Írán musí pochopit, že mu současný přístup k válce na Ukrajině škodí, říká Hladík

Saúdská Arábie na začátku listopadu varovala, že se Írán připravuje k vojenskému útoku ve snaze odvrátit pozornost od dlouhotrvajících masových protestů. Vnímáte tuto hrozbu jako reálnou?

Rozhodně se v regionu Blízkého východu zvyšuje napětí. Samozřejmě jsme zaznamenali, že Írán, pokud jde o jeho narativ k probíhajícím protestům v zemi, zdůrazňuje, že část těchto protestů může být organizována ze zahraničí. Zaznamenali jsme také přesuny íránských vojsk například k hranici s Irákem, ale to napětí tam existovalo vždy a já si nemyslím, že případný útok na Saúdskou Arábii ze strany Íránu by dnes byla naše primární obava.

Naší primární obavou je zapojení Íránu do konfliktu na Ukrajině. To vnímáme jako zásadní hrozbu a není to záležitost posledního měsíce.

Co v této souvislosti Evropská unie dělá?

V Teheránu nepůsobí delegace Evropské unie a z tohoto důvodu tam náš zastupitelský úřad vykonává funkci tzv. lokálního předsednictví. To znamená, že v Teheránu vykonáváme agendu nejen za Česko, ale zastupujeme celou EU. Z toho titulu jsme ohledně možných vojenských dodávek z Íránu do Ruska už tuším v červenci zaslali demarši íránskému ministerstvu zahraničí. Demarše je v naší práci tou nejostřejší formou protestu. Upozorňovali jsme, že případné dodávky dronů na Ukrajinu by byly porušením jak rezolucí Rady bezpečnosti OSN, tak především by to znamenalo ohrožení naší vlastní evropské bezpečnosti.

Odpověď Íránců byla, že drony nikdy nedodávali, nijak se do války na Ukrajině nezapojují a respektují teritoriální integritu Ukrajiny. Počátkem listopadu potom íránský ministr zahraničí přiznal, že Írán do Ruska drony skutečně dodal, byť tvrdil, že k tomu došlo ještě před ruskou invazí.

A jak jsme tento argument přijali? Vcelku jednoznačně. Evropská unie 20. října přijala sankce v souvislosti s íránskými dodávkami dronů na Ukrajinu. Byly tam zařazeny tři společnosti zapojené do leteckého průmyslu a pět vojenských činitelů íránského režimu.

Nezdá se, že by Írán s dodávkami přestal. Budeme coby předsednická země Rady EU iniciovat další balík sankcí?

Samozřejmě se na přípravě dalších opatření budeme podílet. Nebude nic překvapivého, když řeknu, že musíme vycházet z určitých zpravodajských informací. Ověření těchto informací není úplně jednoduché. V rámci Evropské unie jsou státy větší a kapacitně připravenější.

Česko se na tom nicméně podílí. Není to tak, že by naše zapojení bylo jen formální. Ale pokud jde například o ověřování nasazení vojenské techniky ve válce na Ukrajině, tak tam samozřejmě musíme vycházet z toho, že spolupracujeme jako sedmadvacítka všichni dohromady.

To, že by Írán mohl dodávat zbraně Rusku, byla obava, kterou měl Západ už delší dobu?

Právě proto jsem zmiňoval už letošní červenec, kdy jsme poprvé Írán v této věci oficiálně oslovili. Už tehdy jsme měli od spojenců informace, že k něčemu takovému může docházet.

Dneska už to víme jistě, můžeme vycházet ze zkušenosti, že vojenské síly Ukrajiny jsou schopny některé drony likvidovat, a potom se pozná, kdo dron vyrobil. Přestože ho přemalujete, přepíšete nápisy do azbuky, tak když je něco Mohajer-6 nebo Šáhid-136, tak se to dá identifikovat. Proto byly na unijní sankční seznam zařazeny konkrétní íránské společnosti, které tyto drony vyrábí.

Všechno to jsou informace, které jsme schopni věrohodně ověřit a Írán jsme na to velmi důrazně upozornili.

Podle amerických zpravodajců požádal Írán Rusko o pomoc s jaderným programem, a právě dodávky dronů, o kterých se tu bavíme, by mohly být součástí nějaké dohody. Co si o tom myslíte?

To, že je íránsko-ruská spolupráce vzájemně výhodná, je nabíledni. Stejně jako čelí sankcím Írán, čelí jim i Rusko. Pokud jde o íránský jaderný program, Rusko bylo součástí takzvané jaderné dohody z roku 2015 JCPoA (Joint Comprehensive Plan of Action, v doslovném překladu „společný komplexní akční plán“, pozn. red.). Rusko také pomáhalo vybudovat jadernou elektrárnu v Búšehru …

Minimálně do začátku konfliktu na Ukrajině ani Rusko nemělo zájem, aby se Írán posunul k militarizaci vlastního jaderného programu. I do Búšehru dodávalo jaderné palivo Rusko a Rusové minimálně do začátku války na Ukrajině byli v tomto na straně západních mocností. Smyslem JCPoA byla snaha velmocí –⁠ v té době i Ruska –⁠ monitorovat íránský jaderný program.

Takže já si upřímně řečeno nemyslím, že by za tím byla až takhle jednoduchá dohoda. Spíše je to důkaz kapacitních problémů Ruska, kdy některé typy zbraní musí získávat v zahraničí. Můžeme to srovnat například s dovozy ze Severní Koreje. Rusové jsou už na tom prostě tak, že tyhle dodávky potřebují.

Vy myslíte, že sankce, které Západ kvůli tomu na Irán uvalil, budou mít nějaký efekt?

To je samozřejmě vždycky otázka, nakolik jsou sankce účinné. Víte, tady jde o to, jestli íránské vedení pochopí, že mu současný přístup k válce na Ukrajině škodí. Koneckonců i ta takzvaná jaderná dohoda z roku 2015 byla schválena nejvyšším íránským vedením. Nechci být obviněn z přílišného optimismu, ale právě proto, že jsme diplomaté, tak musíme doufat v nějakou racionalitu íránského vedení, které si uvědomí, že když nezmění svůj přístup, tak to povede k zhoršení postavení Íránu na mezinárodní scéně.

Další zpřísňování sankcí samozřejmě povede k dalšímu zhoršování situace obyčejných Íránců. A já chci věřit, že si to v konečném důsledku íránské vedení uvědomí a začne se podle toho chovat. Zaznamenali jsme signály, že se chystá pozvání pro inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) do Íránu. Musím na to říct jen „inš'alláh,“, dá-li Bůh.

„Špatné postavení na mezinárodním scéně“ je podobná rétorika jako k Rusku. Co to reálně znamená?

Špatné postavení na mezinárodní scéně znamená zpřísňování sankcí, zhoršování ekonomické situace lidí. To má ve finále dopad na vnitropolitickou situaci v té které zemi a samozřejmě těmto režimům, ať už je to ten Putinův a nebo ten íránský, jde především o přežití.

Ekonomická krize, pokud je krizí, tak se dá zvládnout, ale v případě, že krize dospěje do nějakého bodu, tak se z ní stane kolaps. Poslední dva měsíce byly protesty v Íránu vyvolány smrtí Mahsy Aminiové, jde tu tedy mj. o svobodu a postavení ženy ve společnosti, ale uvědomme si, že íránské protesty kontinuálně vnímáme od roku 2009, od takzvané Zelené revoluce, kterou íránský režim potlačil. Ale viděli jsme další protesty a ty byly motivovány čím? V roce 2019, v roce 2020.  Zejména zhoršující se ekonomickou situací. Pokud se režim chce chovat racionálně, tak si musí uvědomit, že se v Íránu potenciál k protestům zvyšuje.

Ještě bych se rád dotkl jednoho aktéra, který do války na Ukrajině poměrně aktivně vstupuje. Turecko. Myslíte, že bude Recep Tayyip Erdoğan nakonec tím, kdo dostane obě strany k jednacímu stolu? Jako jediný má zatím výsledky, vzpomeňme na obilnou dohodu …

Turecko se snaží o zprostředkování jednání, ale já myslím, že princip, jak ukončit konflikt, velmi hezky vyjádřila finská premiérka Sanna Marinová, když byla tázána. Je to jednoduché. Rusové se prostě musí z Ukrajiny stáhnout. Má kdokoli ze zprostředkovatelů takové páky na Putinův režim, aby se opravdu stáhl? Já si myslím, že ne.

Samozřejmě, že Turecko využívá jak své geopolitické postavení, tak skutečnost, že se s oběma stranami konfliktu baví. Pochybuji, že se Putin bude rozhodovat na základě jakéhokoli zprostředkovatelského úsilí.

Vámi zmíněné Finsko spolu se Švédskem v reakci na ruskou agresi podaly přihlášku do NATO. Erdoğan zatím vstup blokuje s argumentem, že severské státy podporují teroristy z řad Kurdů. O co mu jde?

Turecko je náš spojenec v NATO. Pokud má nějaké bezpečnostní obavy, tak věřme, že trilaterální jednání povedou k úspěšnému výsledku. To, že Turecko čelí terorismu, jsme mohli vidět před pár dny v Istanbulu. Byť se k tomuto teroristickému útoku v samotném centru Istanbulu zatím nikdo nepřihlásil, tak Turci naznačují, že za útokem mohla stát Strana kurdských pracujících (PKK), která je mimochodem i na našem unijním teroristickém seznamu.

V případě, že s ohledem na pobyt některých Kurdů na území Švédska nebo Finska mají Turci nějaké požadavky, tak se musí vyjasnit na bilaterálních jednáních. Já můžu jen říci, že doufám, že tato jednání dospějí ke zdárnému konci a že bude spokojen jak náš současný spojenec Turecko, tak naši budoucí spojenci v NATO. Přistoupení Švédska a Finska do této organizace je jedinou dobrou zprávou z celé té šílenosti ruské agrese na Ukrajině.

Někdo by mohl říct, že v případě, že uděláme Turecku ústupky, tak de facto házíme Kurdy přes palubu. Přece jen jejich podíl v porážce Islámského státu byl naprosto zásadní.

Víte, podobné požadavky nejsou neobvyklé. Také Turecko jim čelilo ze strany Egypta v případě některých členů Muslimského bratrstva, kteří se nacházeli či nacházejí na jeho území. Turecko má stran příslušníků Strany kurdských pracujících nějaké své legitimní bezpečnostní obavy, víme, že tyto obavy nejsou nereálné, protože také víme, že konflikt mezi PKK a Tureckem již stál životy desetitisíců lidí.

Ten poslední výbuch v Istanbulu dokazuje, že se i Turci mají čeho obávat, byť opakuji, že zatím nevíme, kdo to udělal. Takže abych odpověděl na vaši otázku, myslím, že v této otázce je morální standard ať už Finů, nebo Švédů natolik vysoký, že to žádné „hození přes palubu“ nebude znamenat.

My musíme vycházet z toho, že Turecko je náš spojenec v NATO a má své legitimní obavy a požadavky. Ale neříká to nic o pozici České republiky třeba vůči Kurdům v Iráku. To je úplně něco jiného.