Článek
Odposlechy telefonních hovorů řadových vojáků přímo z bojiště odhalují, co se skutečně děje v ruských jednotkách a co si vojáci myslí o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi, píše deník New York Times s odkazem na zachycené hovory.
Ti bastardi nám nic neřekli
Nejprve uvádí několik hovorů vedených jen pár dnů po zahájení invaze na Ukrajinu.
Sergej (volal své matce): „Mami, nikdo nám neřekl, že jdeme do války. Varovali nás jen den předtím. Tato válka je nejhloupější rozhodnutí, jaké kdy naše vláda udělala.“
Nikita (volal kamarádovi): „Měli jsme mít jen dva tři dny cvičení. Kruci, podvedli nás jako malé děti.“
Alexej (volal přítelkyni): „Nevěděl jsem, co se děje. Řekli nám, že bude cvičení. Ti bastardi nám nic neřekli.“
Aleksander: „Putin je blázen. Chce dobýt Kyjev? Neexistuje žádný způsob, jak to udělat.“
Ilja (volal své přítelkyni): „Kdy to všechno Putin ukončí? Říká, že všechno jde podle plánu a že se harmonogram dodržuje. To se naprosto mýlí.“
Sergej (volal přítelkyni): „Chtějí oklamat lidi. Říkají, že to není válka, je to speciální operace. Ale pravdou je, že je to zasraná válka.“
Naši vlastní vojáci po nás stříleli
Telefony krátce poté, co se ruské síly stáhly z okolí Kyjeva:
Nikita: „Ukrajinci postupují a my tu jen stojíme. Nikdy by mě nenapadlo, že takhle skončím. Naši vlastní vojáci po nás stříleli. Mysleli si, že jsme Ukrajinci. Myslel jsem, že umřu.“
Sergej: „Naše situace je na hovno. Šli jsme do defenzivy. Naše ofenziva pokulhává.“
Bylo tam 400 výsadkářů. Přežilo jich jen 38
Tři týdny po začátku války:
Jegor (telefon příbuznému): „Z mé jednotky je třetina lidí po smrti.“
Nikita (telefonát matce): „60 procent naší jednotky je pryč.“
Máme strach, říkají Rusové, kteří prchají před odvodem
Sergej: „Bylo tam 400 výsadkářů. Přežilo jich jen 38, protože naši velitelé poslali vojáky na jatka.“
Sergej (telefonát matce): „Mami, neviděl jsem tady žádného nacistu. Tato válka je založena na falešném předpokladu. To nikdo nepotřebuje. Lidé zde žijí normálním životem. Jako v Rusku.“
Měli jsme zabít každého, koho uvidíme
O masakrech civilistů:
Sergej: „Dostali jsme rozkaz, abychom zabili každého, koho uvidíme.“
Sergej (telefonát přítelkyni): „Kolem našeho tábora prošli tři muži. Zatkli jsme je, svlékli a zkontrolovali jejich oblečení. Pak jsme se museli rozhodnout, jestli je pustíme. Kdybychom je nechali jít, mohli by prozradit naši pozici. Tak jsme se rozhodli je v lese zastřelit.“ – „Zastřelil jsi je?“ – „Ano, samozřejmě.“ – „Proč jsi je nezajal?“ – „Museli bychom je hlídat a starat se o ně a nemáme ani dost jídla pro sebe.“
Sergej (telefonát matce): „V lese je velitelství naší divize. Šel jsem tam a viděl jsem moře mrtvol. Jen civilisté. Tolik mrtvých těl jsem v životě neviděl. Ani jsem neviděl, kde tohle jezero mrtvých končí.“
Žiju navzdory rozhodnutím pitomců ve velení
O velitelích:
Roman (telefonát přítelkyni): „Naši zasraní nadřízení nemohou nic dělat a nic nevědí. Mohou ve svých uniformách vést jen velkohubé řeči.“
Nově mobilizovaní Rusové přijíždějí na základny
Sergej (telefonát své přítelkyni): „Náš nový generál byl opět sesazen kvůli příliš vysokým ztrátám, jež se utrpěly pod jeho vedením. Jsem rád, že ještě žiju. Navzdory rozhodnutím těch zatracených pitomců.“
Je tu tolik lidí, kteří odmítají bojovat
O armádě:
Voják beze jména: „Odejdu. Až přijdu domů, všechno ti řeknu. Je to úplná blbost. Už se k těm sračkám nikdy nevrátím.“
Vlad: „Až se vrátím domů, skončím. Do prdele s armádou!“
Vadim (telefonát přítelkyni): „Už kurva jdu. Beru civilní zaměstnání. A můj syn nikdy nevstoupí do armády, na 100 procent. Řekněte mu, aby se stal lékařem.“
Sergej (telefonát přítelkyni): „Nechtějí mě pustit. Neumožňují mi skončit. Říká se, že pokud to uděláte, půjdete na pět let do vězení.“
Aleksandr (telefonát přítelkyni): „Nevím, co se stane, když odmítnu bojovat. Mohli by nás zavřít do vězení. Je tu tolik lidí, kteří odmítají bojovat.“