Článek
Dnes si připomínáme 83. výročí obsazení ČSR nacisty. Vidíte paralely při porovnání konce samostatné republiky se současnou agresí Ruska vůči Ukrajině?
Ne vždy historické paralely fungují. Obojí byla agrese, zatím se zdá, že agrese Ruska vůči Ukrajině možná nedopadne jako agrese Německa vůči Československu. My jsme se nebránili, Ukrajinci se brání. Ale víc než tyto banality k tomu nelze říct.
Ptám se i proto, že leckdo teď říká, že se historie opakuje a že postoj Západu je slabý jako v roce 1938 u mnichovské dohody.
Tady už by se nějaký smysl srovnání hledat dal. Smlouvy, které měla ČSR se Západem před rokem 1938, se nenaplnily. Velká Británie a Francie neudělaly víceméně nic, spíš nutily ČSR v zájmu zachování míru vzdát se území a tím se otevřela cesta k plné okupaci českých zemí Německem. Západní země pak sice protestovaly, ale byl to jen verbální projev.
Němečtí vojáci 15. března 1939 na Pražském hradě
Ale 15. březen 1939 znamenal v myšlení západních mocností zlom. Uvědomily si, že s Německem žádná domluva nebude a že je třeba se připravit na válku.
Případ Ukrajiny je možná podobný v tom, že se jedná o zemi ve skoro tak nevýhodné geopolitické pozici vůči agresorovi, jako byla kdysi ČSR vůči Německu.
A taky to vypadá, že Západ, kam dnes patříme i my, není ochoten angažovat se přímo. Ale podpora Ukrajiny dodávkami zbraní, politickou, ekonomickou, kulturní, sportovní izolací Ruska přišla velice rychle a je razantnější než před 83 lety. Západ je teď už jiný. Tehdy se do něj ani nepočítaly USA. Podstatné je, že Západ jednal s Německem jinak než teď vůči Rusku.
Byla ještě 15. března 1939 nějaká ochota se postavit agresorovi?
Jestli se pořád dokola uvažuje o tom, zda jsme měli nějakou naději, tak v září 1938.
"Západ dnes taky není ochoten angažovat se přímo, ale podpora Ukrajiny je razantnější"
V březnu 1939 jsme už byli bez pohraničního území, kdy hranice neprobíhala podle hor, nebyla opevněná jako ještě na podzim 1938. Německá hranice byla 80 nebo 60 kilometrů od Prahy. Koneckonců to Hitler říkal Háchovi, že je mu to i hloupé říkat, ale že na jednu německou divizi připadá maximálně jeden český prapor. Obrana by byla jen symbolické gesto, že se nevzdáme bez výstřelu. Vojensky byla situace úplně beznadějná.
Když vidíme, jakým dojmem působí Ukrajinci, měli jsme se bránit s tím, že bychom tím třeba přiměli Západ k akci?
Takový byl narativ komunistů. Vyčítali Benešovi, že kdyby se ČSR bránila, tak by pracující lid ve Francii a Británii donutil jejich vlády postavit se za ČSR. Ale ty se chtěly vyhnout válce s Německem za každou cenu.
Fiala už je v Kyjevě, kde se má setkat se Zelenským
Nikdo neví, jak dlouho by obrana ČSR mohla trvat – jestli pár dní, nebo tak dlouho, jako se brání Ukrajina, která po dvou a půl týdne stále má organizovanou, bojeschopnou armádu a vládu a stále je schopna zcela regulérní obrany. Jenže vůči ČSR byli nepřátelsky naladěni i Maďaři a Poláci. Na souvislý odpor po delší dobu jsme měli minimální šance. Že bychom to vyhráli? To v žádném případě.
S tou minimální hloubkou československého území a také s existencí skoro tří milionů etnických Němců na území byla obrana z vojenského hlediska více než obtížná.
Může být české nadšení pro pomoc Ukrajině dáno právě historickou zkušeností?
Historická paměť vždycky nějak ovlivňuje jednání, rozhodování a hodnoty, které stát či národní společnost vyznává. Ale myslím, že rok 1968 hraje ještě větší roli než vzpomínka roku 1938 nebo 1939. Sice to byl SSSR včetně Ukrajiny, kdo nás obsadil, ale dnešníma očima to byla ruská okupace.
Na Ukrajině se nezastavíme, zalykal se v televizi vztekem přední ruský propagandista
