Kdy nejsou zakázané zbraně zakázané

Země, které se nepřipojily k jejich zákazu, tyto zbraně opravdu využívat mohou. I když však jejich použití není porušením mezinárodních smluv, lze jej omezovat či postihovat. „Jejich použití totiž může být v rozporu s jinými pravidly,“ uvedl Stejskal.

Stejskal to vysvětlil: „Když Rusko a Ukrajina nepodepsaly úmluvu, tu, která zakazuje používat miny a nakazuje smluvním stranám je zlikvidovat, tak máme starší úmluvy a obecnější pravidla, které alespoň omezují použití nášlapných min. Úmluva o konvenčních zbraních tyto miny nazakazuje, ale říká, že mají být používány tak, aby nebyly umisťovány v blízkosti civilních objektů, aby tam byla třeba varovná znamení.“

Upozornil také, že mnoho otázek souvisejících se zbraněmi, jež jsou zakázané konvencemi, řeší u nesignatářských států humanitární právo a Ženevské konvence. Ty sice samy nezmiňují nášlapné miny, ale omezují způsob jejich použití. „Je tu zákaz zbraní nerozlišujících cíl útoků, povinnost náležité prevence civilních ztrát. Třeba v případě Ruska jsou nášlapné miny povolené, ale způsob jejich použití může narazit právě na obecnější zákazy,“ uvedl Stejskal. Týká se to například zákazu jejich použití v zastavené oblasti nebo v místech, kde se běžně pohybují civilisté.

Stejskal se věnoval i otázce kazetové munice, což je plošně působící nerozlišující zbraň. Tu proto nelze používat v místech, kde jsou civilní objekty nebo kde se pohybují vojáci současně s civilisty. Rusko ji takto ovšem použilo.

„Pak jsou situace, kdy může být použita kazetová munice státem, který nepodepsal příslušnou dohodu o jejím zákazu. Pokud se za nepřátelskou linií pohybuje divize, tak tam může být použití kazetové munice efektivní, ale i legální, protože v tomto případě se útočí na čistě vojenský cíl,“ vysvětlil Stejskal.

Upozornil rovněž na to, jak se dívá mezinárodní humanitární právo na konflikty. „Mezinárodní humanitární právo je autorizací, legitimizací použití smrtící síly proti lidem, proti vojenským cílům, pokud je to potřeba k porážce nepřítele,“ uvedl Stejskal. „Je tu zákaz přímých útoků na civilní cíle nebo civilní objekty,“ dodal.

Ani tato ochrana však není automatická a neustálá. „Civilní objekty, které jsou chráněny, ztrácí ochranu v případě, že jsou vojensky využívány. Humanitární právo obsahuje mnoho pravidel a taky hodně výjimek v situaci, kdy by mohlo být zneužíváno,“ připomněl expert.

V takovém případě lze útočit i na zdravotnická zařízení. „Nemocnice a zdravotnická zařízení a jejich personál jsou v rámci Ženevských konvencí zvláště chráněné objekty. Nicméně v situaci, kdy jsou zneužívány, když představují hrozbu pro útočící armádu, když někdo střílí z oken nemocnice na vojáky nebo je tam velitelství, pak je možnost tuto hrozbu eliminovat. Ale platí tam zase nějaké podmínky,“ podotkl Stejskal.

Nemocnici nelze v tom případě například srovnat se zemí. „V případě zdravotnických zařízení armáda, která čelí hrozbě z daného zařízení, musí vyslat nějaké varování o chystané operaci. Když z nemocnice někdo začne střílet na vojáky, tak ti v rámci sebeobrany rovnou opětují palbu. Pokud ale mají možnost, tak mají nejdříve varovat zdravotnický personál, protože může evakuovat zraněné ven,“ připomíná expert.

Konvence zakazují využití nemocnice pro vojenské účely, což dělalo hnutí Hamás v Pásmu Gazy: „Když někdo nemocnici zneužívá, je to v rozporu se zákazem zneužívání chráněného postavení objektu, abyste získal nějakou taktickou výhodu. Při tom, co se odehrává v Gaze, se hodně diskutuje legalita každého kroku Izraele, což je správně, ale poměrně málo se řeší všechno to, co dělá Hamás.“

I zajištění dodávek humanitární pomoci je složitější, než se zdá. Co se týče humanitárních dodávek, platí zásada, že primárně má odpovědnost za zajištění obyvatel území ten, kdo nad ním vykonává kontrolu.

To však neznamená zajišťovat ji už na bojišti, podotkl Stejskal: „Je to otázka situace v daném momentu. Okupace nastává v situaci, kdy jeden stát vykonává nějakou míru kontroly a nahradí místní autoritu na tomto území. Za situace, kdy se teprve probojovává územím, se ještě nedá hovořit o okupaci. Může se to měnit skutečně z hodiny na hodinu.“