Článek
„Seděli jsme na frontové linii, kde čekaly autobusy pro evakuované. Je to poslední místo, kam autobusy zajíždějí. Dál už je oblast pod palbou. Seděli jsme ve starém americkém minivanu a auta okolo nás jezdila tak rychle, že se minivan celý třásl. Okolo se střílelo, byla slyšet střelba z pušek a minometů,“ popisuje Husár dění z Irpině.
Lidé, kterým se povedlo z ostřelovaných částí Irpině utéct do lesa za městem, stáli na silnici fronty na odvoz autobusy do bezpečí. Vzali si s sebou jen příruční zavazadla, například zcela nové dětské kočárky nebo jízdní kola nechali na místě.
„Když jsme přišli, lidé opravdu utíkali, aby se dostali pryč z města. Situace se zhoršuje s tím, jak sílí ruská invaze. Vojáci vytvořili mobilní most, kterým chtějí civilisty z oblasti odvézt do bezpečí,“ popisuje dále Husár.
Po cestě k mobilnímu mostu však stálo několik zasažených aut.
„Dostali jsem se do bodu, kde byla rozstřílená auta a padaly bomby z minometů. Stojí tam žluté autobusy, které řídí policisté s ochrannými vestami. Civilisté ale nemají žádnou ochranu,“ zdůraznil korespondent Novinek.
Člověk si musí dávat pozor, kam šlape
Ukrajinští vojáci udržují i v pondělí dohodnutý humanitární koridor na odchod civilistů z města, Rusové jej přesto neustále ostřelují.
„Rusové v rámci války opravdu bezhlavě zabíjejí všechny. Ti lidé, kteří to tady zažívají na vlastní kůži, budou určitě poznamenaní na celý život. Jsou slyšet dunivé rány od výstřelů. Chvěje se z toho i zem, na které člověk sedí. Ty rány jsou hrozné,“ popisuje Husár.
Rusové navíc ukrajinským vojákům narušují komunikaci rušičkami signálu. Vojáci i civilisté navíc musí neustále koukat, kam šlapou.
„Není potřeba zbytečně riskovat. Je potřeba zůstat v klidu. Člověk se musí koukat všude, kam stoupne. Neříkám, že tu jsou všude miny, ale je bezpečné chodit jen po asfaltu,“ dodává Husár.