Proti dronům je Rusko bezmocné, přiznává šéf elitní jednotky

„Objevily se záběry útoku na náš ropný sklad. Na snímcích stojí obsluha brány, takzvaná ochranka. Dostali zbraně proti dronům, které proti nim vystrkují. Když dron zasáhne nádrž, strkají hlavu mezi ramena,“ uvedl na Telegramu vojenský korespondent Roman Saponkov. Dodal, že jim nelze vytýkat, že neopustili bránu, protože mají přikázáno neopouštět svůj post.

Saponkov jedovatě poznamenává, že lidé, kteří mají na starosti ropný terminál, by měli něco vědět o likvidaci dronů, aby „pochopili, že sestřelit ukrajinské okřídlené drony v poslední fázi letu prostředky radioelektronického boje je obecně problematické“. Zmínil, že napřed je nutné drony odchýlit z jejich trajektorie, protože díky křídlům a vnitřnímu gyroskopickému stabilizátoru mohou letět přímo i desítky kilometrů. „Pokud ho oslepíte prostředky radioelektronického boje, poletí dál a v oblasti mimo rušení zachytí signál GPS a opět se zorientuje,“ upozornil.

Sobotní útok na rafinerii v Cimljansku

Dodal, že některé drony jsou odolné proti rušení GPS a další mohou používat signál z megakonstelace Starlink, který se dá rušit jen pokročilým zařízením, jež se musí umístit na tři náklaďáky Kamaz. „Strejda s prakem nemá ani teoretickou šanci potopit takové sofistikované zařízení,“ rýpl si Saponkov. Podle něj by nejlepší byly protiletadlové kulomety nebo rychlopalná děla ZSU.

Jiní hovořili ještě méně kulantně, mluvili o ostudě, když se nedaří zasáhnout v týlu proti hejnům ukrajinských dronů. Podle jednoho z nich nepatří kritika až tak strážcům, kteří tráví čas přestávkami na kouření, ale těm, kteří jim koupili zařízení proti dronům, ale už jim nekoupili vysílačky, aby mohli informovat o jejich příletu.

Dmitrij Rogozin, bývalý šéf Roskosmosu, jenž nyní stojí v čele Rosgvardije, přiznal na Telegramu, že provozovatel skladu zavedl „neefektivní a nesmyslný způsob řešení problému“, když má zařízení na rušení dronů, nasměruje je na dron, a stejně diverzní akci nezabrání. „Očekávat, že dron, který prošel vrstveným systémem protivzdušné obrany a radioelektronického boje, následně zastaví úder čínského protidronového zařízení, to je minimálně naivní,“ uvedl Rogozin.

Nekritizoval příslušníky ochranky ropného skladu, ale jeho vedení, které formálně splnilo nařízení zabezpečit areál proti útokům dronů: „Opatření byla přijata, takže se vedení zbavilo zodpovědnosti. To je nyní standardní situace. Podniky jsou povinny podávat zprávy o přijatých opatřeních – a dělají to, co je levnější a jednodušší.“

Potěmkinovský přístup Rogozin odmítl: „Doba, kdy bylo možné schovávat se za lejstra, pominula: nepřítel pomalu, ale důsledně ničí ruskou ropnou a plynárenskou infrastrukturu. Na ochranu proti takovým dronům existují technická řešení. Kdyby se alespoň 10 procent prostředků vynakládaných na likvidaci následků útoků vynaložilo na jejich prevenci, byl by problém dávno vyřešen.“

Rogozin sám přitom ze sebe setřepal odpovědnost, když v dalším vyjádření odmítl výzvy, aby Rosgvardija zajišťovala ochranu energetické infrastruktury před útoky dronů: „U Rosgvardije nejsou lidi, kteří by se dali rozmístit u všech zájmových objektů. Rosgvardija by si s tímto problémem mohla poradit, ale nemá na to potřebný počet lidí a potřebné technické zabezpečení. Nebude se tím zabývat, nemá ani pravomoc chránit nestátní objekty.“ Nepomohlo by podle něj ani to, kdyby vlastníci objektů Rosgvardiji koupili dobrou optiku a darovali ji v rámci humanitární pomoci.

Odmítl i návrh vyzbrojit ochranku prostředky protivzdušné obrany: „Ochranu objektů energetické infrastruktury zajišťují zejména dámy v důchodovém věku. Ty nemohou mít kulomety nebo prostředky protivzdušné ochrany.“ Rogozin doporučil firmám, aby si najaly ochranu od profesionální firmy, ale současně přiznal, že ani ta nemůže mít protiletadlové kulomety.

Přišel proto s další ideou, kdy by vše měla řešit armáda: „Navrhuji okamžitě vytvořit několik specializovaných dobrovolnických oddílů bojové rezervy armády (BARS) pro ozbrojenou ochranu kritických zařízení energetické a dopravní infrastruktury. Stačí jim poskytnout potřebné vybavení a zbraně, rychle je vycvičit a rozmístit.“

Armáda se přitom potýká s velkými ztrátami a potřebuje každého bojeschopného muže na frontě. Rogozin proto navrhuje do této služby zapojit starší zkušené veterány z armády a dalších orgánů na ochranu pořádku: „Nebudou muset utíkat a bouřit se, ale mohou kompetentně čelit nebezpečí, které na ně letí. A my jsme připraveni je trénovat.“

Institut pro studium války v této souvislosti připomněl, že Rogozin a Rosgvardija už dohlíží na některé jednotky BARS včetně praporu Carští vlci. Některé soukromé bezpečnostní organizace a tzv. soukromé armády už kvůli útokům na infrastrukturu žádaly, aby jejich bojovníci mohli být staženi z fronty k ochraně infrastruktury před útoky dronů.