Nové podrobnosti o zkáze křižníku Moskva: Pomohlo počasí a ruská sebedůvěra

List rovněž odmítá tvrzení některých západních médií, že se křižník podařilo potopit za přispění spojenců Kyjeva.

Od rána 13. dubna byla obloha nad Černým mořem podél ukrajinského pobřeží zatažena těžkými dešťovými mraky. Operátor systému Neptun měl tehdy k dispozici pouze konvenční radary, které nevidí na cíle vzdálenější než 18 kilometrů. K průzkumu nemohla být nasazena letadla ani drony Bayraktar. Křižník Moskva, plující v tu chvíli ve vzdálenosti 120 kilometrů od pobřeží, měl zřejmě pocit, že je zcela v bezpečí.

„Tato přílišná sebedůvěra je zničila,“ říká jeden z ukrajinských vědců, kteří se podíleli na vývoji střel Neptun. Ukrajinským obráncům v tu chvíli nečekaně pomohla sama příroda: Radarový paprsek se mezi nízkými mraky a vodní hladinou několikrát odrazil a dosáhl až k Moskvě. Když radarová obsluha kolem 16:00 zaznamenala ve vzdálenosti 120 kilometrů velký objekt, bylo jasné, že se jedná o křižník Moskva. Záhy poté byly na plavidlo vypáleny dva neptuny.

Střely měly urazit vzdálenost k lodi za něco více než šest minut. Jak ale ověřit, zda cíl zasáhly? Nejprve radar ukázal, že Moskva vyrazila rychle kupředu, zřejmě s cílem ukrýt se za nedalekou těžební plošinou. Že zřejmě loď utrpěla zásah, bylo následně jasné z toho, že k ní kvapem vyrazily čtyři doprovodné lodě.

V tu chvíli stálo na straně obránců opět počasí: příchod bouře znemožnil jakékoliv záchranné práce. Když pak ukrajinská armáda zjistila, že z Ruskem anektovaného poloostrova Krym připlul k Moskvě remorkér, bylo jí jasné, že situace křižníku je kritická. Druhý den, když se nebe nad Černým mořem rozjasnilo, byla na vzdálenost desítek kilometrů vidět silueta Moskvy nakloněné na levobok. Odtáhnout do přístavu ji už nebylo možné, rozhodující první hodiny po zásahu byly kvůli bouři ztraceny.

Západní tisk přišel s vlastní verzí událostí. Podle časopisu The New Yorker zaslala Ukrajina 13. dubna evropské centrále NATO žádost o potvrzení souřadnic cíle, které také obdržela. Deník The New York Times zase tvrdí, že přesné souřadnice poskytl na žádost Ukrajiny průzkumný letoun P-8 Poseidon.

„Všechny ty příběhy o tom, jak nám pomáhají ‚velcí strýčkové‘, nahrávají Rusku. Ve skutečnosti jsme schopni sami řešit neuvěřitelně složité problémy,“ uvedl s jistým rozhořčením zdroj deníku z prostředí ukrajinského armádního velení.

Samotný vývoj střel Neptun přitom provázely komplikace, které podle mínění některých zdrojů deníku mohly být způsobené cílenou sabotáží. Když Neptuny při testech opakovaně nezasahovaly cíle, pojalo armádní velení podezření a nechalo všechny hotové exempláře rozebrat do posledního šroubku. „Ukázalo se, že všechny střely měly stejnou poruchu, která byla zjevně záměrná. Byl to jediný okamžik v celé válce, kdy jsem mohl říct, že to vypadá jako zrada,“ řekl deníku nejmenovaný pracovník ukrajinské tajné služby.

Podle listu se také téměř neví, že první bojové použití Neptunů se neuskutečnilo v dubnu, ale už v prvních dnech ruské invaze. Tehdy tři ruské výsadkové lodi opustily přístavy na Krymu a vydaly se směrem k ukrajinskému pobřeží v Mykolajivské oblasti. Vylodění mělo ruským vojskům poskytnout výhodu pro útok na Mykolajiv i Oděsu. Právě na tyto lodě byly vypuštěny první tři neptuny.

Rusům se je však podařilo odhalit a s největší pravděpodobností i zničit, protože kvůli trase průletu nad Oděsou musely letět ve větší výšce. Ačkoliv žádná ze střel cíl nezasáhla, výsadek byl odvolán a plavidla se i s vojáky vrátila na Krym.

„Překvapení“ ruské invazní flotily bylo pochopitelné, neboť Neptuny neměly být na konci února ještě vůbec ve výzbroji ukrajinské armády. První plnohodnotný komplex na novém podvozku Tatra byl dokončen v srpnu 2021, v prosinci téhož roku však velitel ukrajinského námořnictva Oleksij Nejižpapa oznámil, že první baterie Neptunů by měla být k dispozici až na jaře 2022. Ve skutečnosti byly jen čtyři dny před začátkem invaze odvezeny do Oděsy z továrny v Kyjevě, kterou Rusko poté opakovaně bombardovalo.