Reportáž z Kyjeva: Jak normálně žít, když vás válka dožene i tady

Na tvářích lidí, které míjíme, jakoukoliv připomínku války nejde rozpoznat. To je patrné až ve chvíli, kdy se s nimi dáte do řeči.

„Strávila jsem na východě Ukrajiny celý život. Při jednom z útoků na náš dům jsem musela zůstat mnoho dnů skrčená na podlaze v ruinách svého bytu. Už jsme dva roky s dětmi přestěhovaní v Kyjevě, a když tu zrovna nebouchají bomby, cítíme se zde bezpečněji,“ přiznává asi čtyřicetiletá Nina, která pochází z Luhanské oblasti.

Se svou kamarádkou se v podvečer běžného všedního dne zastavila v jedné z kaváren v historickém centru Kyjeva. „Nežijeme jen prací. Snažíme se radovat z každého dne, do kterého se ve zdraví probudíme. Nejde to jinak, to bychom se tady na Ukrajině zbláznili,“ pokrčila rameny.

V kavárně v tento podvečer sedí více skupinek žen a dívek. Něžné pohlaví tvoří asi osmdesát procent všech hostů. „Přicházejí sem i tatínci s rodinami. Ale jinak je pravda, že převládají ženy. Muži jsou na frontě. Jiní z obav před odvlečením na frontu raději zůstávají doma,“ vysvětlil číšník, kterému může být ani ne dvacet let.

Když se dáváme do řeči s další dívkou, která vyčkává před kavárnou, dozvídáme se od ní, že se do Kyjeva přestěhovala s rodiči a sestrou z Doněcku, a to na začátku války. „Čekám na svoji starší sestru. Už tu měla být. Dostala opušťák od své jednotky z Pokrovsku,“ vysvětluje Julie. Z Pokrovsku, o který nyní na východě fronty na Donbasu svádějí nelítostné boje ukrajinští obránci s ruskými agresory. Pokud by se to Rusům podařilo, stal by se Pokrovsk podle Ukrajinců dalším Bachmutem. Městem, z něhož zbyly jen zpustošené apokalyptické trosky.

Se svým kolegou Jiřím Linkou ze zlínské humanitární organizace Iniciativa Vlny Solidarity míříme během dne i do dalších částí Kyjeva. Náměstí před katedrálou sv. Sofie, která je jednou z nejstarších církevních budov ve městě, je téměř prázdné. Shromažďovat se na volném prostranství lidé příliš nechtějí. O to víc jich pendluje menšími uličkami a mizí do stanic metra, které jsou nejen bezpečné, ale především tvoří nejrychlejší dopravní spojnici.

Od jedné ze stanic se blížíme na Majdan, přesněji na náměstí Nezávislosti. Už z dálky vidíme moře především žluto-modrých vlaječek zapíchnutých do trávníku. Jsou jich desetitisíce a každá z nich Ukrajincům připomíná jednotlivé zemřelé obránce této země. Nechybí ani vlajky americké, kanadské, brazilské, britské, rumunské či české.

Těch českých už je v tomto moři jedenáct. Vládne jim velký český prapor, o který je opřená fotografie dobrovolníka Taylora. Zemřel 15. května 2023. Do té doby ukrajinským obráncům pomáhal v rámci bojové medicíny a zajišťování humanitární pomoci do hůře dostupných válečných oblastí.

Z tohoto pietního místa odcházíme beze slova. Mlčíme dlouhé minuty. Desítky tisíc hrdinů, kteří položili život za obranu okupované Ukrajiny.

Zanedlouho se blíží půlnoc a s ní spojený zákaz vycházení. Vracíme se proto do jednoho z bytů v centru Kyjeva, jen deset minut pěšky od prezidentského paláce, který ale musíme obejít o několik ulic dál. Kvůli bezpečnosti prezidenta Volodymyra Zelenského střeží okolí vojenské jednotky a dostat se k paláci je tak nemožné.

Poslední noc v Kyjevě nám pak dává znát, že i tu v Kyjevě je válka. Nad ránem nás budí sirény a výbuchy. Nedaleko od našeho domu je jedno z děl zajišťujících protivzdušnou obranu (PVO) metropole. Slyšíme několik výbuchů z dalekého okolí. PVO zasáhla několik íránských dronů Šáhid. Do temné noci v tu chvíli jeden z nich zabzučel i nad námi. Následovala střelba z děla nedaleko od našeho bytu. A poté dlouhé minuty spuštěných alarmů ze zaparkovaných aut pod našimi okny.

Tuto noc také dopadla na Kyjev půltunová balistická raketa severokorejské výroby KN-23. Vybuchla ze soboty na neděli po páté hodině ranní na ulici před jednou ze stanic metra. Zabila tři civilisty a další tři vážně zranila. Život ve městě však pulsuje dál.

Nejvíc práce nyní po výbuchu rakety pokaždé čeká na údržbáře. Znova zasklít okna, zkontrolovat v popraskaných okolních domech přípojky plynu, vody, elektřiny, opravit cesty, chodníky.

„Údržbář je u nás na Ukrajině v době války kromě vojáků a jednotek integrovaného záchranného systému jedno z nejváženějších povolání,“ poznamenal lakonicky k mužům, kteří už se dali do odklízení škod po výbuchu rakety, postarší muž. Žije v bytovém domě, ve kterém nyní musí jeho obyvatelé od začátku války měnit svá okna už potřetí.