Nechali jsme se Putinem zastrašit, řekl americký generál ve výslužbě Breedlove

Od počátku konfliktu jste volal po vyhlášení alespoň částečné bezletové zóny. Jak vnímáte poslední vlnu ruských vzdušných útoků, kdy střely nelétají jen nad frontou, ale je zasažena celá Ukrajina a narušeny byly i vzdušné prostory sousedních zemí včetně Polska?

Když vidíme způsob, jakým Rusko na Ukrajinu útočí, tak je to výsledek západní politiky a západní strategie uplatňované v této válce. Byli jsme odstrašeni Putinem, jeho výhrůžkami vyslovovanými během celého konfliktu, který vzhledem k záboru Krymu a útokům na východní oblasti trvá už jedenáctým rokem, a ne pouze posledního dva a půl roku.

Západ dovolil ostřelovat Ukrajinu skoro z úhlu tří set stupňů. V počáteční fázi na ni pálili od z Běloruska přes Rusko až po sever Černého moře. A když pak Rusku začala docházet některá důležitá munice, umožnili jsme mu, aby využilo íránských a severokorejských kapacit, a já jsem dokonce přesvědčen, že i čínského potenciálu.

V základu je tedy západní politika. Strategie Západu umožnila Rusku pokračovat v těchto útocích. A skutečně šílené na tom je to, že jsme taky odmítli dovolit Ukrajině, aby použila západní zbraně k odvetným útokům na Rusko. Touto politikou jsme Rusku umožnili vybudovat si bezpečné útočiště, odkud může válku vést.

Myslíte si, že je stále možné ustavit bezletovou zónu alespoň do hloubky sto mil čili 160 kilometrů od ruských hranic kvůli dostřelu raket z Ruska?

Pokud se mě ptáte, jestli jsme technicky schopni ustavit bezletovou zónu a máme na to kapacity, tak rozhodně ano.

A politicky?

To si nemyslím. Podívejte se, jak hrozně tuto nelidskou nezákonnou válku Rusko vede, podívejte se, jak strašně zasáhla ukrajinský lid, a přesto jsme dosud vážná rozhodnutí nepřijali.

Sloužil jste u letectva. Jak vnímáte boje na Ukrajině z pohledu vzdušných sil? Dříve platilo, že když zahajujete útok, potřebujete získat vzdušnou nadvládu a až potom můžete zaútočit na zemi. Od druhé světové války jsme to viděli mnohokrát, ale na Ukrajině nevidím, že by letectvo hrálo významnou roli.

Řeknu vám svůj názor, který se mnou mnozí sdílejí. Především však musíme poblahopřát ukrajinským vzdušným silám, tomu malému nedostatečně vybavenému letectvu se starými stroji. Bojovalo hrdinně a to do značné míry způsobilo, že Rusko nebylo schopno získat vzdušnou nadvládu nad bojištěm.

I když ale Ukrajinci bojovali skvěle, tak při ofenzivách selhali v tom, co na Západě skutečně považujeme za první krok v manévrovacím boji, a tím je získání vzdušné převahy minimálně nad vlastními jednotkami. Znovu podtrhávám, že předvedli úžasný výkon s tím, co měli, nicméně nebyli schopni splnit tento základní požadavek.

A když se vrátíme k Rusům…

To je mnohem překvapivější, že obrovské a dobře vybavené ruské vzdušné síly, považované za skvělé, taky selhaly. Nebyly v žádném případě schopny získat vzdušnou nadvládu nad bojištěm, protože Ukrajincům se nadále daří mást je a vyhýbat se jim.

Po většinu této desetileté války bylo ruské letectvo neefektivní při podpoře vlastních pozemních sil. Teprve nedávno bylo schopno dosáhnout změn na zemi, když začalo používat kluzákové bomby s velkým efektem, avšak nikoli velkou přesností. Kluzákové bomby způsobují větší škody civilistům a civilní infrastruktuře, školám, nemocnicím. Způsobují jim velké škody, ale nemají skutečný vojenský operační dopad na zemi.

Není problémem Rusů, že nemají dost dobré prostředky pro elektronický boj a chybějí jim stroje typu Wild Weasel, které při průniku nad nepřátelské území ruší radary a chrání vlastní bombardéry?

Ne, je to přesně naopak. Jednou z věcí, které říkám, což některé lidi na Západě rozčiluje, je, že Rusko a Ukrajina jsou nyní dvě nejschopnější země v elektronickém boji. Na Západě teď máme skvělé systémy, ale moc jsme jich nenasadili v poli, moc jich nevyužíváme. Ale Rusové a Ukrajinci zato používají elektronický boj s velkým efektem.

Rusové mají výborné prostředky elektronického boje a to neříkám jen já. Myslí si to mnoho pozorovatelů. Mnoho lidí, kteří po většinu kariéry létali s bojovými letadly, vidí, že ruské vzdušné síly mají velmi dobré vybavení i letadla. Ovšem co se týká jejich taktiky, postupů, procedur a zkušeností jejich pilotů, tak nic z toho příliš dobré není. Na bojišti podávají nedostatečné výkony.

Jak bojovat s kluzákovými bombami KAB?

Na to se mě ptali mnohokrát. Používat řízené střely k ničení jednotlivých bomb by bylo mrháním. Můžete však sestřelit letadlo, které kluzákové bomby shazuje.

My bojoví piloti máme takové rčení: Nemůžete sestřelovat nebo zkoušet sestřelit šípy. To je velice drahé a těžké. Musíte zastřelit lučištníka, to znamená, že sestřelíte letadlo, které vypouští bomby. Tím protivníka připravíte o bezpečný prostor ve vzduchu, takže se musí držet dál a bomby jsou za hranicí dosahu.

To působí jako úkol pro stíhací piloty. Byl jste pilotem bojového letounu F-16. Jak důležité jsou pro Ukrajince tyto stíhačky, o které žádají rok a půl. Až nyní nějaké dostali a jednu ztratili.

Ukrajina žádala o F-16 mnohem dříve než před rokem a půl. Už v roce 2012 jsme na Západě provedli studii, ze které vyplynulo, že ukrajinské vzdušné síly potřebují víceúčelové letadlo čtvrté generace, i když jsme neurčili typ. Mluvili jsme o tomto požadavku více než deset let.

Jak jste ale řekl, nyní je to akcentované. Musíme být tvrdší sami k sobě kvůli pomalému rozhodování o vybudování ukrajinských vzdušných sil, protože se o tom mluví přes deset let.

Letadla jsou důležitá, ale právě teď mají malý dopad, protože je jich moc málo. Kdybychom měli na zemi dvě perutě, mohlo by to začít skutečně měnit situaci na bojišti. Ale nemáme tam ani tucet letadel. V takovém případě je moc brzy pro zavádění F-16.

Když se podíváme na tuto válku, můžeme vidět jednu věc, o které se zdálo, že se přežila. Není to válka velmi dobře vybavených jednotek a technicky skvělých zbraní. Jako za druhé světové války nebo před ní vidíme masy vojáků a dobrovolníků i s jejich zločiny a množství tanků, mnohdy obstarožních. Je Západ připraven na boj s takovým množstvím? Můžete mít superzbraně, ale když zničíte devadesát tanků a protivník jich vyšle dalších třicet, možná už nemáte nic, co by vám je pomohlo zničit.

Řekl bych, že máme skutečně dobré analytiky, kteří se nyní tímto problémem zabývají. Říkají, že na počet je odpovědí přesnost. Jestliže bude Západ pokračovat v poskytování přesných zbraní k likvidaci obrněné techniky, dojde jim obrněná technika dříve než nám bomby.

A mohu vám říct, že statická fronta v duchu první světové války se zbraněmi v zákopech, jakou vidíme na Východě, by nevydržela na bojišti, kde by jedna nebo druhá strana získala vzdušnou převahu. Taková strana by mohla plnou sílu vzdušných sil použít k podpoře útoků na zemi.

V době anexe Krymu jste byl vrchním velitelem sil NATO v Evropě. Překvapilo vás to tehdy?

Odpověděl bych ano i ne. Sledovali jsme, jak Rusové provádějí cvičení na hranici a pak se stahují, načež pořádají další manévry na hranici Ukrajiny a zase následuje stažení. A každý rok měli velké cvičení Západ. Byli tací, kdo říkali, že se nás Rusové snaží přivyknout, ale jednou překročí hranici. Přesto pak byli mnozí ve světě, v západních hlavních městech překvapeni. Mysleli si, že Rusko vyvíjí tlak na to, aby mohlo vyjednávat o tom, co chce získat na Ukrajině. Několik nás ale varovalo, že je to příprava na invazi.

Byl jsem tehdy na velitelství, působil jsem jako vrchní velitel sil NATO pro Evropu a měl jsem skvělý štáb: německého náčelníka štábu, svého britského zástupce a generály. Brali jsme velmi vážně, co se stalo. Byli jsme první, kdo vystoupili a řekli, že malí zelení mužíčkové čili vojáci v neoznačených uniformách na Krymu jsou stoprocentně Rusové.

Válka v plném rozsahu probíhá dva a půl roku. Jak by měla skončit? Opakovaně slýcháme od části veřejnosti i politiků, že když je tolik obětí, bylo by lepší se domluvit. Jak ale jednat s agresorem?

Já o tom rád mluvím v následujícím rámci. V roce 2008 Rusko, světová supervelmoc, shromáždilo svou armádu a překročilo mezinárodně uznávanou hranici Gruzie, podniklo invazi a okupovalo dvacet procent Gruzie. Západ odpověděl neadekvátně. Odměnili jsme Rusko za jeho špatné chování tím, že jsme mu umožnili ponechat si pětinu území Gruzie.

V roce 2014 Rusko opět shromáždilo svou armádu. Zabrali a Krym a pak vtrhli na Donbas. Opět okupovali kolem dvanácti procent Ukrajiny, dva z nejdůležitějších přístavů a Západ zase odpověděl neadekvátně. Odměnili jsme ruské špatné chování, když jsme mu umožnili nechat si část Ukrajiny.

Nyní jsme v roce 2024 a mnozí mluví o tom, co jste popsal. Tedy, že bychom měli dát Rusku další území a dosáhnout dohody.

Jestliže kapitulujeme a dáme Rusům další zemi, bude to potřetí, kdy odměníme špatné chování. Nevím, jestli jste vychoval nějaké děti, já ano a vychovával jsem i vnoučata. A tak vím, že když jednou a pak opět a potom ještě jednou odměníte špatné chování, tak se dobrého chování nedočkáte. Jsme v bodě, kdy se musíme rozhodnout, kde zastavíme špatné chování.

Problémy navíc nejsou jen na Ukrajině, ale taky na Blízkém východě nebo s Čínou.

A taky v Moldavsku a v Gruzii.

Máme dost kapacit je řešit?

Otázkou je, kdo jsme my. Jestliže tím myslím NATO a mnohé další partnery Západu, pak si myslím, že máme kapacity na to vše zvládnout. Problém je, že nám chybí politika, cíle a strategie pro řešení těchto problémů.

Rozhovor si můžete pustit také v přehrávači v úvodu článku a v podcastových aplikacích.