Článek
(od našeho zvláštního zpravodaje)
Právě u Pokrovsku se v současnosti odehrávají nejzuřivější boje rusko-ukrajinské války. Město je navíc důležitým spojovacím uzlem ukrajinské armády a vstupní branou do části Doněcké oblasti. V jeho blízkosti se nachází i veledůležitý důl potřebný k výrobě oceli.
„Vítejte v mém skromném obchodě. Jedete z daleka?“ vtipkuje i v těžkých chvílích mladý obchodník Vlad, když vítá naši trojici humanitárních dobrovolníků ze Zlína na prostranství před krámem.
Mladý obchodník Vlad ve svém krámku s potravinami poblíž frontové linie na východě Ukrajiny
Jeho obchod s potravinami se nachází jen čtyři kilometry od Pokrovsku, v jehož blízkosti už několik měsíců zuří nejtěžší boje o strategicky důležité město. Naše humanitární mise prodejnu nemíjí při žádné ze svých cest směřujících do Kramatorsku, který je od Pokrovsku vzdálen zhruba šedesát kilometrů.
Běžně se do Kramatorsku jezdívalo přes Pokrovsk a Kosťantynivku. V posledních měsících je však bezpečnější se těmto dvěma městům vyhnout a objet je po vesnických cestách. Jedna z nich vede i obcí Gryšiné, ve které žije Vlad.
Obchod s potravinami poblíž frontové linie v sousedství Pokrovsku
„Přes Pokrovsk je nebezpečné projíždět. A vojáci na check pointech u města už přes něj neradi pouštějí i voluntery (humanitární pracovníky – pozn. red.). Pokud to jde, je lepší Pokrovsk objet přes jeho západní hranice,“ vysvětluje nám Roman, ukrajinský kamarád a zprostředkovatel humanitární pomoci mezi Zlínem a rodným Kramatorskem.
Na svém mobilu zároveň ukazuje, jak dopadl jiný automobil směřující po hlavní silnici z Pokrovsku na Kosťantynivku a Kramatorsk jen pár dnů před cestou naší dosud poslední mise.
Obchodník Vlad před svým krámkem s potravinami
Vladova prodejna je jednou ze tří v Grišiném, v němž už zůstávají především starší lidé. Jsou to hlavně ti, kteří nemají kam jinam jít a odmítají i přes každodenní ohrožení života opustit své domovy. A nechybí ukrajinští vojáci a vojenští dobrovolníci, kteří našli útočiště v opuštěných domech. Své automobily parkují pod stromy, aby byli hůře zaměřitelní protivníkem a jeho drony.
O tom, že se Vladův obchod nachází ve válečné zóně, není pochyb. Připomínají to slyšitelné výbuchy nesoucí se oblastí. Někdy zřídka, někdy častěji, ale pořád.
Nejvíc zákazníků je z řad vojáků
„Zvyknete si. A potraviny tu lidé potřebují. Snažíme se jim nabídnout, co je nejdůležitější. Pečivo, mouku, rýži, salámy i trvanlivé potraviny. Je jasné, že nejvíc zákazníků je nyní z řad vojáků. Jsme tu pro ně,“ říká Vlad a zve nás dovnitř obchodu.
Před vchodem hrčí elektrocentrála. Světla uvnitř je ale poskrovnu a při nabízení potravin Vlad regály nasvěcuje baterkou. „Máme tu i čerstvé, a hlavně teplé kafe, kdybyste chtěli,“ ukazuje na kávovar Vlad. „O to je tu velký zájem,“ dodává.
Skromný obchod poblíž frontové linie u Pokrovsku na východě Ukrajiny
Menší domek s obchodem má sice zvenčí okna, uvnitř ale zůstává temný prostor, podobný stanovištím vojáků na frontě, kteří v zatemněných chatkách a domcích při linii kontaktu odpočívají, než se opět budou vracet na pozice.
V prodejně se zdržujeme jen krátce. Hned při zastavení však vzbudíme zájem místních, kteří si všimnou české poznávací značky. Pozornost poutáme i tím, že nám automobil při mírně svažitém parkovišti klouzal na rozbahněném povrchu směrem k zahrádce vedle prodejny s potravinami.
„Rasputica už se začíná probouzet,“ poznamenává postarší muž u obchodu. S nepříliš povzbudivou vyhlídkou se vydáváme s pomocí blíž k frontě.
Výbuch? Hrajte si dál, pokyne jen matka dětem. I tak se žije u fronty na Ukrajině
