Na co svět ještě proboha čeká, ptají se Kyjevané

Mnozí tak zůstávají na místě, kde je zastihlo zahájení útoku. „Do krytu jsem nešel. Viděl jsem, jak sestřelili letadlo, sledoval, jak padalo, jak mu odpadla křídla,“ popsal čtvrteční silný zážitek.

Exploze v noci na pátek podle něj vyburcovaly lidi k hledání bezpečí. „Davy proudí k metru nebo na hlavní nádraží,“ řekl s tím, že sám ale zůstává ve svém bytě ve čtvrti Osokorky.

Právě tam v pátek úlomky zasáhly obytný panelový dům a způsobily požár a zranění přinejmenším tří lidí.

Bývalý vědecký pracovník v kyjevském ústavu si také postěžoval, že Západ Ukrajinu nechal „s nepřítelem o samotě“. „Věděli, že se to chystá... Není to jen osm let, je to už 300 let,“ poznamenal k rusko-ukrajinské konfrontaci.

„Jsme zklamaní, prostí lidé, i vláda. Nečekali jsme, že na nás nechají padat střepiny z raket a jen pozorují naše zděšení,“ řekl.

„Vykřikovali, že Rusku ukážou, že zakročí, a nestalo se vůbec nic,“ dodal. „Mluví jen pořád o sankcích, o bankách. Co nám to pomůže?“

Pocit, že je svět nechal na holičkách, převládal i v uvažování Viki. „Americký prezident se holedbal, že přijde odveta, jakou svět nezažil. Kde teda je? Na co svět, proboha, čeká? Ty sankce nejsou trest, ale šolíchání,“ svěřila se v pátek Právu.

Zděšení, zoufalství, šok a podvědomé odmítání reality takové, jaká je, se vepsaly do tváří Kyjevanů, kteří noc na pátek prožili v krytu v metru. Někteří z mladíků zhroucených na nástupišti vypadali, že trpí mírným šokem z výbuchu.

„Vůbec jsem nespal, nedokážu ani přemýšlet, nedokážu si to srovnat v hlavě,“ řekl v pátek reportéru listu The Daily Telegraph jednadvacetiletý student Oleksandr, který nocoval v krytu se svou přítelkyní Julií.

V jiném útulku se Rostislav Bogdana ukryl se svým šestiměsíčním synem Janem. Přiznal, že prostě nevěřil, že se Rusové chystají k invazi. „Informací bylo hodně..., nevěděli jsme, co vlastně platí. Nevěřili jsme, že se to skutečně stane. Kdybychom tomu věřili, už bychom dávno odešli,“ řekl zničeně. V tu chvíli se skrývali uvnitř stanice metra přes osm hodin.

„Máme pár kousků chleba k jídlu a trochu vody, pár plen,“ dodal Bogdana. „Nečekali jsme, že tu strávíme tolik času. Mysleli jsme si, že se za dvě tři hodiny vrátíme domů.“

Na otázku, co plánuje dělat dál, přiznal, že si prostě není jistý, co je pro jeho rodinu nejlepší. „Nevím, jaké můžu mít plány, nevím, co bude dál,“ řekl.