Návrh mírové smlouvy nezajišťoval Kyjevu garance bezpečnosti. Moskva by mohla opět zaútočit

Dokument z 15. dubna 2022 ukazuje snahu obou stran ukončit boje. Pro Kyjev však byl nevýhodný. Ukrajina by se de facto nemohla bránit, uvádí list The Wall Street Journal.

Měla být „trvale neutrálním státem, který nebude členem žádného vojenského bloku“. Vstup do EU však nebyl a priori blokován.

Na jejím území by podle smlouvy nesměly být žádné zahraniční zbraně. Ukrajinské ozbrojené síly by mohly mít jen 85 000 vojáků, 342 tanků a 519 dělostřeleckých systémů.

Kyjev přitom žádal o možnost mít čtvrtmilionovou armádu, 800 tanků a 1900 dělostřeleckých systémů.

Ukrajina by ani neměla mít ve výzbroji rakety s dostřelem přes 40 kilometrů, musela by tedy zničit i systémy Točka U, které mají větší dolet.

Garanty mírové smlouvy měly být Spojené státy, Británie, Francie, Čína a samo Rusko, které přitom válku zahájilo. Rusko si také přálo, aby dalším garantem smlouvy bylo Bělorusko, z jehož území útočilo.

„Mezinárodní smlouvy a dohody byly v rozporu s trvalou neutralitou Ukrajiny,“ uvádí se v návrhu.

Týkat se to mělo i smluv o vojenské pomoci, kterou by od těchto států měla Ukrajina dostávat. Není jasné, zda by se to týkalo i vojenské pomoci z jiných zemí.

Rusko současně požadovalo, aby se všichni ručitelé dohodli na reakci, pokud by se Ukrajina stala terčem nějakého útoku. To však de facto blokovalo jakoukoli případnou reakci, pokud by opět zaútočilo Rusko.

Ručitelské státy – mezi nimiž bylo Rusko – by se na žádné reakci v tomto případě nemohly dohodnout, zvláště, pokud by se Moskvě podařilo mezi ně zařadit i Bělorusko. Ukrajina naopak požadovala zapojení Turecka.

Kyjev požadoval pro případ jakéhokoli dalšího útoku uzavření vzdušného prostoru nad svou zemí, což by ale znamenalo, že by se všichni ručitelé museli domluvit na vyhlášení bezletové zóny.

To by Rusko mohlo zablokovat. I dodávky zbraní pro její zajištění by byly porušením této smlouvy.

Jakákoli taková mírová smlouva by Ukrajinu „ponechala na milost Rusku v případě jakéhokoli opakování invaze“, uvedl ředitel britského Výzkumného střediska pro studia konfliktů Keir Giles.

Zmínil předchozí dohody příměří v Gruzii, Sýrii a na Ukrajině, které Rusko využilo pro své vlastní cíle a zisky.

Rusko podle nezávislé organizace Chatham House od anexe Krymu a zahájení bojů na Donbasu v roce 2014 porušilo více než 400 mezinárodních smluv.

Zařazení Ruska mezi garanty připomínají Minské dohody, kde Rusko vystupovalo jako jedna ze stran dojednávající urovnání konfliktu mezi ukrajinskou vládou a separatisty. Dodávkami zbraní i vysíláním vojáků přitom podporovalo separatisty.

Dopsaná poznámka také ukazuje, že Ukrajina odmítala ruský požadavek, že Kyjev stáhne svou žádost o připojení k Mezinárodnímu trestnímu soudu. To by umožnilo vyšetřovat válečné zločiny na území Ukrajiny včetně válečného zločinu agrese.

Ze smlouvy ani nejí jasné, v jakých hranicích by Ukrajina existovala. Rozhodně by její území nezahrnovalo anektovaný Krym. Jak by to bylo s územími samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky, není jasné.

O tomto území se mělo jednat separátně při schůzi prezidentů Volodymyra Zelenského a Vladimira Putina, která se nikdy neuskutečnila.

Rusko přitom Doněcké a Luhanské oblasti uznalo ještě před zahájením invaze 22. února za nezávislé, a to celé jejich území, které přitom z větší části kontrolovala Ukrajina. Je tedy možné, že by Rusko požadovalo odstoupení Ukrajinců ve prospěch separatistických útvarů.

List neinformoval o žádných ustanoveních smlouvy týkajících se Ruskem okupovaného území mimo Doněckou a Luhanskou oblast. Není tedy jasné, zda by podepsání smlouvy znamenalo odchod ruských sil z Chersonské, Charkovské a Záporožské oblasti.

Nyní Rusko sice dává najevo ochotu jednat, ale požaduje, aby se Ukrajina napřed stáhla z území, která okupuje.

Rusko tím má na mysli odchod z území Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, které Rusko anektovalo, i když je vojensky nekontroluje. Požaduje tedy větší území než před dvěma lety.

První jednání o příměří se uskutečnilo už 28. února v běloruském Gomelu. Později se jednání přenesla do Turecka.

„Položil jsem mu za zavřenými dveřmi jednoduchou otázku. ‚Pane ministře, co chcete? To je vše, co chci vědět,‘“ uvedl ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba 10. března při prvním jednáním s ruským protějškem Sergejem Lavrovem v Antalyi.

Lavrov mu neodpověděl a mluvil jen o tom, že se Ukrajina změnila v neonacistický stát.

Když se jednalo o 19 dní později v Istanbulu, Ukrajina už byla v lepší pozici, protože se podařilo vyhnat ruské jednotky od Kyjeva.

Putin si později stěžoval, že dohoda padla. Podle něj ukrajinští vyjednavači akceptovali většinu ruských podmínek. Zmínil, že se ruské jednotky stáhly od Kyjeva, ony ale byly vytlačeny.

Po jejich odchodu z Irpyně a Buče se však ukázalo, že se Rusové dopouštěli válečných zločinů a masakrovali civilisty. Jen v Buči bylo přes 450 obětí.

Zelenskyj to označil za genocidu a uvedl: „Je velmi těžké pokračovat v jednání, když vidíte, co se tu stalo.“ Rusko ale jakýkoli masakr v Buči odmítalo.

Kreml nyní tvrdí, že ke změně vedla návštěva britského premiéra Borise Johnsona, který měl Ukrajince odradit od podepsání smlouvy a doporučit jim, aby smlouvu nepodepsali a dál bojovali.

Kyjev však opakovaně uváděl, že smlouva nebyla dohodnutá a že to, co padlo při jednáních, nebylo schváleno.

Johnson nikoho k boji nevyzýval, pouze Ukrajincům slíbil plnou podporu, jak plyne z jeho citace v listu The Wall Street Journal.

„Není na mně, abych vám říkal, jaké mohou být vaše válečné cíle, ale vzhledem ke svým obavám říkám: ‚Putin nesmí uspět a Ukrajina musí mít právo zachovat si plnou suverenitu a nezávislost.‘“

„My nebojujeme. Jsou to Ukrajinci, kteří bojují a umírají. Ale my bychom podpořili Ukrajinu na 1000 procent,“ dodal.