Nechme vyšetřovatele v Magdeburku pracovat, žádné ukvapené závěry, říká velvyslanec SRN v Praze

Opakovaně dochází k činům, na které se upírá veškerá naše pozornost. Hrůzný útok na vánoční trh v Magdeburku je jedním z nich. Ukazuje, jak daleko jsou jednotliví pachatelé schopni zajít, aby upozornili na své šílené myšlenky. Z respektu k obětem a jejich rodinám bychom měli nejprve nechat vyšetřující orgány pracovat, než uděláme ukvapené závěry.

Každý zločin je zločin a je úkolem státu, aby všechny jejich pachatele stíhal na základě stejných právních zásad bez ohledu na to, kdo je podezřelým. Evropská unie včetně Německa patří k nejbezpečnějším oblastem na světě. Neexistují vůbec žádné empirické důkazy o tom, že by míra kriminality přistěhovalců byla ve srovnání s německými občany nadprůměrná. Samozřejmě jsou ale i mezi přistěhovalci lidé, kteří páchají trestné činy.

Situaci sleduje Spolkový kriminální úřad, z jehož statistik vyplývá, že loni dosahoval podíl podezřelých přistěhovaleckého původu na kriminalitě 8,9 procenta. To je méně, než činí podíl přistěhovalců na německém obyvatelstvu. Je nicméně pravda, že počet podezřelých pachatelů přistěhovaleckého původu vzrostl.

Nejdůležitější je integrace. Musí být rychlá a dobře provedená. K tomu potřebujeme odpovídající podporu a rovnoprávné zacházení. To znamená, že nebudeme automaticky podsouvat někomu, že je kriminálníkem jen proto, že vypadá jinak než my nebo že pochází z jiné země.

A pokud už přistěhovalec spáchá trestný čin, musí být stíhán se stejnou tvrdostí jako kdokoli jiný. Rád bych připojil jedno důležité číslo: v roce 2015 byla migrační vlna do SRN velmi silná a 64 procent tehdejších uprchlíků má dnes práci.

Navrácení je až tím posledním v celé řadě kroků. Vyhoštění z Německa není tak jednoduché, což má i historické důvody. Mnoho Němců například našlo v první Československé republice útočiště před pronásledováním nacisty, a byli rádi, že nebyli vráceni nazpět. A když se podíváme na osud Židů, kteří prchali před nacistickým Německem, tak jejich vyhošťování či navrácení zpět do Německa bylo ostudou pro civilizovanou Evropu.

Určitě usilujeme o to, aby ti, co spáchali závažné trestné činy, byli vyhoštěni. Letos se počet deportací oproti loňsku zvýšil o více než 20 procent a v příštím roce by to mohlo být ještě více. Přijali jsme zákony, které vyhoštění usnadňují, například tím, že se snížily trestní sazby, kdy je možné pachatele vrátit do jeho vlasti.

Faktory, které činí Evropu a Německo pro přistěhovalce atraktivními, jsou zejména bezpečnost a ochrana před zvůlí. To má mnohem vyšší váhu než finanční pohnutky. Bylo tomu tak i před pádem komunismu, když třeba emigrovali lidé ze socialistického Československa. Určitě to neudělali jen z ekonomických důvodů. Člověk je rád, když mu nehrozí, že ve tři hodiny ráno zaklepe na dveře tajná policie a odvleče jej bez soudu do nějakého tábora.

Spolkový ústavní soud jednoznačně stanovil, že nelze zacházet s lidmi ze zahraničí, jako by šlo o osoby druhé kategorie. Musíme zacházet se všemi stejně a stejné musí být i existenční minimum. V Německu je vysoká životní úroveň, a proto je naše existenční minimum vyšší než v jiných evropských zemích. Kdybychom jej ale nezajistili všem stejně, přineslo by to problémy. A bez zajištěného existenčního minima není možná žádná integrace.

Německá ústava má pro tyto situace jasná pravidla. Vláda zůstane v úřadu tak dlouho, dokud nebude ustanovena nová. Německo tak může nadále jednat a plnit své politické i finanční závazky. Ujistili jsme naše partnery ve světě včetně Ukrajiny, že sice budeme mít na začátku roku prozatímní rozpočet, ale že si za všemi závazky stojíme, včetně podpory Ukrajiny.

Jestli jsou předčasné volby dobrá, nebo špatná zpráva, odpověď bude záviset na politickém táboře nebo na člověku, kterého se ptáte. Konec dosavadní vládní koalice ale nepřišel z čistého nebe, jisté signály existovaly už dříve.

Chtěl bych připomenout, že Německo je druhým největším podporovatelem Ukrajiny na světě, v EU první. Jen letos poskytlo vojenskou pomoc v hodnotě osmi miliard eur (cca 200 mld. Kč) a od začátku války to bylo už celkem 28 miliard eur (cca 700 mld. Kč). K tomu je nutné přičíst ještě civilní pomoc Ukrajině v celkové výši 37 miliard eur (cca 925 mld. Kč).

Výsledek voleb nemohu předjímat, ale mohu říci, že stále máme v Německu velkou většinu obyvatelstva, která stojí za Ukrajinou. Podporuje ji dosavadní koalice i největší opoziční strana, křesťanští demokraté CDU. Takže žádné velké změny očekávat nelze.

Jeden konkrétní zbraňový systém nerozhoduje válku. Jak se k tomu postaví budoucí vláda, nemohu předjímat. Zásadní linie stávajícího kabinetu a určitě i toho příštího je, resp. bude, že nestrpíme žádná rozhodnutí o Ukrajině bez Ukrajiny. Žádné rozhodování o nich bez nich.

Každá nová administrativa USA má obrovský vliv na světovou politiku. Rozhodnutí amerických voličů bylo jednoznačné a my se na spolupráci s novou americkou vládou těšíme. Důležité bude, a netýká se to jen postoje k Ukrajině, aby Evropa zůstala jednotná. Nesmíme se nechat rozklížit, protože jde o naši bezpečnost a blahobyt.

Nebude fungovat, když některý jednotlivý stát EU bude chtít uzavírat dohody na vlastní pěst. Fungovat bude jen to, když evropské zájmy budeme zastávat společně.

Bez přehánění, jsou skutečně nejlepší, jaké kdy byly. Podívejme se na situaci před 35 lety, kdy Spolková republika a tehdejší Československo byly členy nepřátelských bloků. Praha komunikovala buď s Bonnem, případně s východním Berlínem. Nepanovala žádná důvěra a existovalo velmi málo přeshraniční spolupráce. V odtajněných zdrojích dnes můžeme také číst, že ani mezi ČSSR a bývalou NDR nebyla důvěra příliš velká.

Dnes jsme v té šťastné situaci, kdy můžeme navazovat na pozitivní stránky více než tisíciletých společných dějin. Dvacet let jsme společně členy EU a 25 let členy NATO. Skutečně jsou naše vztahy dnes tak pevné a dobré, že nezáleží na tom, kdo bude vládnout v Německu nebo v České republice, kde se příští rok také uskuteční volby.