Potopená loď Sergej Kotov byla zranitelná, ale šlo ji zachránit

Tvrdými slovy nešetřil na svém telegramovém kanálu známý ruský bloger Rybar, podle něhož nebyla loď dostatečně chráněna proti útokům námořních bezposádkových člunů BEK: „Proč všech pět BEK zasáhlo loď? Odpověď naneštěstí leží v problémech samotného projektu 22160. Lodě nejsou vybaveny potřebnými obrannými prostředky, není tam žádná protivzdušná obrana ani prostředky protiponorkové obrany. Pouhé dva kulomety jsou katastroficky málo na zasažení skupiny cílů.“

Loď má kromě automatického kanonu ráže 76,2 mm dva kulomety ráže 14,5 mm, určené prioritně k zásahům proti letadlům, ale použitelné i proti vodním dronům, a granátomet.

Jiný vojenský bloger Alexandr Koc upozornil, že loď už byla opakovaně napadena: „Nepřítel už dlouho pronásledoval tuto hlídkovou loď. Jen oficiální svodky zahrnovaly minimálně tři útoky na ni podniknuté BEK. Loni v červenci posádka odrazila útok dvou BEK. Byly zničeny palbou namontovaných zbraní na vzdálenost 1000 a 800 metrů. V srpnu se situace opakovala. Posádka útok odrazila. V září hlídková loď Sergej Kotov odrazila útok už pěti ukrajinských bezposádkových člunů. Bohužel i nepřítel se učí.“

„Taktika ukrajinských ozbrojených sil se změnila. Nyní útočí v noci ve skupinách až deseti dronů a ne jednoho nebo dvou,“ upřesnil Rybar. Zkritizoval velení černomořské flotily: „Celá flotila se bohužel nepoučila z chyb a nenapravila je, systematicky se opakují stejné problémy. Vyrazit na hlídku bez adekvátního vybavení a pozorovacích zařízení pro noc…, stále se nic nezměnilo.“ Loď přitom už dávno mohla být dovyzbrojena. Rybar přitom upozornil, že poslední, šestý dron se podařilo zlikvidovat vrtulníku Mi-8 Rosgvardije a remorkéru s reflektorem.

Současně Rybar uvedl, že loď nemusela být ztracena, protože na místě útoku postupně zasahovaly tři remorkéry, které zachránily posádku. O odtažení lodě se ale rozhodlo až ve tři hodiny ráno: „Byrokratické průtahy jsou příčinou pozdního boje za záchranu lodi. Bylo ji možné zachránit, kdyby vše začalo včas.“

Kritika však mířila ještě výš – na štábní důstojníky. Tvrdě se do nich pustil kanál Mir segodňa s „Jurij Podoljaka“ (yurasumy): „Dnes to byl další úspěšný útok nepřítele na naši černomořskou flotilu. Tradičně k tomu naše vojenské úřady nemají co říci. Opravdu není co. Rádi hlásí zemi a politickému vedení jen to příjemné, a ne PRAVDU.“ Píše o pštrosí politice a neschopných štábních akademicích, kteří se z dvou let války nepoučili.

Podobně se vyjadřuje i Roman Aljochin. „Zastaralé předpisy, podle kterých se dnes naše armáda snaží bojovat, nebyly napsány krví, ale již jsou pokryté krví našich současníků.“

Podoljak také hájil blogery, kteří říkají nepříjemnou pravdu. Upozornil, že nic neprozrazují a že lidé je čtou, protože hledají pravdu, a budou ji hledat klidně i na zahraničních a ukrajinských stránkách.