Kamera zachytila dramatickou záchranu ženy na Donbase mezi pršícími střelami

Ignát Ivlev-Yorke a jeho několik přátel tvoří skupinu, která si jednoduše říká Donbaský evakuační tým. Jak uvedl už v zářijovém rozhovoru Deutsche Welle, podařilo se jim od začátku války evakuovat z obtížných podmínek již přes tisíc lidí. Kolikrát odváželi ve spolupráci s ostatními dobrovolníky i padesát až šedesát lidí za den.

V dnešních dnech je to podstatně méně. Je to logické, lidí v oblastech zasažených boji zůstává málo. O to víc ale potřebují pomoc.

Je to případ seniorky Halky, kterou dobrovolníci evakuovali z vesnice uprostřed ostřelování. Dramatické záběry ukazují zběsilou jízdu mezi poli, na které dopadaly střely. Automobil na cestě havaruje, zřejmě najel na překážku, které si řidič nevšiml. V tu chvíli nezbývá nic jiného než ho opustit a vydat se pěšky k náhradnímu vozidlu, které na dobrovolníky čeká o několik desítek metrů dál.

Všichni se dávají do běhu, včetně stařenky. „Chápu, že vás to bolí, ale podíváme se na to až támhle!“ křičí jeden z dobrovolníků na ženu, která utíká, seč jí síly stačí. „Bůh nám pomáhej,“ procedí kdosi.

Všichni se nakonec dostanou do bezpečí. „Měli by o vás natočit film,“ směje se žena, když předává jednomu z dobrovolníků talisman pro štěstí v podobě napsané modlitby. „Nálada je bojovná. Navzdory všemu,“ směje se pak už v bezpečí.

Štěstí jim zatím přeje a příběhů, jako je ten Halčin, je naštěstí podstatně více. Evakuovat zejména staré lidi je ale problém. Často odejít nechtějí. „Speciálně staří si říkají: Kam bychom šli? Kdo nás potřebuje? Budeme jen na obtíž,“ vysvětlil Ignát.

Takové lidi pak musí přesvědčit. „Vaše rodina to tu postavila z ničeho, tak vy to pak zvládnete taky,“ volají například dobrovolníci na muže, který nechce opustit svůj domov právě s tím, že ho vybudovaly generace jeho předků.

Někteří být přesvědčováni nemusí. Ignát zveřejnil nahrávku, která, jak říká, přesně vysvětluje, proč stále jezdí evakuovat lidi, i když je oblast například pod palbou. Na nahrávce vysvětluje jeden ze seniorů, že je moc rád, že pro něj někdo dorazil.

„Jsem šťastný, že vás vidím. Už jsem se chtěl oběsit,“ vypráví penzista na nahrávce. „Všechno vybuchovalo a vybuchovalo. Dobrovolníci včera nepřišli. Byla mi zima a čekal jsem až do tmy,“ vysvětluje senior plačtivým hlasem.

O tom, jak blízko se dobrovolníci někdy dostanou do oblasti bojů, svědčí záznam v čase 1:04. Dobrovolníkům bylo řečeno, že oblasti v boji skončily, očividně se tak ale nestalo.

Na nahrávce ze 14. listopadu zase dobrovolníci zachránili seniora z Bachmutu, který podle zpráv utrpěl mrtvici. Ignát a jeho přátelé ho odvezli do nemocnice v Kramatorsku. „Ležel jsem tam dva dny a nikdo mi nepřišel na pomoc,“ popisoval jim situaci senior v autě.

Jedním z důvodů, proč dobrovolníci se svolením evakuovaných nahrávky zveřejňují, je fakt, že se musí spoléhat na finanční příspěvky od lidí. Na těchto účtech právě vybírají na nové auto. To, se kterým odváželi seniorku Halku, zůstalo nepojízdné na cestě v zóně bojů. Ve službě vydrželo deset dní.