Proč? Kreml už se ztrácí v cílech bojů na Ukrajině

Při vyhlášení takzvané „speciální vojenské operace“ uvedl kremelský vůdce Vladimir Putin dva hlavní cíle: denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu. Přitom v porovnání s ostatními evropskými státy trpí Ukrajina zhruba stejnou mírou neonacismu, v posledních prezidentských volbách představitel krajní pravice získal 1,6 procenta. Ostatně Volodymyr Zelenskyj, který vyhrál, se vždy otevřeně hlásil ke svému židovskému původu.

Podle Putina bylo přesto třeba „chránit lidi, kteří byli vystavováni šikaně a genocidě ze strany kyjevského režimu po dobu osmi let, a za tímto účelem usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny a také postavit před soud ty, kteří spáchali četné krvavé zločiny proti civilistům, včetně občanů Ruské federace“.

Nejde o nic nového, ruské příběhy o „ukrajinských nacistech“ jsou ještě starší než stížnosti na rozšiřování NATO a sahají až k sovětské propagandě za druhé světové války.

Zelenského Kreml nikdy explicitně nejmenoval, přesto západní tajné služby varovaly, že se Rusko pokusí ukrajinskou vládu svrhnout. „Nepřítel mě označil za cíl číslo jedna, moje rodina je cílem číslo dvě,“ uvedl tehdy Zelenskyj. Podle jeho poradce se ruské jednotky dvakrát pokusily vtrhnout do prezidentského sídla v Kyjevě a nespočetněkrát se pokusily o atentát.

Druhý den invaze vyzval Putin ukrajinskou armádu, aby vzala moc do vlastních rukou a svrhla vrcholné představitele Ukrajiny. „Vezměte moc do vlastních rukou. Zdá se, že pro nás bude snazší dohodnout se s vámi než s tou bandou narkomanů a neonacistů, kteří okupují Kyjev a celý ukrajinský lid si vzali jako rukojmí,“ uvedl ruský prezident.

Jak uvedla agentura Reuters, v prvních dnech války Putin odmítl ukrajinský návrh na příměří a opakoval dál své vágní důvody pro agresi.

Zkraje dubna publikovala ruská státní agentura RIA Novosti, že „denacifikace je nevyhnutelně také deukrajinizace“ – tedy faktické vymazání moderního státu Ukrajina.

Bylo to zveřejněno v době, kdy se objevily podrobnosti o válečných zločinech spáchaných ruskými silami na civilistech v Buči nedaleko Kyjeva.

Pokud někdy existovala reálná šance, že by Ukrajina kdy vstoupila do NATO, upadla do hlubin nepravděpodobnosti hned po několika dnech invaze. V březnu prezident Zelenskyj veřejně uznal, že ke vstupu do NATO nedojde: „Taková je pravda a je třeba ji uznat.“ Ukrajina nabídla, že se stane neutrálním nejaderným státem, ale jednání zkrachovala.

K rozšíření NATO, které si Putin tak nepřál, stejně nakonec dojde. Z obavy o svou bezpečnost si přihlášku podaly Finsko a Švédsko. Ukrajina alespoň odeslala žádost o vstup do Evropské unie.

Čím déle se válka táhla, tím absurdnější důvody ruští představitelé uváděli. Nacionalismus na Ukrajině prý dosáhl takové úrovně, že ruské hospodyňky nemohou dělat boršč podle svého, uvedla v dubnu zcela vážně mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová. Měsíc nato zase přišla RIA Novosti s „odhalením“, že Ukrajinci praktikují černou magii.

Absence ukrajinských nacistů způsobila, že Putin zoufale potřeboval vymyslet nové narativy, které by jeho pokračující imperiální snahu opodstatnily.

Odborníci v oblasti dezinformací nedávno zaznamenali nárůst ruských odkazů na Ukrajinu jako na „teroristický stát“ v souvislosti se zjevnou snahou prezentovat válku jako protiteroristickou operaci. Vzpomeňme na ministra obrany Sergeje Šojgua i samotného Putina, kteří oba bez důkazů obvinili Ukrajinu z přípravy aktu jaderného terorismu zahrnujícího špinavou bombu. Inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) se na Ukrajinu vydali a žádné důkazy podporující toto tvrzení nezjistili.

A tak musel Kreml zajít ještě dál a z války proti nacistům, narkomanům a teroristům se stala svatá válka proti satanismu.

Putin připravil půdu během přelomového projevu u příležitosti anexe čtyř ukrajinských regionů, kdy své odpůrce označil za „satanisty“. Jeho přisluhovači nezůstali pozadu.

V říjnu prohlásil zástupce tajemníka vlivné ruské Rady národní bezpečnosti Alexej Pavlov, že je stále naléhavější „provést desatanizaci Ukrajiny“. K této výzvě se připojil i bývalý ruský prezident Dmitrij Medvěděv, který ve svém příspěvku ze 4. listopadu u příležitosti Dne ruské národní jednoty uvedl, že cílem invaze na Ukrajinu je „zastavit nejvyššího vládce pekla, ať už používá jakékoliv jméno: Satan, Lucifer, nebo Iblis“.

Stále absurdnější výmluvy se zdají být známkou zoufalství kremelských architektů války, kterou nelze vysvětlit jinak než jako špatně odhadnutý pokus o obnovení sovětského impéria. V létě ostatně Putin invazi na Ukrajinu přímo přirovnal k imperiálním výbojům ruského cara Petra Velikého v 18. století. Prý pouze „navrací historicky ruské země“.

Jestli Rusové ještě vědí, za co na Ukrajině vlastně bojují, není jasné. Od zahájení agrese už uplynulo skoro devět měsíců a situaci moc neosvětlil ani tiskový mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Podle něj už ruský prezident cíle na Ukrajině vysvětlil několikrát. Dosaženy budou „různými metodami a v různých formátech“, řekl Peskov s tím, že otázkou není „zda“, ale „kdy“.

Peskov přitom prohlásil, že cílem není sesazení Zelenského. Vzápětí ale vlivný poslanec Dumy Andrej Lugovoj v televizním vysílání řekl, že Rusko bude nahánět Zelenského po celém světě, aby ho potrestalo. Otázkou tak zůstává, zda sami Rusové vědí, co z toho vlastně platí.