Putin nezačal válku kvůli obavám z NATO, uvádí ISW

Putin se podle analytiků před invazí, jež začala loni v únoru, domníval, že Západ je slabý.

„Putin sám na konci roku 2021 sebe přesvědčil, že má Rusko šanci zahájit bez nebezpečí invazi na Ukrajinu v plné síle, aby dosáhl dvou cílů - získal plnou kontrolu nad Ukrajinou, aniž by čelil významnému odporu Západu, a současně rozklížil jednotu NATO,“ uvádí ISW.

V analýze institut píše, že nebylo jak Putina od invaze odradit, protože měl pocit, že Rusko má šanci získat kontrolu nad Ukrajinou: „Žádná diplomatická nabídka ze Západu nebo od Kyjeva, která by neznamenala podřízení se jeho maximalistickým požadavků, by Putina nepřesvědčila, aby se vzdal historické příležitosti, o které si myslel, že ji má. V roce 2022 by Putinovi v invazi na Ukrajinu pravděpodobně nezabránila žádná diplomatická nabídka Západu kromě zbavení Ukrajiny suverenity a opuštění principu NATO. Putina mohla odradit pouze hrozba, že USA nebo NATO vojensky zakročí, ale USA takovou hrozbu výslovně stáhly ze stolu.“

Institut v analýze vyvozuje, že ruské požadavky z roku 2021 nebyly základy pro jednání, ale ultimáty. V prosinci 2021 Kreml požadoval, aby se NATO zbavilo všech svých základen v nových členských zemích, nerozmisťovalo tam vojáky a dále se nerozšiřovalo.

„Putin a jeho diplomaté dali najevo, že nemají zájem přijímat žádné ústupky,“ uvedl institut s tím, že jednání nemohla Putina odvrátit od invaze, k níž později došlo.

Institut připomíná, že se Putin od chvíle, kdy se dostal k moci, snažil udělat z Ruska opět velmoc, přičemž chtěl nastolit multipolární světový řád, kde by neměl Západ dominantní vliv. „Získání kontroly nad Ukrajinou a eroze vlivu USA byly pro tyto cíle klíčové,“ píše se v analýze.

Institut vyvrací narativ Kremlu, že Rusko ohrožovalo rozšiřování NATO. Toto tvrzení podle analytiků jen mělo připravit informační prostor pro obhajobu invaze. „Primárním cílem kremelské rétoriky proti NATO bylo ospravedlnit Putinovu agresivní zahraniční politiku, která často neměla s NATO nic společného,“ píše ISW.

Zmiňuje dále, že propaganda o NATO a Západu byla stále absurdnější, a připomíná nepodložená tvrzení ruských propagandistů o fiktivních amerických biologických zbraních, jež se měly vyvíjet v laboratořích na Ukrajině, nebo údajné plány na zřízení základny NATO Krymu.

Putin podle analýzy nikdy neměl primárně obavy z útoku NATO na Rusko. Ruské vojenské reformy po roce 2000 nekladly důraz na vytvoření velkých mechanizovaných sil na hranicích s NATO, aby se bránily invazi.

„Rusko rozmístilo v letech 2021 a 2022, kdy vrcholily jeho slovní útoky na NATO, své hlavní jednotky určené pro obranu Ruska před NATO k Ukrajině, která nepředstavovala žádnou hrozbu pro Rusko. Rusko pokračovalo ve stahování svých a sil a vojenského vybavení od hranic se státy NATO (i po invazi), aby působily ve válce na Ukrajině,“ vyvrací institut výroky Kremlu o nebezpečí ze strany aliance.

Analýza připomíná v této souvislosti i reakci USA na obvinění Kremlu, že rampy učené pro odpalování antiraket Aegis v Polsku a Rumunsku mohou sloužit pro odpalování střel s plochou dráhou Tomahawk: „USA dokonce nabídly jednání o transparentním mechanismu kontroly, který by potvrdil nepřítomnost střel s plochou dráhou letu Tomahawk na místech střel Aegis v Rumunsku a Polsku, pokud Rusko nabídne reciproční opatření na dvou pozemních raketových základnách podle výběru Ameriky v Rusku.“

Institut také vyvrací opakovaná ruská tvrzení, že Ukrajina plánuje vstoupit do NATO a USA pak na jejím území rozmístí rakety. Připomíná, že od roku 2008, kdy se na summitu v Bukurešti jednalo o možnosti budoucího přijetí Ukrajiny a Gruzie do aliance, tento plán nepokročil: „NATO nepodniklo žádné smysluplné kroky k rozšíření. Přistoupení nových členů do aliance vyžaduje, aby dokončili formální akční plán členství, ale NATO jej nevypracovalo ani pro Ukrajinu nebo Gruzii, což znamená, že formální proces jejich přistoupení ještě ani nezačal.“

Analytici také připomínají, že pro přijetí je nutný souhlas všech členských zemí. „Možnost členství Ukrajiny v NATO nevedla v roce 2022 k ruské invazi na Ukrajinu, tak jako tomu nebylo v roce 2014,“ zhodnotil ISW.

Putin se podle analytiků mohl dlouhodobě obávat rozšíření NATO a mohl být přesvědčen, že USA pracují na podpoře barevné revoluce v Rusku, která by ho svrhla, ale tyto obavy nemohou vysvětlit jeho rozhodnutí napadnout Ukrajinu.

„Bez ohledu na rétoriku nebyla hrozba NATO v roce 2022 naléhavější než po léta předtím. Vysvětlení invaze v roce 2022, a tedy i Putinovy skutečné válečné cíle musíme hledat jinde. Ruská invaze nebyla vyvolána ani možností ukrajinského útoku na Rusy. Kreml nevěřil, že Ukrajina představuje hrozbu,“ stojí v analýze.

Putin se podle institutu víc než hrozby NATO vždy více bál, že Rusko ztratí vliv v oblastech, které považuje za sféru svého zájmu.

„Putinův skutečný problém s NATO a Západem byl ten, že nabídly zemím, o kterých si Putin myslel, že spadají do ruské sféry vlivu nebo pod ruskou kontrolu, alternativní cestu,“ vyvozuje ISW. Barevné revoluce Putina znepokojovaly, protože země, kde proběhly, se rozhodly po západní způsob života a pro hodnoty, které Západ představoval.

„NATO a Západ Rusko ohrožovaly pouhou svou existencí, tím, že prosazují vlastní hodnoty, což podkopávalo ruský vliv na tyto státy,“ napsal institut.

Putin podle analytiků „viděl schopnost kontroly postsovětských zemí jako klíčovou pro obnovení Ruska jako velmoci“.

„Západ a ti v postsovětských zemích, kteří dávali přednost partnerství se Západem i bez úplného rozchodu s Ruskem, stáli mezi Putinem a tím, co považoval za oprávněnou roli Ruska ve světě,“ uvádí ISW s tím, že Putin si jako prioritu stanovil zabránit dalším státům, aby se přidaly k alianci.

Kreml proto přišel s politikou útoků na jednotu NATO. Využil narůstajících rozporů mezi Tureckem a dalšími zeměmi aliance kvůli válce v Sýrii, kdy Turecko vnímalo jako hlavní hrozbu Kurdy, s nimž Západ spolupracoval v tažení proti Islámskému státu. Rusku se povedlo přesvědčit Turky, aby si pořídili ruské systémy protivzdušné obrany S-400, což vedlo k tomu, že USA vyřadili Turecko z programu F-35 a Ankara slíbených sto letadel nedostala.

Moskva se snažila také o roztržku mezi evropskými zeměmi NATO a USA. Rusko k tomu využívalo nejenom závislost Německa a dalších evropských zemí na ruském plynu včetně budování plynovodu Nord Stream 2, ale i toho, že garanty minských dohod byly Francie a Německo a nikoli USA. Využilo i toho, že se mu podařilo stát se garantem těchto dohod a nebylo označeno jako stát zapojený do konfliktu.

Putin byl podle ISW přesvědčen, že NATO je nefunkční a Západ slabý, v čemž ho ubezpečilo i stažení USA z Afghánistánu. „Putin neviděl NATO nebo Západ jako mocnost, která by čelila jeho ambicím,“ píší analytici.

Zmiňují v této souvislosti i nejmenovaného zpravodajce, který tvrdil, že je bankéř Jurij Kovalčuk, s nímž Putin během své izolace trávil značnou dobu. Ten tvrdil ruskému prezidentovi, že Západ je slabý a že nazrál čas, aby Rusko ukázalo své vojenské schopnosti při obraně „své suverenity“ invazí na Ukrajinu.

„Putin se tedy pravděpodobně rozhodl začít stanovovat podmínky pro invazi někdy koncem roku 2020 nebo začátkem roku 2021,“ uvádí institut a připomíná, že Putin nechal na hraních a na Krymu už v roce 2021 rozmístit na 100 000 ruských vojáků.

Analytici připomínají podobnost nynější invaze s ruským postupem v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, aby neztratilo základnu Černomořské flotily v Sevastopolu, a rozpoutalo válku na Donbasu: „V obou případech se Putin chopil toho, co považoval za příležitost k realizaci dlouhodobého cíle, protože Ukrajinu a Západ vnímal jako slabé.“

Na základě analýzy dospěl institut k závěru, že s Putinem nemá cenu jednat, protože by to znamenalo jen odklad konfliktu do budoucnosti, kdy střet by byl ještě bolestnější: „Putinovy cíle se nezměnily navzdory neúspěchu invaze v roce 2022 a ruským ztrátám i ústupům.“

Za zcestné proto označují analytici úvahy o diplomatickém řešení konfliktu v patové situaci: „Příměří nebo jednání zmrazující konflikt podle linií fronty, které jsou pro Rusko mnohem výhodnější než linie před rokem 2022, nebude v Putinových očích nic jiného než další Minsk, s jehož pomocí bude pokračovat ve sledování stejných cílů.“

Takový mír nebude podle analýzy žádným mírem. Ruský prezident totiž ukázal, že kompromis považuje za kapitulaci, a kapitulace ho povzbuzuje k opětovnému útoku.

„Neexistuje žádná jiná cesta ke skutečnému míru než pomoci Ukrajině v tom, aby uštědřila Rusku jednoznačnou vojenskou porážku,“ uvádějí analytici s tím, že bude třeba pomoci posílit Ukrajinu i do budoucna, aby žádný budoucí ruský vůdce neviděl podobné příležitosti jako Putin v letech 2014 a 2022.