Libor Uher: Přejedete Slovensko a jste ve válce. Chlapovi na hranici zrušili modrou knížku

„Byla to spontánní akce. Řekl jsem si, že nestačí jen změnit status na Facebooku a dát si na profilovou fotku žluto-modrou vlajku,“ uvedl pro Právo Uher, který nejprve nabídl pokoj někomu z uprchlíků ve svém domě v Palkovicích na Frýdecko-Místecku.

Nakonec se spojil s několika kamarády a vyrazil s nimi v sobotu dvěma autobusy a autem na Ukrajinu. „Jeli jsme v podstatě takzvaně na divoko, vzali jsme s sebou manželský pár, Ukrajince, coby tlumočníky,“ popsal. Do Užhorodu se dostali vcelku bez problémů. To, co tam zažil, prý nezapomene.

„Válka v přímém přenosu. Strašné. Zmatek, chaos, smutek, slzy. Bylo to hrozné,“ přiznal Uher a dodal, že pohled na prchající lidi z domovů před válkou byl otřesný. „S sebou mají tašku, kufr a v ruce dítě,“ nastínil horolezec.

Až k hranicím mohli autobusy doprovodit muži. „Bohužel na hranicích museli zůstat. Loučení byla emotivní, chlapi zůstávají, děti a ženy pokračují dál,“ řekl Uher. Na to, že muži musí zůstat, dohlíží Ukrajinci svědomitě.

„Chlapy za hranice de facto nepouští. Nám třikrát kontrolovali autobusy, z jednoho nám dokonce vytáhli muže, co tvrdil, že má modrou knížku kvůli zdravotnímu omezení,“ vyprávěl Právu Uher.

„Ten chlap byl neduživý, říkal, že je nemocný, ale nepomohlo mu to. Nechali si ho tam s tím, že je schopen a odveden. Na místě mu tu modrou knížku zrušili,“ dodal.

Na cestu zpět Uhrova výprava vzala 91 lidí. „Převážně ženy a děti, mužů bylo asi jen šest,“ poukázal s tím, že takřka 95 procent z těch, které dovezli, cestovalo za rodinami, příbuznými a známými dál do Česka.

„Jednu rodinu jsme dovezli do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách. Je jich pět, nemají se kam vrtnout, chtějí do Německa, ale nikoho tam nemají,“ uvedl.

Pro další uprchlíky už nepojede, nemůže kvůli závazkům a podnikání. „Ale předáme zkušenosti, které jsme získali, a zkusíme zorganizovat přes část lidí, co tam byli s námi, další konvoj pro uprchlíky,“ přislíbil.

Zážitky z Ukrajiny se Uhra, který mimo jiné vystoupal jako druhý Čech v historii na druhou nejvyšší horu světa K2, silně dotkly.

„To, co jsem zažil, nechcete vidět. Člověk si na jedné straně říká, mě se to netýká, je to daleko, mám štěstí, že jsem o 400 kilometrů dál. Ale myslím, že takové štěstí nemáme, že se to může celkem brzy posunout až k nám. Je to za humny, přejedete Slovensko a jste ve válce,“ uzavřel.