Článek
Někteří lidé mají pocit, že vláda pomáhá uprchlíkům na úkor vlastních občanů. U covidu přetrvala snaha pomoci měsíce, tady to začíná narážet po 14 dnech. Čím to?
Trochu jsme si zvykli, otřepali se a vypadá to, že nás konflikt přímo nezasáhne. Objevily se první zprávy o pokrocích v jednání mezi ukrajinskou a ruskou stranou. Možná mají někteří pocit, že to může velmi rychle skončit. Čtrnáct dnů mi s ohledem na přelévání emocí připadá jako docela dlouhá doba. Mohli jsme se na situaci adaptovat. Vždycky když jsou nějaké silné emoce, tak ze zkušeností vím, že rychle opadnou a mohou se změnit v protikladné emoce.
Dá se to připisovat i vleklému stresu, který lidé zažívali během pandemie? Jedna krize prakticky vystřídala druhou.
Myslím si, že lidé doufali v nějaké hospodářské oživení – a to rozhodně nepřichází. Každopádně mi připadá zajímavé, jak rychle jsme na covid zapomněli, poté co ho překryla jiná významná událost. Pro některé to ale může být protahovaný stres z covidu, protiepidemických opatření, ztráty výdělku. Najednou se to překlopí v další nesnáze.
Prchající děti trápí panické ataky, říká dobrovolník na košickém nádraží
Jak se s tím vypořádat?
Běžnými mentálněhygienickými opatřeními. Například nesledovat kontinuálně zprávy, ale jen ve vybraný čas. Je potřeba dělat paralelně také běžné věci, kterým se nevyhneme a které udělat musíme. Připadá mi důležité soustředit se na každodenní úkoly a nenechat se zaplavit situací. Zdá se mi to jako nejlepší prostředek k tomu, aby člověk neztratil kontakt s realitou.
Může působit větší stres i to, že si lidé ze začátku nedokázali představit, jak moc se jich válka na Ukrajině dotkne? Zdražují energie, dál přicházejí desítky tisíc uprchlíků…
Je možné, že to tak je. Určitá část populace to zřejmě vnímá tak, že na to teď doplácí a zchudne kvůli válce. Věřím ale, že většina dospělé populace to tak nevidí. Poté, co se lidé potkali s prvními uprchlíky, pochopili, že tu nezůstanou jen krátce a pak se vrátí domů. Půjde spíš o měsíce, možná roky. S tím pro některé přišla určitá deziluze. K té musí dojít tak jako tak. Těžké to bude ale pro všechny. O něco více ale zřejmě pro ty, kteří jsou chudší a méně vzdělaní. I movití lidé žijící ve městech ale zchudnou.
Dopadá na psychiku i to, že někteří lidé mohli mít jiné představy o válečných uprchlících?
Odpor proti uprchlíkům ze Sýrie byl tehdy mimo jiné proto, že šlo hlavně o muže. Z Ukrajiny přicházejí naopak hlavně ženy a děti, muži musí zůstávat ve válce. Čekal bych proto, že je bude společnost snáz akceptovat, protože se nemusí obávat možné agresivity mužů. Z toho, co vidím a slyším, se mi nezdá, že by představy o válečných uprchlících byly nějak v rozporu s tím, kdo přichází. Jsou to lidé, kteří narychlo opustili domov, nemusí být zranění, ani na první pohled traumatizovaní nebo poškození.
Ruská armáda v Mariupolu bombardovala školu, kde se ukrývalo 400 lidí
Pro Čechy je to první zkušenost s uprchlickou vlnou v takto masivním měřítku. Jak to může ovlivnit chování lidí do budoucna?
Vidím to jako velkou šanci. Zvlášť poté, kdy tu byl takový odpor vůči akceptování uprchlíků ze Sýrie nebo severní Afriky. Teď konečně přichází vlna solidarity. Okolnosti jsou tomu příznivé. Spousta Ukrajinců už žije v ČR, lidé vědí, že se jich nemusí bát. Navíc většina uprchlíků jsou ženy a děti. Je to šance i mezinárodně, vyrovnat se otevřenějším západním státům. Bude ale hodně záležet, kolik uprchlíků ještě přijde a jak se budou vyvíjet ceny pohonných hmot a energií. Z psychologického pohledu: pokud Česko uprchlickou vlnu zvládne a počet uprchlíků nebude příliš narůstat, mohlo by to přinést spíše dobré věci.
Radikalizace společnosti se tedy neobáváte?
Doufám, že k ní nedojde. Umím si samozřejmě představit špatné scénáře. Že naroste počet imigrantů, výrazně se sníží reálná mzda i životní úroveň a povede to k radikalizaci společnosti. Spíš bych si myslel, že to zvládneme.
Snahy ostrakizovat Rusy se objevují už teď. Z čeho takové tendence pramení?
Je to přirozený mechanismus, ke kterému dochází, když jsou lidé úzkostní. Začíná převládat černobílé vidění, házení lidí do jednoho pytle. Je typické, že lidé třeba přestávají rozlišovat Rusko a režim nebo vládu versus jednotlivce žijící v Rusku. Vše se dostane do jedné kolonky a pak to bohužel usnadňuje i vznik stereotypů a předsudků. U některých lidí se to pak projevuje v xenofobních postojích vůči Rusům jako jednotlivcům, což mi připadá neopodstatněné a hrozně nespravedlivé.
Rodina slovně útočila na rusky mluvící hosty restaurace
A dá se proti tomu dělat i něco jiného než to veřejně odsoudit?
Veřejné odsuzování je dobré. Důležitá je ale také nápodoba a modelování. I u veřejných osobností je potřeba, aby se vyjadřovaly s tolerancí a podporovaly příznivé postoje vůči uprchlíkům. V perspektivě dalších dní je to velmi důležité. Aby to dělal nejen premiér a politici, ale i lidé mimo vládu, umělci, osobnosti.
Situace se rychle vyvíjí, ale jak se může v dalších týdnech chování lidí proměnit?
Očekával bych, pokud by se měřily úzkosti a deprese, že jich bude více než v jiných časech. Zároveň to bude propojené se zvýšenou aktivitou. Ať už pomáhat, nebo škodit, ale povede to lidi k vyšší aktivitě v různých směrech. Je to takový katalyzátor.
Ukrajinská matka chránila dceru vlastním tělem
V Národním ústavu duševního zdraví mohou požádat o pomoc i samotní Ukrajinci. Už se někdo ozval?
Už se několik dnů ozývají různí lidé. Zpočátku to byli ukrajinští rezidenti žijící v ČR, kdy to bylo často v souvislosti s odloučením od rodin na Ukrajině. Teď už se ozývají i uprchlíci. Zatím jde jen o několik málo lidí, ale očekávám, že větší vlna zájmu teprve přijde. Většina řeší zatím to nejzákladnější a psychické potřeby budou promlouvat až později.