Konec války? I Rusové musí něco dostat, míní odborníci

„Snažíme se hledat cestu ven, která by pomohla především Ukrajině. Já bych se příliš nebavil o nějakých bezpečnostních zárukách Rusku, protože jak můžeme dávat bezpečnostní záruky někomu, kdo je agresorem? To nedává smysl,“ reagoval Jelen v podcastu Novinek na nedávné myšlenky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že by Rusko mělo dostat „záruky pro vlastní bezpečnost v den, kdy se vrátí k jednacímu stolu“.

Zatímco Moskva tento nápad ocenila, ukrajinským politikům z toho zůstal rozum stát.

Podle Jelena je problém, že Rusko samo neví, čeho vlastně chce na Ukrajině dosáhnout. Původní domnělý cíl o svržení vlády v Kyjevě už nezvládne splnit, a proto se spokojuje s frázemi o „denacifikaci“ a „defašizaci“.

Naopak Švamberk vidí cíle Ruska o něco konkrétněji.

„Já si myslím, že minimálně u jedné věci ví, čeho chtějí dosáhnout, a to je propojení Krymu pevninským mostem se zbytkem Ruské federace, což plyne i z toho Putinova vyjádření, kde řekl, že Azovské moře se stalo vnitřním mořem a že speciální vojenská operace může trvat dlouho,“ kontruje Švamberk.

„Přiznám se, že moc cestu ven nevidím. Když se podívám na obě strany konfliktu, tak ani jedna není v situaci, kdy by chtěla válku ukončit. U Ukrajiny je to zcela pochopitelné, protože Rusko stále okupuje značnou část jejího území,“ poznamenává Švamberk s dodatkem, že Rusové sice byli vyhnáni z poloviny území, které od 24. února dobyli, nicméně zůstává nevyřešená otázka anektovaného Krymu a samozvané Doněcké a Luhanské republiky.

Jelen rovněž souhlasí, že konflikt ještě nemíří ke konci.

„Válka zdaleka nekončí. V tuto chvíli jsem skeptik, bude to pokračovat dál. Myslím, že Vladimir Putin je těmi nezdary čím dále zaháněn do kouta, jak musí více mobilizovat společnost, ať už náborem do armády, nebo ideově,“ říká Jelen.

Navzdory tomu, že volání po návratu k jednacímu stolu sílí, se Švamberk nedomnívá, že by obě strany zvládly v tuto chvíli uzavřít nějaký kompromis. „Je to smutné, ale každá strana prostě musí dostat něco. I Rusko musí něco dostat, má-li se dosáhnout kompromisu a nemá-li dojít k úplné vojenské porážce, což je nereálné,“ podotýká.

Na otázku, zda si umí představit ukončení války jiným způsobem, než že se nakonec Ukrajina vzdá části svého území, Jelen odpovídá:

„Mám jednu takovou divokou hypotézu, a to je pád režimu a vnitřní konflikt, který Rusko zaměstná natolik, že tu Ukrajinu bude muset pustit. Berte to, prosím, jenom jako hypotézu, ne že si tím jsem jist. Mám těch hypotéz více,“ vysvětluje.

Scénář, ve kterém Vladimir Putin zůstává ruským prezidentem a vzdává se Krymu, je podle něj nereálný. „Krym je srdeční záležitost jeho i Rusů,“ říká.

Před rokem, kdy se na rusko-ukrajinských hranicích shromažďovalo obrovské množství ruské vojenské techniky, přednesl Vladimir Putin Západu seznam požadavků na bezpečnostní záruky, které požaduje. Vedle odmítnutí Ukrajiny do NATO v něm bylo například navrácení rozmístění vojáků NATO do stavu před rokem 1997.

„Dokážu si představit, že se utvoří jiná vojenská aliance kryjící bezpečnost Ukrajiny, kde se můžou objevit Spojené státy, Británie plus jako úlitba Moskvě Německo nebo Francie. Dokonce bych řekl, že taková struktura by mohla Kyjevu vyhovovat více než relativně těžkopádná Aliance (NATO),“ predikuje Švamberk.

V podcastu jsou probrána i další témata jako mentalita ruského národa, co by se stalo, kdyby mělo Rusko v čele Alexeje Navalného, nebo jak se Evropa vypořádá s únavou z války, která je napříč kontinentem ve společnosti cítit.