Gubernátor Zakarpatské oblasti: Máme plán, aby lidé zůstali u nás a nemuseli do zahraničí

Pracoval jsem 20 let v ukrajinské tajné službě a zvykl jsem si na myšlenku, že Rusko může napadnout Ukrajinu, vést na jejím území vojenské operace, připravoval jsem se na to. Ale nečekal jsem, že se to stane právě teď, protože ve 21. století začít v Evropě tak rozsáhlé, zákeřné nepřátelství... To byl šok. Bylo to nečekané.

Od prvních sekund války jsem si uvědomil, že do Zakarpatské oblasti přijde spousta vnitřně vysídlených osob. Okamžitě jsem se začal setkávat s mezinárodními partnery. Generálním konzulem Slovenska, generálním konzulem Maďarska, konzulem Rumunska. Začali jsme se domlouvat na možné pomoci a jednat o ní, protože jsem pochopil, že v budoucnu může nastat humanitární krize. Že všechny vnitřně přesídlené osoby, lidé, kteří vstoupí do regionu, budou muset mít střechu nad hlavou. Budeme muset zorganizovat jídlo. První dny jsem se pouze připravoval na příjem vnitřně přesídlených osob. A jak vidíme, žádný z vnitřně přesídlených nezůstává stranou. Všichni dostali dočasné ubytování, dostali bezplatné stravování v každé části Zakarpatska, za což vedení okresů děkuji. V současné době je situace na Zakarpatí pod kontrolou.

V současné době je v Zakarpatské oblasti skoro 200 tisíc našich občanů, kteří byli nuceni opustit své domovy v důsledku agrese Ruské federace.

Všichni mají kde bydlet. Vzali je k sobě hoteliéři, mnozí obyvatelé Zakarpatí, obzvláště majetní, si vzali nově příchozí k sobě domů. Stejně tak se o ně postaraly vzdělávací instituce, školy, školky. Tam všude dostali příležitost dočasně bydlet. V současné době mají všichni zajištěno dočasné bydlení a dostatečnou výživu.

Mou první povinností bylo správně přijmout naše občany, postarat se o ně. Tím způsobem, aby neopouštěli Ukrajinu ve velkém, protože by to vedlo k reakci našich mezinárodních partnerů a sousedů, například Maďarska a Slovenska.

Mohli by se uzavřít, aby se ochránili. Mohli by zavřít hranice. Když jsem vyjednával v prvních hodinách války, žádal jsem, aby se nezavíraly hranice. Zároveň jsem se zavázal, že dokážeme zadržet velké množství migrantů.

V souladu s tím byla navázána spolupráce se Slováky, Maďary a Rumuny, abychom jim mohli poskytnout informace o skupině lidí, která k nim přichází. V tomto případě jsme mohli jít touto cestou.

Dosud Zakarpatsko opustilo asi 600 tisíc našich občanů, 200 tisíc jich v Zakarpatí zůstalo. A úkolem dneška je vytvořit vhodné podmínky pro život. Podniky jsou v současné době evakuovány z ukrajinských měst, kde probíhají nepřátelské akce.

Vytvořil jsem takovou centrálu v Zakarpatí, která provádí inventarizaci všech prostorů, všech průmyslových areálů, kde jim můžeme dát místo, aby se mohly přestěhovat a tyto firmy v regionu mohly působit.

Našim občanům, kteří jsou v současnosti vnitřně přesídlenými osobami, to umožní mít nejen přechodný pobyt, ale i přechodnou práci.

Budeme tak moci nastartovat vnitřní ekonomiku, vnitřní průmysl regionu a pomoci nejen Zakarpatsku, ale celkově Ukrajině.

Toto se nazývá filtrační opatření. Na území kraje téměř všichni občané, které vysíláme do zahraničí, procházejí filtračními opatřeními, provádíme kontroly, zda se zde nenacházejí zástupci nějakých nelegálních vojenských útvarů.

V současnosti Evropa přijímá pouze důvěryhodné osoby ze Zakarpatí, z nichž většinu tvoří ženy a děti, protože podle platné legislativy nesmí muži ve věku 18 až 60 let opustit Ukrajinu.

Prezident Zelenskyj proto fakticky vyloučil možnost vstupu na území občanů Evropské unie s pochybnou minulostí nebo s nějakými špatnými úmysly.

Nemůže to být stejné jako před válkou, protože orgány činné v trestním řízení pracují v zesíleném režimu, provádějí neustálé kontroly a zastavují auta na silnici. Kontrolují doklady, kontrolují, co se děje, co a kdo je v kufru a autě, takže to není stejné.

Navíc se čas od času objeví výstraha značící možné nebezpečí útoku ze vzduchu. Nedávno obyvatelé Užhorodu, Mukačeva a dalších měst seděli v protileteckých krytech a suterénech budov déle než pět hodin.

Rozhodně tedy cítíme, že v zemi je válka, velké množství migrantů, žen s dětmi, cítíme a chápeme to. Situace je tedy snesitelná, ale cítíme, že ve státě je válka.

I to se stalo v prvních hodinách války. Na jejím začátku jsem se domluvil s Olegem Boyarinovem, majitelem továrny Eurocar Škoda. Zastavil výrobu aut a dal nám všechny prostory pro humanitární uzel.

Nyní na území Eurocar funguje, pracuje tam i personál Eurocar. To vše bezplatně, tedy stát to neplatí, jde to vlastně z kapsy továrny Eurocar Škoda.

Podílí se také pracovníci správy vojenského újezdu, kteří veškerou humanitární pomoc přijatou na Zakarpatí shromažďují, třídí a posílají po železnici do regionů, kde je především potřeba.

Nemůžeme předvídat činy Putina a Ruska, protože to, co dělá, nelze zdravým rozumem pochopit. V současnosti je třeba mít na paměti, že letiště nekončí na hranici se Slovenskem, ale i do něj zčásti zasahuje.

Neslouží k vojenským účelům, pouze k humanitárním účelům. Takže doufám, že je dost chytrý, má dost rozumu a uvážlivosti, aby s letištěm neudělal nic špatného.

Zakarpatská oblast je unikátní region v tom, že je mnohonárodní, multikulturní. V regionu je mnoho komunit, které žijí kompaktně. Patří sem maďarská komunita, slovenská komunita, česká, německá, ruská, ukrajinská a další.

Evropská komunita. To znamená, že je jich mnoho, ale celou dobu žila všechna společenství na Zakarpatí velmi mírumilovně.

A v roce 2015 bylo toto téma někde nastoleno, problematické, konfliktní téma mezi komunitami – vykonstruované téma ruské propagandy, která se snažila realizovat své plány na destabilizaci situace v Zakarpatské oblasti.

Od prvních dnů svého působení v této funkci jsem dělal veškerá opatření, abych zabránil destabilizaci na základě národnosti a původu, takže nyní mohu jasně říci, že v regionu nejsou žádné problémy, žádné takové problémy nejsou.

Zde jsou všichni Ukrajinci, i když jejich kořeny jsou maďarské, slovenské, rumunské. Nevadí. Všichni jsou pro mír. Všichni jsou proti ruské agresi a Zakarpatí je v tomto případě jednotné.

Jsem voják, ne politik, v rámci geopolitiky nemohu předvídat, a co je v hlavě schizofrenika Putina, těžko říci prognózu.

Ale vzhledem k tomu, jak dobře ukrajinská armáda bojuje na bojišti a ruská armáda sklízí porážky a už jsme v protiútoku, Putinovi nezbývá nic než požádat Ukrajinu o mír.

Veškerou humanitární pomoc, kterou dostáváme, hromadíme v centrále pro ni určené, v Eurocaru. Určité procento zůstává u nás, větší část posíláme do měst Cherson, Mykolajiv, Záporoží, Kyjev, kam je potřeba.

Doprava probíhá především po železnici. A co zůstává v regionu, to řídíme podle potřeb okresů, protože v každém je velký počet migrantů. A humanitární pomoc, kterou dostáváme, nestačí k udržení, takže jsme přesvědčení, že humanitární pomoc je jedině dobrá.

Nemáme dostatek dětské výživy, nemáme vůbec dostatek jídla, protože je velmi velké množství migrantů, je třeba je nakrmit, jedí zadarmo. Léky a palivo jsou to první, co právě teď potřebujeme.

Zakarpatí je humanitární uzel, nemáme možnost přijímat vojenský materiál, protože Maďarsko a Slovensko je přes svá území nepouští, takže jsou zde momentálně jen běženci, ženy a děti. Dostáváme humanitární pomoc ve formě potravin a léků. Takový je náš region dnes, v tuto chvíli je mír a doufáme, že tomu tak bude i nadále.

Situaci s covidem mám pod kontrolou. Aktuálně máme 11procentní obsazenost nemocničních lůžek. Ukrajinský národ porazil covid 24. února, kdy začala ruská vojenská agrese proti Ukrajině. Na Ukrajině nyní nejsou žádné problémy s covidem.

Máme dostatek vakcín. Očkování se do určité míry provádí, ale předtím byla na Zakarpatí dobrá proočkovanost, takže neevidujeme nárůst počtu lidských případů covidu.

Jsem velmi vděčný našim přátelům a občanům České republiky, protože dostáváme od nich pomoc každý den.

Jezdí sem vlak, který nám přiváží pomoc a vyzvedává naše občany do České republiky, neustále jsou posílány vlaky a mnoho ukrajinských občanů, kteří kdysi jeli do ČR, všichni jejich příbuzní, ale i Češi na Ukrajině neustále posílají humanitární pomoc.

Česká republika je jednou ze zemí, která jak Zakarpatsku, tak Ukrajině hodně pomáhá.

Jsem šéf obrany kraje a mám příslušné velitelství, to není žádné tajemství. Přijímáme opatření na ochranu území regionu a jsme připraveni bránit území Ukrajiny, stejně jako území Zakarpatí, takže plán samozřejmě existuje, samozřejmě jsou zde příslušné vojenské a pořádkové síly a my určitě budeme bojovat.