řekl Novinkám Alex, který dále uvedl, že v takovém případě celá rodina musí spát v autě.
Asi patnáctiletý mladík bydlí se svojí rodinou v domě, který se nachází asi sto metrů od Dunaje, tedy na dohled ukrajinského přístavního města Izmajil, jež leží asi 300 metrů od rumunského břehu této druhé nejdelší evropské řeky vlévající se do Černého moře.
Izmajil se opakovaně stává terčem ruských dronových útoků, a to zejména od doby, kdy Moskva v polovině července odmítla souhlasit s dalším prodloužením dohody umožňující vývoz ukrajinského obilí z černomořských přístavů.
„K útokům dochází už pár měsíců jednou až dvakrát týdně,“ vylíčil Alex jejich pravidelnost. „Vždycky to je v noci, přes den ne,“ dodal.
Utíkají i další
Ve vesnici Plauru žije necelých 70 obyvatel. Většina z nich právě u břehu řeky Dunaj, která vytváří přirozenou hranici mezi Rumunskem a Ukrajinou. „Osobně znám ještě jednoho člověka, který utíká stejně jako my. Ujede autem a vrátí se až ráno,“ popsal Alex.
Ten dále uvedl, že se ruských útoků bojí všichni, nikdo se ale zatím kvůli nim neodstěhoval. „Lidé nechtějí odcházet. Je to náš domov. Náš dům. Nemůžeme odejít,“ vysvětlil.
Protiraketové kryty
Několik set metrů od Alexova domu se nachází jeden ze dvou raketových krytů, které rumunská armáda v důsledku nálezu trosek ruských dronů postavila na ochranu obyvatel vesnice Plauru.
Asi padesát metrů od tohoto krytu bydlí v oranžovém dvoupatrovém domě Alexovi prarodiče. „Oni už jsou moc staří, nestihli by utéct, kdyby to tady vybuchlo,“ řekl.
Podle něj byly trosky jednoho ruského dronu nalezeny v lesích blízko řeky Dunaj. „Tady od nás to jsou asi čtyři kilometry. Jedny (trosky) našli hluboko v lese,“ uzavřel Alex.