Prigožin odhaluje pravdu o začátku konfliktu na Ukrajině

„Nyní se ministerstvo obrany pokouší oklamat společnost i prezidenta a vypráví příběh šílené agrese z ukrajinské strany. Rozhodla se zaútočit s podporou celého NATO,“ připomněl Prigožin, jak se v Rusku vysvětlují příčiny války.

Podle něj však žádná agrese z ukrajinské strany nehrozila: „Ukrajinci měli uskupení vojáků rozmístěné podél hranic Donbasu od Popasné do Bachmutu. Toto uskupení tvořily různé dobrovolnické, řeknu, nacionalistické jednotky a také jednotky regulérní armády. Tato skupina si vyměňovala palbu (s našimi) – my jsme stříleli na ně, oni na nás – a to se dělo po celých osm let od roku 2014 do roku 2022. Někdy počet vzájemného ostřelování stoupal, někdy klesal, ale do 24. února se nedělo nic mimořádného.“

„Proč byla potřeba válka?“ položil si řečnickou otázku majitel Wagnerovy skupiny a pokusil se na ni odpovědět. „Válka byla potřeba pro skupinu pytlů sr**ček (míní tím ruské vojenské velení, pozn. red), aby ukázala, jak je úspěšná, a předvedla, jak silnou má armádu. Pro Šojgua, aby se stal maršálem. Tohle povýšení bylo připravené, a aby dostal druhou hvězdu hrdiny (Ruské federace),“ řekl Prigožin, přičemž opět zaútočil na ruského ministra obrany, kterého opakovaně obviňuje z neschopnosti.

Za jeho ambicemi vidí i jeho snahu jakožto příslušníka minoritního etnika prosadit se: „Taky hodně chtěl vstoupit do historie jako veliký tuvijský vojenský náčelník, který se stal dvojnásobným hrdinou a maršálem v dobách míru.“ Tuva je hornatý region na jihu Ruska u hranic s Mongolskem a Šojgu odsud pochází.

„Válka nebyla potřeba, aby se do našeho lůna vrátili naši ruští občané, ani proto, aby se demilitarizovala a denacifikovala Ukrajina, ale kvůli jedné velké hvězdě na výložkách. Aby jednomu člověku, psychicky nemocnému, až ho budou pohřbívat, nesli na polštářku tuto hvězdu hrdiny.“

Z podobných ambicí Šojgua už dříve obvinil první šéf doněckých separatistů Igor Girkin.

Podstatnější je však druhý důvod k válce, který Prigožin uvádí: „Válku potřebovali oligarchové.“ Ti spolu s dalšími činovníky tyli z Donbasu od zahájení bojů v roce 2014. „Od roku 2014 do roku 2022 byl Donbas rozvracen. Plundrovali ho různí lidé, někteří z prezidentovy administrativy, další z FSB a převlečení oligarchové jako Kurčenko (Serhij Kurčenko byl spolupracovníkem svrženého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a po vyhlášení samozvaných separatistických republik DNR a LNR kontroloval vývoz uhlí, pozn. red). Tito lidé sebrali peníze obyvatel Donbasu v neuznaných republikách LNR a DNR. Donbas byl prý skvělé místo na rozkrádání.“

Prigožin však poukázal i na další lidi, kteří využívali situace k vlastnímu obohacení: „V LNR a DNR byly sbory národní milice, které v případě útoku Ukrajinců měly poskytnout dostatečný odpor. Nicméně tyto sbory neexistovaly, ve skutečnosti bylo množství bojovníků minimální a určený generál jen rozkrádal peníze. Při platu 40 000 zůstávalo 20 000 v pokladně, 20 000 dávali tomu, kdo podepsal smlouvu. Rozpočty se rozkrádaly, nepořádal se žádný výcvik, generálové dostávali peníze na tyto mrtvé duše.“

Tyto peníze však zřejmě přestávaly těmto lidem stačit, plyne ze slova Prigožina. „Rozkrádali Donbas, ale chtěli víc. Dalším důležitým důvodem války bylo dosadit (Viktora) Medvedčuka na post prezidenta Ukrajiny. Medvedčuka, který se už vetřel do Kyjeva (v roce 2019 byl za proruskou Opoziční platformu zvolen do parlamentu, pozn. red.) a čekal, kdy přijdou vojska, Zelenskyj uteče, pak všichni složí zbraně a on se stane ukrajinským prezidentem. Cílem bylo získat majetek, který si rozdělí poté, co ho dostanou pod kontrolu.“

Přiznal, že tu bylo ještě pár vedlejších cílů: „Nebylo by špatné potrestat Zelenského režim a taky Američany za to, že zorganizovali převrat v roce 2014, jenomže mnoho času se promrhalo.“

Podle Prigožina byl Medvedčuk klíčovou postavou. „Medvedčuk byl (na Ukrajině) zatčen a oni ho vyměnili za celý (pluk) Azov. Kdyby chtěli denacifikovat Ukrajinu, tak proč by ho vyměňovali. Azov je osnovou ukrajinské nacionalistické kultury. Proč je pro nás (Medvedčuk) tak cenný, proč se ho nevzdali, nenechali ho zastřelit? A když bylo nutné měnit, proč nevyměnili Azov za naše zajaté, proč byli vyměněni za to hovno, za Medvedčuka, který má jediné – dobré družební vztahy s vedením země.“

Prigožin také uvedl, že cílem nebylo začlenit dobytá území do Ruské federace, aby se obnovila, ale okamžitý zisk: „Když byly obsazeny Chersonská a Záporožská oblast, první, co se stalo, bylo to, že začali hromadně odvážet buldozery, kovy a tak dále. Když jsme obsadili Popasnou a dali stráže do toho závodu, závody jsme obsadili, ale nepoškodili. Tak proč v nich nepracovat? Přišli však lidé a začali demontovat vybavení a odvážet je do Ruska.“

Zajímavé je, co podle Prigožina žene elity: „Peníze nepotřebují, mají dávno všechno. Kliniky se zvláštním vybavením, kdyby onemocněli rakovinou, a všechny další věci, aby žili tak dlouho, jak je to jen možné. Tato oligarchická věrchuška myslí jen na jediné - jak uchovat své tělo tak dlouho, jak je to jen možné, v co nejlepším stavu. Ale onemocněl jim mozek - nemyslí na stát, na lidi, na válku, jen na sebe.“

Prigožin ve svém vyjádření demaskoval proklamované cíle Speciální vojenské operace jako zástěrku, jež má oklamat obyvatele. Ukázal, že šlo o majetek a často okamžitý zisk.

I když ve svém vyjádření neútočí na Vladimira Putina, je jasné, že bez něj by to nebylo možné. Buď totiž má Putin stejné cíle, takže mu postup těchto skupin vyhovuje, nebo ve skutečnosti (už) nemá žádnou moc a vládnoucí oligarchové si mohou dělat, co chtějí. A Putin si určitě přál dostat dál od hranic Ruska NATO a zabránit tomu, aby se s ním sbližovala Ukrajina.

I tak Prigožinovo vyjádření leccos odhaluje. Otázkou ovšem zůstává, proč s ním majitel Wagnerovy skupiny přišel, jakou pozici zaujímá v ruské hierarchii a jakou hru hraje, že může takováto vyjádření poskytovat.