Hlavní obsah

Mariupol je Buča krát sto, popisuje lékařka

Hanna pracovala jako neuroložka v městské nemocnici v Mariupolu. Zachránit se se jí podařilo po 25 dnech bombardování ve městě na jihu Ukrajiny, které od konce února vzdoruje ruským silám. Po evakuaci do Lvova rozhlasu Deutsche Welle přiznala, že v děsivých podmínkách si dokonce přála zemřít.

Foto: Alexander Ermochenko, Reuters

Obyvatel zničeného Mariupolu

Článek

„Prostě si přeješ, aby to všechno skončilo. Dobře, když přežiješ, špatně, když zemřeš. Není to už ale důležité. Jen si přeješ, aby to všechno skončilo,“ sdělila.

„Ani v té nejzvrácenější představě nelze popsat to, co jsem viděla na vlastní oči… Noc z 20. na 21. března jsem pojmenovala ‚genocidní‘. Tehdy nepřestávaly letecké údery. Pokaždé když jsem slyšela, že bomba letí, jsem tiskla ruce k hlavě. Ležela jsem a myslela na to, že teď nás trefí,“ vzpomíná na svůj pobyt ve městě.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

BEZ KOMENTÁŘE: Z masového hrobu v Buči vytáhli 46 těl, probíhá jejich identifikaceVideo: Reuters

Nemocnici, ve které pracovala, podle Hanny přeplnili zranění, ačkoli budovu ostřelování poškodilo. „Vyražená okna, dveře, rozbité stropy… Když přestala téct voda, sbírali jsme sníh i dešťovou vodu, stáčeli jsme ji z bojlerů a snažili se ji dezinfikovat,“ vzpomínala.

Z Mariupolu se šíří zprávy o použití chemických zbraní

Evropa

„V nemocnici umíralo tolik pacientů, že jsme je museli ukládat do pytlů a skládat na ulici. Nejhorší bylo, když pak přicházeli příbuzní a hledali své blízké. Museli prohledat doslova všechny pytle,“ vzpomíná.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

BEZ KOMENTÁŘE: V Borodjance pátrají po obětechVideo: Reuters

Až svět uvidí to, co se v Mariupolu dělo, bude to Buča znásobena deseti, stem, tisícovkou, říká s odkazem na tragédii v Buči, kde po odchodu Rusů nalezli stovky mrtvých těl.

V Mariupolu zemřelo už přes 10 tisíc civilistů

Válka na Ukrajině

Spolu s kolegy se po týdnech utrpení Hanna rozhodla pro riskantní evakuaci. „Jeli jsme a v dálce jsme zahlédli ukrajinskou vlajku. Byli tam naši kluci. Jeden mě objal. Zeptala jsem se ho, jestli už tady je dovoleno být Ukrajinkou,“ řekla se slzami v očích reportérce na videu zveřejněném na ukrajinském portálu stanice. „Odpověděl mi, že jsem tady doma,“ dodala.

Výběr článků

Načítám