Mrtví na ulicích, žádná voda, léky ani potraviny. Město duchů Mariupol

„Ve městě nic nefunguje. Není voda, elektřina, plyn. Sanitky nejezdí. Mezi domy krvácejí lidé s utrženými končetinami a není nikdo, kdo by jim pomohl. Jsou to obyčejní lidé, naši známí a příbuzní,“ vypráví. Lidé podle jejích slov umírají především při hledání vody, ve frontách u studánek nebo při vaření u táboráků. Mrtví se nechají na místě, kde se pak zakopají, ale tím vzniká další problém, že je příbuzní nemohou najít.

„Moje rodina se ukrývala v tělocvičně jednoho gymnázia. Před třemi dny tam vletěla střela a rozbila část oken.“ uvedla. Střepina zranila ženu na stehně. Celou noc ležela a prosila o led, aby zmírnila bolest. „Každý den, každou noc jsme ostřelováni. Pískání, chvění stěn, to je hrůza a strach, kam střela vlétne tentokrát,“ popisuje.

Ve městě nejsou skoro žádné přístřešky a krytů je málo. V lepším případě se lidé schovávají po sklepech, mnohé domy je ale nemají, což je podle Christiny příklad domu, v němž žije její matka.

Městské obchody a lékárny jsou prázdné. Zoufalý nedostatek vody donutil lidi sbírat sníh, který nechali roztát. „Nejsou potraviny. Je nutné lidi odtamtud dostat pryč. Musí se tam zavést zelený koridor,“ říká. V Mariupolu zůstala její matka, tři bratři, tchyně a tchán.

„Nevím, co bude dál, ale modlím se, aby se to už neopakovalo v žádném z měst Ukrajiny a světa, aby tohle nemusela prožívat žádná rodina,“ uvedla.