Mučili jsme Ukrajince a rabovali jsme, přiznal ruský důstojník

V dubnu byl přesunuta Jefremovova jednotka z Melitopolu na velitelství v Bilmaku. Vzpomínal na den, kdy přivedli tři zajatce:

„Jeden z nich přiznal, že je ostřelovač. Když to slyšel ruský plukovník, ztratil hlavu. Udeřil ho, stáhl Ukrajinci kalhoty a zeptal se ho, jestli je ženatý.“

Voják podle Jefremova odpověděl, že je. „Přineste mi mop,“ řekl podplukovník: „Uděláme z tebe holku a pošleme tvé ženě video.“

Jindy podplukovník požadoval, aby zajatec vyjmenoval všechny nacionalisty v jednotce. Ukrajinec nechápal, co po něm chtějí. Odpověděl, že jsou příslušníky námořní pěchoty a spadají pod ukrajinské ozbrojené síly. Za tu odpověď mu vyrazili zuby, uvedl Jefremov.

„Ukrajinec měl zavázané oči. Plukovník mu přiložil pistoli k čelu a řekl – napočítám do tří a zastřelím tě. Počítal, pak vystřelil těsně vedle jeho hlavy z jedné a z druhé strany. Pak na něj začal křičet,“ vypověděl Jefremov.

„Já mu řekl – soudruhu plukovníku, neslyší vás, ohlušil jste ho –,“ dodal.

Během dalšího výslechu plukovník střelil vězně do paže a do pravé nohy pod kolenem, kde zasáhl kost. Jefremov uvedl, že jeho muži vězně obvázali a šli k jiným ruským velitelům, že zajatec musí do nemocnice, jinak vykrvácí a zemře.

Jefremov popsal, jak mu zachránili život. „Oblékli jsme ho do ruské uniformy a odvezli do nemocnice. Řekli jsme mu: ‚Neříkej, že jsi ukrajinský válečný zajatec, protože pak tě lékaři odmítnou ošetřit, nebo to uslyší zranění ruští vojáci a zastřelí tě a nebudeme je schopni zastavit.‘“

Jefremov také popsal rabování na letišti v Melitopolu, kam byli posláni tři dny po začátku invaze z Krymu: „Vojáci a důstojníci brali všechno, co mohli. Lezli po všech letadlech a prošli všechny budovy.“

„Jeden voják si odnesl sekačku na trávu. Hrdě řekl – tohle si vezmu domů a posekám trávu u našich kasáren. Kbelíky, sekery, kola, všechno nacpali do náklaďáků. Věcí bylo tolik, že si museli dřepnout, aby se vešli do vozidel,“ řekl jefremov a na fotografiích ukázal i zapálená letadla a budovy na letišti. Analýza ukázala, že jde opravdu o melitopolské letiště.

Měsíc a půl tam s osmi vojáky střežil tábor ruské dělostřelecké jednotky. Nikdo se o ně nestaral: „Celou dobu jsme spali venku. Byli jsme tak hladoví, že jsme začali lovit králíky a bažanty.“

Pak ale viděl, jak bydleli vojáci ze 100. brigády, kteří zabrali dům: „Tam bylo tolik jídla. Ledničky byly plné. Bylo tam tolik jídla, že by se dala přežít jaderná válka.“

Jefremov také popsal, jak se dostal na Ukrajinu; 10. února dorazil na Krym, kde velel odminovací jednotce 42. motostřelecké divize, která má základnu v Čečensku. Posláni tam byli na vojenské cvičení.

„V tu chvíli nikdo nevěřil, že by mohla propuknout válka. Každý si myslel, že je to jen cvičení. Jsem si jist, že ani vyšší důstojníci to nevěděli,“ vypověděl Jefremov.

Když ale začali na uniformách zakrývat nášivky jednotky a na vozidla malovali bílé Z, začal mít podezření: „Rozhodl jsem se odejít. Šel jsem za svým velitelem a vysvětlil mu svůj postoj. Ten mne odvedl k vyššímu veliteli, jenž mne označil za zrádce a zbabělce.“

Na základně na Krymu nechal pistoli, vzal si taxi a chtěl se vrátit do kasáren v Čečensku a podat oficiální žádost o propuštění.

„Pak mi zavolali kamarádi a varovali mě – plukovník slíbil, že mě pošle na deset let do vězení za dezerci a že už upozornili policii.“ Vrátil se k jednotce a byl přeřazen k četě střelců.

Další žádost o propuštění podal v květnu po návratu do Čečenska.

Začali mu vyhrožovat a označili ho za zrádce, protože se odmítl vrátit na Ukrajinu, což vzali jako porušení rozkazu a propustili ho. Pořád mu však hrozilo, že může být v rámci mobilizace povolán zpět. Nakonec mu skupina gulagu.net pomohla dostat se za hranice.