Článek
„Chápali situaci. Hlídali frontu, aby nikdo nepředbíhal. Dali lidem naději, že si uvaří vývar a budou mít alespoň nějakou výživu,“ popsala pro televizi currenttime.tv situaci ve městě, které už tři týdny přežívá bez dodávek elektřiny, plynu, vody i potravin.
Podle úřadů se dosud z ruskými vojsky obléhaného přístavu u Azovského moře podařilo uprchnout asi 35 tisícům lidí.
Unikly náhodou
„Když vypnuli plyn, lidé vycházeli na ulici, káceli stromy a u každého domu pak vznikala ohniště. Tam se vařilo. Ráno jsme se probouzeli a viděli, jak muži už chystají oheň,“ popsala podrobnosti válečného života.
Ztratili jsme přístup k Azovskému moři, hlásí Ukrajinci
„Vycházeli jsme pak se svými kastrůlky, něco jsme vařili, pro vodu jsme chodili do studny. Na chuť jsme si postupně zvykli. Chodit pro vodu ale bylo nebezpečné. Pořád tam padaly bomby,“ popsala.
„Šetřili jsme potraviny, nevěděli jsme, jak dlouho to potrvá. To, co se děje v Mariupolu, je skutečná humanitární katastrofa,“ dodala.
Spálená země
Z města obě ženy podle Afiny odjely náhodou. „Neměly jsme žádné informace. Ráno jsme si šly na ohništi dělat snídani. Přijel tam policejní vůz, pancéřovaný. Vystoupili z něj dva policisté. Šly jsme se zeptat, co nás čeká. Řekli, že nám nic nemohou zaručit, a tak jsme se rozhodly,“ popsala, jak se k odjezdu odhodlaly.
Satelitní snímky ukazují rozsah zkázy Mariupolu
„Vyjely jsme a nikdo nás nezastavoval. Dostaly jsme se až do Berďansku, kde jsme narazily na ruské hlídky. Hned za Mariupolem už fungovalo spojení, chodily nám zprávy od služby pro mimořádné situace. Hlásila, že ten den byl otevřen humanitární koridor,“ vzpomíná žena, která našla útočiště v Záporoží.
Ukrajinské úřady podle ní v esemeskách lidem radily, aby si smazali všechny záznamy s vojenským obsahem. „Vojáci kontrolovali zprávy a mohli zabavit telefon. Podřídily jsme se opatřením,“ přiznala.
V krytu pod troskami divadla v Mariupolu zůstává 1300 lidí
Ačkoli celou dobu ve městě Afina neustále slyšela palbu a výbuchy, otřáslo s ní, když se dostala mimo město. „Viděly jsme ohořelá auta, která explodovala na minách, rozházené dětské sedačky. Katastrofa, spálená země. Nic takového nebylo ani ve filmech o druhé světové válce. Bylo to šílené. Nevěřila jsem, že se to děje v mé zemi.“