Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?

Původně se prapor Azov zformoval jako dobrovolnická jednotka v květnu roku 2014 v Berďansku a zpočátku spadal pod ukrajinské ministerstvo vnitra. U zrodu Azova stál Andrij Bileckyj, jeden z šéfů ukrajinské krajně pravicové a neonacistické scény, který je znám pod přezdívkou Bílý vůdce.

Myšlenka nových jednotek rekrutovaných z řad dobrovolníků se u nové kyjevské vlády zrodila po pádu proruského prezidenta Viktora Janukovyče v březnu 2014. Kyjev tehdy rozpustil nechvalně známé policejní jednotky Berkut podezřelé ze střelby do demonstrantů. Od té doby Azov bojuje proti ruským separatistickým silám ve válce na Donbasu.

Od listopadu 2014 spadá pod oficiálním názvem Oddělení speciálních operací Azov pod Ukrajinskou národní gardu. V roce 2017 se prapor rozrostl na pluk a nyní má podle odhadu katarské stanice Al-Džazíra 900 členů.

V řadách Azova se zpočátku ocitli příznivci krajní pravice, veteráni ukrajinské armády i nadšenci z Itálie, Německa a dalších zemí. Někteří z jeho bojovníků pocházeli také z malé, ale aktivní krajně pravicové skupiny Pravý sektor, která se podílela na masivních demonstracích prozápadních i radikálních sil, které si na kyjevském náměstí Nezávislosti (Majdan) vyžádaly v roce 2014 desítky obětí na životech. Součástí skupiny byli také radikální fotbaloví chuligáni. Ukrajinská média začala jednotce kvůli černým kuklám a oblečení říkat „muži v černém“.

Od počátku své existence Azov čelí podezření, že jeho základem jsou pravicoví radikálové a neonacisté. Americká Sněmovna reprezentantů například v roce 2015 schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakázala americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků praporu Azov. Příslušníci tohoto praporu byli v dodatku označeni za neonacisty a rasisty. Dodatek byl později zrušen.

Vedení Azova se takovým nálepkám brání. „Ukrajina se ocitla v situaci, kdy si najednou nemohla příliš vybírat, kdo ji bude bránit ve chvíli, kdy pravidelná armáda zradila. I proto jsme zpočátku měli s projevy fašismu značné problémy. A ten nešťastný emblém nám také přinesl strašně strádání. Ale změnili jsme ho – dnes jasně zobrazuje písmeno N, jako národ, přeškrtnuté písmenem I, jako idea. Pokoušeli jsme se změnit i naše heslo na ruské i anglické Wikipedii, ale vždy tam někdo vrátí ty lži. Problém nacismu u nás v praporu, stejně jako v mnohých jiných vojenských uskupeních na celém světě existuje, ale my ho chceme řešit,“ řekl například před lety novinářce Petře Procházkové jeden z tehdejších politických vůdců praporu Roman Zvaryč.

Mluvčí pluku Azov Andrij Ďačenko v roce 2015 řekl, že přibližně deset až 20 procent členů tvořili neonacisté. Původně měla jednotka ve znaku například takzvaný vlčí hák, který za druhé světové války používaly nacistické divize. Na vlajce se také nacházel okultistický symbol černého slunce.

Prapor zpočátku podle časopisu The Algemeiner i dalších médií financoval ukrajinský miliardář židovského původu Ihor Kolomojskyj.

Od vstupu do oficiálních struktur národní gardy se však podle některých analytiků prapor od radikálů notně očistil.

„Mezi Azovem v roce 2014 a v současnosti je velký rozdíl. V roce 2014 to byla v podstatě soukromá polovojenská armáda se silným ideologickým kontextem nacionalismu. Azov je však třeba oddělovat ve dvou fázích. Po ukrajinské reformě ozbrojených sil byl původní kontext praporu Azov zcela změněný. Došlo k výrazné očistě. Lidé spojovaní s neonacistickou ideologií museli Azov po integraci do národní gardy opustit. Současný Azov proto nelze s tím z roku 2014 vůbec spojovat. Má stejný název, ale je třeba ho vnímat jako dvě oddělené věci,“ uvedl například bezpečnostní a vojenský analytik Vladimír Bednár pro server Refresher.

Podobný názor vyjádřil například i analytik Michal Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

„Jsou tam bývalí vojáci ukrajinské armády, jsou tam různí bojovníci, kteří bojovali po světě, je tam řada různých národností a nepochybně v nich jsou elementy silně krajně nacionalistické,“ popsal vojáky Azova bezpečnostní analytik Andor Šándor.

O Azovu nedávno mluvil také bývalý europoslanec Jaromír Štětina. „S velitelem batalionu Azov Bileckym jsem se setkal dvakrát v Mariupolu. Kreml o něm říká, že je nacista. Není. Natolik mám rozpoznávací schopnost, abych nepřijímal putinské pomluvy,“ prohlásil.

Německá televize Deutsche Welle nedávno Azov označila za dobře vycvičené bojovníky, ale z řad nacionalistů a ultrapravice.

Samotná existence této jednotky je tak podle některých expertů jedním z důvodů, proč Rusko na Ukrajinu zaútočilo. Ruský prezident Vladimir Putin ruskou invazi na Ukrajinu označil za nutnou kvůli, podle jeho slov, „demilitarizaci a denacifikaci” země. Jednotkou Azov například Rusko argumentovalo při ospravedlňování úderu na dětskou nemocnici v Mariupolu.

V Mariupolu, který je symbolem zkázy způsobené ruskou invazí na Ukrajinu, jsou příslušníci batalionu Azov vnímáni jako hrdinové a obránci města.

V roce 2014 se jim podařilo strategický přístav znovu dobýt z rukou ruských okupantů podporovaných donbaskými separatisty, což je podle některých analytiků důvodem, proč je nyní město zcela v troskách. Ukrajinská vicepremiérka Iryna Vereščuková označila zkázu města za „osobní pomstu“ Vladimira Putina a za Putinův „trest“ pro obyvatele Mariupolu za prohranou bitvu v roce 2014.