Jmenování nechvalně proslulého Surovikina velitelem sil na Ukrajině nevysvětluje masivní raketové údery

„Vypalování raket na objekty civilní infrastruktury odpovídá Surovikinově taktice v Sýrii,“ napsal Andrij Jukov z ukrajinské Hlavní správy rozvědky (GUR).

ISW však připomněl, že Surovikin po celou dobu války stál v čele ruských aerokosmických sil (tuto pozici zaujímal od roku 2017), které podobné útoky na Ukrajině prováděly už dříve, a že většina velitelů zapojených do války na Ukrajině má zkušenosti ze Sýrie, ať už to byl Alexandr Dvornikov, který zastával podobnou pozici jako Surovikin už od dubna, i když nikdy jeho jmenování nebylo oznámeno, nebo bývalý velitel východního okruhu Aleksandr Čajko, jenž se podílel na úvodních fázích války.

„Jmenování Surovikina nepovede k další syrizaci vedení ruských operací na Ukrajině, protože bojiště na Ukrajině je od základu odlišné od bojiště v Sýrii. Přímé srovnání Surovikinova syrského scénáře pomíjí skutečnost, že Rusko čelí na Ukrajině úplně jiným výzvám,“ uvedl ISW.

Dodal, že válku na Ukrajině nelze posouvat více k syrskému scénáři, kde Surovikin nechal tvrdě bombardovat Aleppo nebo Ghútu, aby zlomil odpor povstalců, a na konci roku tak jednotky podporující prezidenta Bašára Asada ovládly přes polovinu území Sýrie. Důvodem je, že na Ukrajině ruské letectvo selhalo ve snaze získat vzdušnou nadvládu.

Na to upozorňoval i bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. „Vždycky se drží nad svým územím a snaží se vyhnout pozemní protivzdušné obraně protivníka. To, že Rusové zvednou Tupolevy Tu-22 nebo Tu-160, a ty z bezpečí vystřelí nad Kaspickým mořem střelu s plochou dráhou letu, není zvýšené úsilí na bojišti,“ uvedl k nasazení ruského letectva.

ISW se domnívá, že ruské vedení naopak jmenování Surovikina provedlo záměrně současně s útoky provedenými 10. října. Ty sice Kreml označil jako odvetu za útok na Kerčský most spojující okupovaný Krym s Ruskou federací, ale podle ukrajinské rozvědky byly plánovány už 2. října. Korelace má souviset se snahou rehabilitovat obraz ruského ministerstva obrany, které čelilo kritice z řad ultranacionalistů. To se zřejmě podařilo, protože ruští vojenští bloggeři vítali jak útoky, tak jmenování Surovikina.

Surovikina, který se narodil v roce 1966 v Novosibirsku, provází pověst tvrdého muže, který nemá slitování s vlastními vojáky. Jako příslušník speciálních sil byl nasazen už v osmdesátých letech ve válce v Afghánistánu a velel motostřelecké divizi v Čečensku.

Poprvé však na sebe upozornil 21. srpna 1991 při pokusu ruských konzervativních komunistů o převrat a svržení Michaila Gorbačova. V hodnosti kapitána velel jedné jednotce 2. tamaňské gardové motostřelecké divize, jež byla vyslána, aby zasáhla proti odpůrcům puče. Ti postavili barikádu z autobusů a vozidel technické služby u tunelu na okruhu Sadoboje kolco. Motostřelci použili ostrou munici a zabili tři lidi, ale projet se jim nepovedlo, což hrálo klíčovou roli při neúspěchu puče. Surovikin, který údajně sám střílel, byl uvězněn a skončil ve vazbě. Po sedmi měsících však byl zproštěn obvinění, když Boris Jelcin dospěl k závěru, že jen plnil rozkaz.

Surovikin pak nastoupil na prestižní Frunzeho vojenskou akademii. Během studí však čelil dalšímu vyšetřování a byl odsouzen v souvislosti s nezákonným obchodem se zbraněmi. Trest však dostal jen podmíněný, a nakonec byl verdikt zvrácen s tím, že Surovikin jen poskytl svou služební zbraň dalšímu studentovi, aby se účastnil soutěže ve střelbě.

Po absolvování vojenské akademie sloužil v Tádžikistánu a po ukončení studia na akademii generálního štábu byl jmenován velitelem 34. motostřelecké divize v Jekatěrinburgu. I tam však měl potíže, podplukovník Viktor Čibizov ho v březnu 2004 obvinil, že ho zbil, jeho vlastní zástupce plukovník Andrej Štakal se před Surovikinovýma očima zastřelil. Ani v jednom případě však vojenský prokurátor nedospěl k závěru, že by byl vinen.

Surovikin pak převzal velení 42. gardové motostřelecké divize nasazené v druhé válce v Čečensku, kde už konflikt přecházel v protiteroristickou operaci. Tam musel řešit úmrtí devíti vojáků, na které se zřítila zeď, podle opozičního listu Novaja Gazeta to způsobil opilý voják, který odpálil granát, Surovikin však vždy tvrdil, že šlo o teroristický útok.

Po ruské invazi do Gruzie začal Surovikin působit na generálním štábu a podílel se na modernizaci ruských sil, protože válka v Gruzii navzdory rychlému vítězství ukázala jejich slabiny. Surovikin je hlavně spojován se zřízením vojenské policie.

V létě 2017 byl jmenován velitelem ruských aerokosmických sil. Bylo to poprvé, kdy v jejich čele stanul člověk, který nebyl spojen s letectvem.

Ještě předtím však byl jmenován velitelem ruských sil v Sýrii. V době jeho velení se podařilo dosáhnout změny vývoje ve válce v Sýrii ve prospěch vládních sil Bašára Asada.

Podle Svobodné Evropy právě spolupráce ruských vojáků v Sýrii s příslušníky íránských revolučních gard pomohla dalšímu sbližování Íránu s Ruskem. V Sýrii také Surovikin spolupracoval s žoldnéři z Vagnerovy skupiny. Její zakladatel Jevgenij Prigožin uvítal, že armádní generál nyní velí silám nasazeným na Ukrajině: „Surovikin je nejschopnější velitel v ruské armádě. Je to legendární postava, narodil se, aby věrně sloužil své vlasti.“

Naopak ruský sociolog Grigorij Judin naspal: „Je velmi symbolické, že Sergej Surovikin, jediný důstojník, který nařídil střílet do revolucionářů v roce v srpnu 1991 a zabil tři lidi, je nyní velitelem při posledním pokusu obnovit Sovětský svaz.“