Článek
Prezidentův „emocionální stav je normální“, ujistil naposledy ve středu Putinův mluvčí Dmitrij Peskov s tím, že Putin má v souvislosti s aktuálními událostmi pouze „mimořádně nepravidelné“ pracovní dny.
Není to ostatně poprvé, co se o Putinově zdraví divoce spekuluje. Už před dvěma lety musel jeho mluvčí vyvracet zprávy o tom, že prezident je připraven odstoupit, protože se u něj rozvinula Parkinsonova nemoc.
Tutlání od Brežněva až po Jelcina
Faktem ale také je, že Kreml byl na informace o zdraví ruských a sovětských lídrů skoupý vždy a to, co veřejnosti předložil, se opakovaně ukázalo jako, mírně řečeno, zavádějící.
Známý je případ sovětského vůdce Leonida Brežněva. Poté, co na konci 70. let minulého století prodělal několik infarktů, byl jeho chatrný zdravotní stav zjevný i z veřejných vystoupení. Američtí zpravodajci byli přesvědčeni, že trpěl i leukémií. Navzdory tomu se oficiálně těšil výbornému zdraví.
Putin kvůli steroidům trpí poruchami mozku, tvrdí zpravodajské služby
Těžký alkoholismus Borise Jelcina, prvního ruského prezidenta a Putinova předchůdce, patřil mezi veřejná tajemství. I tehdy se Kreml snažil vše maskovat, jak nejlépe dovedl. Když například v roce 1994 letěl Jelcin do New Yorku, při mezipřistání v Irsku ruská strana rezolutně odmítla jeho naplánované setkání s tamními představiteli s tím, že šéf Kremlu se necítí dobře a je „velmi unavený“.
Sám Jelcin po návratu trval na tom, že se cítí výborně a pouze zaspal. Jeho dcera Taťjána Jumaševová po letech tvrdila, že na palubě letadla prodělal infarkt. Valná část veřejnosti však měla za to, že Jelcina zkrátka zmohlo množství zkonzumovaného alkoholu. Než v úřadu skončil, měl již srdeční bypass, prodělaný zápal plic i operaci kvůli krvácejícímu žaludečnímu vředu.
„Nerezignuji ze zdravotních důvodů,“ ujišťoval však Jelcin v roce 2000 ve svém projevu, než předal moc Putinovi.