Kdo dělá ve městě nepořádek, musí do armády, popisuje reportér Novinek z Užhorodu

Z Prahy do Užhorodu je to zhruba 800 kilometrů. Při přejezdu hranic se Slovenskem je zřejmé, že je na Ukrajině válka.

Na slovenské straně jsou totiž stany dobrovolníků i státních úřadů. Při přejezdu hranice je na druhé straně jen několik celních stanovišť, vedle celníků všechny příchozí a odchozí kontrolují vojáci.

Směrem z Ukrajiny je na hranicích fronta zhruba třiceti až čtyřiceti uprchlíků. Dále do kopce následuje fronta zhruba dvaceti aut. Stejný obrázek je u hranic ráno, odpoledne i večer. O zhruba kilometr dál už ale válku připomíná máloco.

Při vjezdu do Užhorodu jsou vidět bytovky, které vypadají jako v kterémkoliv českém městě. Stopy po soužití v meziválečném období jsou ve stodesetitisícovém Užhorodě všude.

Lidé mluví místy češtinou a slovenštinou, architektura je typická pro meziválečné období dvacátých a třicátých let minulého století.

Lidé korzují kolem řeky Už, přes kterou vede Masarykův most. S přátelskou a bratrskou pomocí slovenské diplomacie se přes něj přesouvám k sídlu oblastní rady, typické prvorepublikové budově.

Kdybych nevěděl, že je válka, rozhodně by mě to při pohledu na město nenapadlo.

V sídle oblastní rady už mě čeká schůzka s předsedou Zakarpatské oblastní rady, civilní správou v době mírové. Vnímám po dlouhé době první připomínky války.

Před budovou jsou policisté se samopaly, v budově je jich ještě více a na plošině v mezipodlaží jsou dva vojáci se zbraněmi za ohradou pytlů s pískem. Pro lepší představu, zkuste si v mysli promítnout návštěvu úřadu v budově z první republiky.

Předseda oblastní rady Volodymyr Čubyrko zrovna končí jednání s rakouskými emisary, následně se přemisťujeme do jeho pracovny.

Ukrajinská vlajka je samozřejmost, na pracovním stole se ale skrývá skutečná pamětihodnost, památka na první republiku, originál stará fotografie s Masarykem.

Usedáme k rozhovoru a dozvídám se, že v celé oblasti je na dvě stě tisíc uprchlíků z jiné části Ukrajiny, jen v Užhorodě je na osmdesát tisíc běženců.

Civilní správa ve spolupráci s tou vojenskou vše prý zvládá. Uprchlíci jsou ubytovaní ve školách, hotelech, penzionech i v soukromých bytech. Místní děti kvůli tomu nechodí do školy, učí se doma, případně na dálku.

Potravin je dostatek a Čubyrko si proto s vděkem pochvaluje humanitární pomoc z České republiky. K jejímu prvotnímu zajištění stačil prý jeden telefonát, obzvláště zmiňuje pomoc z kraje Pardubického, v daný den přijela pomoc z Vysočiny.

Zásadní je veřejný pořádek. Zákaz prodeje alkoholu je preventivní opatření, aby démon alkoholu nenadělal příkopy mezi místními. Problémové osoby, které zpravidla přijely „ve velkých autech“, kontroluje posílená policie a domobrana.

V době války totiž vystrkují růžky různé existence, říká Čubyrko. Auta lidí, kteří porušují zákony, jsou zabavena pro armádu a dotyční lidé jdou do boje.

Po rozhovoru jdu na schůzku v kavárně na promenádě u řeky Už s lékařem a profesorem Státního institutu ve Lvově Jurajem Perstou, který léčí místní i uprchlíky v medicínském centru Diamed, specializuje se na chirurgii a neurologii.

Dozvídám se, že léků je zatím dostatek, vláda v Kyjevě hradí veškerou potřebnou péči ve zdravotnických zařízeních, soukromých i státních.

Pacientů je sice více, protože je potřeba se postarat o nově příchozí, je ale dost i na léčbu chronicky nemocných, na dialýzu apod.

Válka zatím na město nejvíce dolehla při několika poplašných sirénách leteckého ohrožení, největší problém byl s přenášením lidí upoutaných na lůžko, jinak je největším projevem války zesílená bezpečnost a více pacientů.

Sympatický a úctyhodný profesor středního věku rozhovor uzavírá prohlášením, že pokud by válka přišla až do Užhorodu, zůstane a bude léčit.

Celý rozhovor můžete zhlédnout zde: 

Zatím se válka ale městu ve své nejhroznější podobě vyhnula, nejbližší byl raketový útok ve Lvově na skladiště munice a vojenskou základnu.

Podle místních úřadů ale v Užhorodě vojenský materiál není, místní letiště je z části na slovenské straně, takže útok na něj by byl možnou příčinou pro případnou třetí světovou válku.

Při cestě zpátky na Slovensko lituji přítomné uprchlíky a doufám, že se do Užhorodu vrátím znovu v době míru. Nejen já snad využiji originální QR kód v letáku pro turisty, který v mapě vyznačí všechny pamětihodnosti na dobu společného státu.