Kolony na hranicích? Ukrajinští celníci nespěchají a dál berou úplatky, říká svědek

„Před hranicemi strávily ty dvě maminky se třemi dětmi a babičkou ve frontě na odbavení 46 hodin. A to bylo k ukrajinské hranici 4,5 kilometru. Celníci se usmívali, jeden odbavoval auta – beze spěchu a s dementními prostoji. Když jsme se dostali na řadu, zdržoval, dokud mu ta rodina nedala 100 eur,“ popsal Právu Šimeček.

Jako záminka posloužil celníkovi na ukrajinsko-slovenském přechodu v Ubľe fakt, že za volantem auta, ač firemního, sedí jiný řidič než ten, který do země vstoupil.

„Pro tu rodinu vyrazil původně kolega, ale po dlouhé jízdě ve válečné zóně a x hodinách před hranicí už byl vyčerpaný, a tak jsem ho šel vystřídat. Přešel jsem bez problémů ze Slovenska pěšky na Ukrajinu, sedl za volant a kolega šel pěšky na Slovensko,“ vysvětlil.

Očekával, že fronta k hranicím zabere ještě třeba čtyři hodiny, ale k celní budce to nakonec trvalo dalších 15 hodin. „Když už jsem viděl na závoru, tak za dvě a půl hodiny jsem se pohnul o jedno auto. To tempo jejich práce bylo neskutečné. Povídali si, smáli se, kafíčko, jako by tam měli pár aut s turisty,“ vylíčil.

„Přitom jsem tam byl jako chlap jediný. Jen malí kluci nebo staří pánové – žádní pašeráci, teroristi, gauneři hledaní Europolem,“ dodal. Jakmile se dostal na řadu, celník začal hovořit o problému.

„V techničáku ale byla napsaná firma. Ale že prý to tak nejde, začal tam někde popocházet, dělali, že něco dělají, telefonují. Ani nás neodstavili, jenom jsme brzdili frontu. Pak říkal, že nás musí otočit. A pak začal šeptem, že se dá přimhouřit oko, a začal hovořit o eurech, hřivnách, korunách. Nic jsem jim dát nechtěl a šel do auta. Ale ti lidi z té rodiny už byli úplně zničení, vrazili mu do ruky stoeurovku a ještě se báli, jestli to není málo,“ uvedl.

„Ještě nikdy jsem v životě nezažil takový pocit beznaděje,“ posteskl si.

Na slovenské straně pak provedli celníci zevrubnou prohlídku auta během 15 minut. Bez front. Na ukrajinské straně se však kolona znásobila a táhne se už po délce více než 30 kilometrů. Po stranách jsou už vystaveny mobilní záchody, ale podle Šimečka už svůj smysl bohatě naplnily. Situaci taky na místě řeší dobrovolníci, kteří roznášejí mezi auty vodu a jídlo.

Nic z toho by nebylo nutné, kdyby ukrajinští celníci upustili od svých zaběhnutých zvyků. Jak popsal Právu šéf další zlínské firmy, která dosud čile obchodovala přes ukrajinské hranice, celníci na hranicích běžně vybírají pět až deset eur za průjezd. Úplatky si mezi sebou dělí podle šarže. Na úplatky jsou zvyklí i obchodníci.

„Po úplatku to jsou moc milí lidi. Ale teď je úplně jiná situace. Je tam válka a potřebujeme ty lidi dostat sem. Centrální pokyn, ať se na to vykašlou a ať fungují v rámci krizového režimu, asi nejde. Ale třeba česká vláda by mohla nějak zaúřadovat. Stačilo by jakékoli razítko a ti chlapi se dají hned do pozoru,“ řekl Právu podnikatel, který nechtěl být jmenován.