Nová ruská jaderná doktrína dává Ukrajině jedinou možnost. Vzdát se

Některé body nového znění jaderné doktríny, o jejíž novelizaci Rusko hovořilo už od léta, byly známé. Zejména šlo o snížení prahu pro použití jaderných zbraní a rozšíření definice útočníka.

Analytici upozornili, že největší změnou je to, že Ruská federace může zvažovat jaderný úder nejen v případě použití jaderných zbraní a jiných druhů zbraní hromadného ničení proti ní nebo jejím spojencům, ale i v případě napadení konvenčními zbraněmi, kdy je „ohrožena existence státu“.

„Celkový obraz ukazuje, že Rusko snižuje práh pro jaderný útok v reakci na možný konvenční útok,“ uvedl pro agenturu Reuters analytik Institutu pro výzkum míru na univerzitě v Hamburku Alexander Graef. Už skutečnost, že Rusko může zvažovat jaderný úder i v případě, že bude čelit konvenčnímu útoku podporovanému jinou jadernou mocností, aniž by se do něj zapojila, působí zvláštně. Ukazuje na obavy Ruska z moderních přesných konvenčních zbraní.

To však bylo obecně obsaženo už v doktríně z roku 2020. V nové verzi je to ale přesněji specifikováno a nově je „jaderné odstrašování uplatňováno i ve vztahu ke státům, které poskytují území, vzdušný a (nebo) námořní prostor a zdroje pod svou kontrolou pro přípravu a provádění agrese proti Ruské federaci“.

Přeloženo do srozumitelného jazyka, tedy vůči všem státům podporujícím Ukrajinu.

Doktrína vypočítává hlavní vojenská nebezpečí, která mohou přejít ve vojenské hrozby pro Ruskou federaci a vůči komu se má uplatňovat jaderné odstrašování.

Uvedeno je to v několika bodech. V prvních dvou stojí, terčem může být potenciální nepřítel, který má „jaderné a (nebo) jiné druhy zbraní hromadného ničení, které lze použít proti Ruské federaci a (nebo) jejím spojencům, i nosiče umožňující nasazení těchto typů zbraní a má a rozmisťuje systémy a prostředky protiraketové obrany, obranné, řízené a balistické střely středního a kratšího doletu, vysoce přesné nejaderné a hypersonické zbraně, ozbrojené bezpilotní prostředky i energetické zbraně, které lze použít proti Ruské federaci“.

De facto je tedy možné uplatnit jaderné odstrašování i v případě pouhého vybudování infrastruktury, která by se dala použít i pro tyto zbraně, což jsou i letiště nebo systémy protiraketové obrany.

Další hrozbou, která vyžaduje jaderné odstrašování, je „vytvoření vševojskových uskupení na územích sousedících s Ruskou federací a jejími spojenci a v přilehlých mořských oblastech, které zahrnují nosiče doručování jaderných zbraní, a (nebo) vojenskou infrastrukturu zajišťující jejich použití“.

Klíčový je bod, že jaderné odstrašování vyžaduje „vytváření nových nebo rozšiřování stávajících vojenských koalicí (bloků, aliancí) vedoucích k přibližování jejich vojenské infrastruktury k hranicím Ruské federace“. To je zřetelně zaměřeno proti rozšiřování NATO o další země na územích sousedících s Ruskem a proti vytváření jakýchkoli obranných koalic zahrnujících státy poblíž Ruska.

Především to znamená, že se jaderné odstrašování zaměří na jakoukoli zemi, která uzavře obranný pakt s Ukrajinou. Brání to vytvoření jakéhokoli systému garantujícího bezpečnost Ukrajiny silami třetích zemí v souladu s požadavkem Ruska na neutralitu Ukrajiny, jež by podle představ Moskvy neměla mít spojence, kteří by jí přišli na pomoc v případě dalšího útoku. Jakákoli dohoda o příměří, která by nezahrnovala neutralitu Ukrajiny, je v rozporu s novelizovanou jadernou doktrínou.

Následující bod se přímo týká Kaliningradu, když v jaderné doktríně stojí, že jaderné odstrašování je nutné v případě „akcí potenciálního nepřítele zaměřené na izolaci části území Ruské federace včetně blokování přístupu k životně důležitým dopravním komunikacím (do tohoto území)“.

Jaderné odstrašování je také nutné v případě „plánování a provádění rozsáhlých vojenských cvičení u hranic v blízkosti hranic s Ruskou federací“.

Varovný je i poslední odstavec v článku 16, který hovoří o způsobu jaderného odstrašování. Stojí v něm, že součástí je „centralizace kontroly používání jaderných zbraní včetně zbraní umístěných mimo území Ruské federace“. To se jasně týká Běloruska a znamená to, že Rusko podle této doktríny může centrálně nasazovat tyto zbraně.

V doktríně přitom Rusko uvádí, že jaderné odstrašování je nutné v případě „rozmístění jaderných zbraní a jejich nosičů na území nejaderných států“. To je zřetelně namířeno proti formě odstrašování NATO známé jako nuclear sharing, kdy mají alianční státy (Německo, Belgie, Nizozemsko, Itálie, Řecko a Turecko) k dispozici jaderné zbraně, pro které musejí mít nosiče, a mohou je použít v případě souhlasu USA.

Samo přitom po invazi na Ukrajinu rozmístilo jaderné zbraně v Bělorusku a osobuje si právo podřídit je svému velení.

Vzhledem k tomu, že Rusko několik měsíců hrozilo přijetím novely doktríny, Putinův krok nikoho nepřekvapil. „Není to poprvé, co se ohánějí hrozbou jaderné eskalace, což je naprosto nezodpovědné,“ prohlásil poté vysoký unijní představitel pro zahraniční záležitosti Josep Borrell

„Rusko nestraší poprvé ani naposledy,“ řekl ke změně ruské jaderné doktríny polský prezident Andrzej Duda. „Papír snese všechno,“ dodal.

Nová doktrína je detailnější, rozšiřuje ruské odstrašování, ovšem reálně toho mnoho nemění, protože země NATO byly dlouhodobě terčem ruského odstrašování a ruské jaderné síly na ně byly namířené.

Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov v Riu de Janiero, kde se účastní summitu skupiny G20, přesto řekl, že doufá, že si politici na Západě novou ruskou jadernou doktrínu pozorně pročtou. Rusko ale podle Lavrova udělá všechno pro to, aby zabránilo jaderné válce. Dodal, že jaderné zbraně fungují právě jako nástroj odstrašení před atomovou válkou.

Putin podepsal upravenou doktrínu v den prvního použití raket ATACMS proti skladu zbraní v Karačevu.

Lavrov dal přijetí doktríny do spojitosti s útokem na arzenál v Karačevu a obvinil z něj Washingon: „Bez Američanů není možné tyto vysoce pokročilé rakety používat, jak opakovaně řekl Putin. Budeme to považovat za novou fázi války Západu proti Rusku a budeme podle toho reagovat.“

Rusko útok raketami ATACMS potvrdilo s tím, že bylo vypáleno šest těchto raket, přičemž pět se jich podařilo pomocí systémů protivzdušné obrany S-400 a Pancir sestřelit a jednu poškodit. Poškozená pak měla dopadnout na vojenský objekt v Brjanské oblasti, kde způsobila požár. Jakékoli škody Rusko popírá.

Ukrajinské zbroje ale mluví o zásahu skladu s dělostřeleckou municí včetně severokorejské, klouzavými bombami a nejrůznějšími raketami ať už do raketometů, nebo systémů protivzdušné obrany. Zaznamenáno bylo 12 následných explozí.