Generál Mičánek: Válka neskončí, i kdyby Ukrajinci uspěli

Už čtrnáct měsíců pokračuje válka na Ukrajině. Změnil se za tu dobu ten konflikt?

Od konce minulého roku, kdy se Ukrajině podařila poslední ofenziva v Chersonské oblasti, konflikt nijak nemění svůj charakter. Je to statická, opotřebovávací válka. Na většině fronty je relativní klid, pokud můžeme za klid označit občasné dělostřelecké nebo raketové ostřelování.

Hlavní střety probíhají v Doněcké nebo Luhanské oblasti na východě Ukrajiny, protože tam Vladimir Putin vyhlásil, že by ji armáda měla do konce března letošního roku ovládnout. To se ale nepodařilo a Rusové postoupili jen o několik kilometrů u Bachmutu.

Teď se čeká na avizovanou ukrajinskou ofenzivu, která ale stále ještě nepřichází. Já tomu říkám čekání na Godota.

Ofenzivu avizovali i Rusové…

Zimní ruská ofenziva teoreticky proběhla někdy v únoru a březnu v oblasti Kramatorsk, Bachmut, Avdijivka a Marinka. Určitě to nebyla velká ofenziva typu bitvy u Kurska nebo Stalingradu, spíše řada malých útoků.

Celá fronta je ale dlouhá přes tisíc kilometrů a k průlomu by Rusové potřebovali soustředit 80 nebo 100 tisíc vojáků na relativně úzkém úseku fronty. To se nestalo a nemá na to momentálně ani ukrajinská armáda, protože by musela oslabit jiný směr a automaticky by se oslabené místo stalo cílem ofenzivy protivníka.

Jak je možné, že tak velká země s velkou armádou a zdroji nedokáže uspět?

Putinovi a ruskému velení nevyšel prvotní kalkul dobýt rychle Kyjev, kdy čekali, že pak Ukrajina v podstatě padne, nastolí se loutková vláda a bude vystaráno.

I díky mobilizaci má Rusko stále přibližně 250 tisíc bojeschopných vojáků v první linii, stejně jako mělo na začátku války. Oni sice mobilizovali 300 tisíc lidí, ale v první fázi koncem roku 2022 doplnili jen ztráty na frontě k udržení fronty.

Rusko, byť zdroje má, je nechce totálně mobilizovat, protože by oslabilo národní hospodářství. Vojáci jsou muži v pracovním věku. Mohlo by to také přivodit sociální nepokoje, při kterých by se ukázalo, že Rusko není schopno splnit jednoduché taktické a strategické cíle, i když si všichni donedávna mysleli, jak silnou má armádu. A také by samozřejmě muselo sáhnout k mobilizaci vojensko-průmyslového komplexu.

Proč k tomu nedošlo?

Před lety se Rusové chlubili novým tankem T-14 Armata a další technikou, ale na frontě se neobjevily (po vzniku rozhovoru ruská agentura RIA Novosti tento týden oznámila nasazení tanků Armata, ale jen k ostřelování, nikoli k přímým útokům – pozn. red.). To vede k jednoduché úvaze, že ruský vojensko-průmyslový komplex není schopen výrazně zvýšit výrobu. Že má problém s kvalitou a že v důsledku sankcí, které sice nejsou stoprocentní, nemohou montovat sofistikovanější zbraně. Do všech jsou potřeba čipy a podstatná část čipů byla dovážena ze Západu.

Jasně to dokazuje fakt, že útoky střel s plochou dráhou letu nebo balistických raket v podstatě ustaly. V poslední době se objevují maximálně íránské drony Šahíd nebo sem tam vystřelí rakety S-300, kterých mají dost, ale původně byly určené jako protiletadlové a proti pozemním cílům jsou tudíž relativně nepřesné.

Mohou ještě něčím překvapit a donutit Ukrajince k ústupu?

To nejlepší, co armády mají, zpravidla nasadí při prvním úderu. Stejně i Rusové, kteří o spoustu nejlepší techniky přišli a teď nasazují druhořadé jednotky i materiál. Množí se zprávy, že vytahují staré tanky T-55 a T-54.

A ty nedokážou odolávat jednoduchým protitankovým ručním zbraním, které Ukrajinci už na začátku konfliktu dostali. Už vůbec nemůžou konkurovat moderním tankům Leopard, Challenger nebo Abrams, které už Ukrajina také dostala nebo dostane.

Rusové mají jaderné zbraně.

Ty, doufám, nechají v šuplíku.

A co taktické jaderné zbraně?

Dnes existují i konvenční zbraně, které se svým účinkem blíží taktickým jaderným prostředkům. Mají například termobarické zbraně, které mají podobný účinek, ale bez nežádoucích účinků ozáření. Také těžké raketomety Smerč a Uragan ráže 220 až 300 milimetrů mají při hromadném nasazení v dopadové ploše stejný účinek jako jaderná zbraň.

Navíc kdyby Rusové použili taktickou jadernou zbraň, museli by okamžitě využít momentu výhody a vyslat vojska do zamořeného prostoru. Ale na to musí být vojska cvičena, musí mít technické prostředky a nesmí se chovat tak, jako se Rusové chovali u Černobylu, kde se zakopávali v radioaktivní zemi a spousta vojáků si odsud odnesla nemoc z ozáření.

A nejsem si jist, že po ročním konfliktu oslabená ruská armáda má prostředky a lidi, kteří by dokázali využít účelně taktické jaderné zbraně.

Jak se Rusům vydařila mobilizace?

Proběhla zdánlivě chaoticky, ale každá mobilizace probíhá chaoticky. Cíl však splnila. Nakonec se jim podařilo 300 tisíc lidí nabrat, vycvičit a v první fázi zhruba 50 až 100 tisíci vojáky záplatovat díry na frontě. To, že Rusové drží frontu a třeba u Bachmutu mírně postupují, ukazuje, že síly částečně obnovili a jsou schopni stále tlačit.

Proč obě strany tak krvácejí u Bachmutu, když se tvrdí, že to není strategické místo?

Není to strategické místo, ale Rusové chtějí Bachmut ovládnout, protože by to byl postup dopředu, a také nutí Ukrajince alokovat v jednom bodě větší množství vojáků, rezerv a zdrojů.

Ukrajina to vidí úplně stejně, je to cesta, jak vyčerpat kapacity protivníka. Rusové tam mají daleko větší ztráty než Ukrajinci, protože ti jsou schovaní ve městě jako v pevnosti a Rusové jsou ti, kteří útočí.

Proč ještě nezačala ukrajinská protiofenziva?

První důvod je počasí. Prší tam, je bláto a terén je kvůli tzv. rasputici pro techniku stále komplikovaný a těžce prostupný. Sami Ukrajinci říkají, že čekají na teplo a sucho, protože to je předpoklad rychlého pohybu při ofenzivě. Mají těžkou techniku, tanky, které dostali ze Západu, váží skoro 60 až 70 tun a potřebují solidní terén.

A druhý důvod je, že asi ještě budují zásoby pro ofenzivu. Informace o tom nejsou veřejné, ale Ukrajinci vědí, že by bylo špatné, kdyby jim uprostřed ofenzivy došla dělostřelecká nebo raketová munice a další potřebný materiál.

Z úniků tajných informací v USA víme, že problém s municí mají.

Obě strany s tím mají problém. Roční výroba takovéto munice je silně omezena ve všech státech, výrobní kapacita se musí navyšovat přidáváním dalších směn do výroby a také výstavbou nových továren. A na to žádná ze zemí konfliktu nebyla připravena, nečekali jsme dlouhou válku.

Jak vidíte šance ukrajinské ofenzivy?

To je věštění z křišťálové koule. Důležité bude, jestli se Ukrajincům podaří nasadit pozemní armádu i s letectvem do tzv. společné operace. To znamená harmonicky sladit všechny druhy vojsk včetně letectva, tankových a raketometných jednotek, dělostřelectva a pěchoty, využít jejich předností, omezit slabiny a stálým tlakem ve všech doménách donutit protivníka k chybám a konečně i ústupu.

Objevují se informace, že se Ukrajincům podařilo pro ofenzivu soustředit od 35 do 80 tisíc vojáků. To není moc, ale jsou vycvičení, vybavení a motivovaní a teď bude záležet na vhodném terénu, počasí a vhodné situaci.

Dá se čekat od Ukrajinců nějaký majstrštyk jako loni na podzim?

To se podle mého opakovat nebude. Ruská armáda ze začátku neměla jednotné velení, byla nekoordinovaná, ale po­učila se. Učí se ze svých chyb i z toho, co dělají Ukrajinci. A za ten rok, byť nemá ruská armáda moc kvalitní vojáky, ale zůstali jí velitelé a veteráni, jde její úroveň nahoru. Jejich obrana je proto už mnohem připravenější a sofistikovanější.

V tom vidím problém ukrajinské ofenzivy, protože nejlepší by pro ně bylo, kdyby bývala začala už po Novém roce. Tehdy byla ruská armáda pranýřovaná za to, že ustoupila u Chersonu, byla deprivovaná a neměla dostatek zásob. Bohužel proti pokračování ofenzivy bylo počasí, a i Ukrajinci ztratili spoustu lidí a techniky. Taky si museli lízat rány. Ale čím delší bude pauza, tím více se Rusové připraví a bude to pro Ukrajince složitější.

Jak Ukrajincům pomůže západní technika?

Určitě to je velká pomoc, protože tanky i transportéry jsou mnohem lépe pancéřované a lépe chrání posádku. Ukrajinci měli čas se vycvičit v jejich ovládání, tak počítám, že sehrají v té ofenzivě podstatnou roli.

Rusové jsou podle vás lépe připravení, opevnili se a leckde zakopali. Nestane se z toho konfliktu zákopová válka, jako první světová?

Hrozí, že se z toho stane zamrzlý konflikt, pokud územní zisky při ofenzivě nebudou příliš výrazné anebo ofenziva postupně s hloubkou získaného území ztratí na dynamice. Pak bude řešením, jak ukončit konflikt, zahájení jednání. Ukrajina ale teď potřebuje, aby podmínky pro ni byly co nejvýhodnější.

Lze čekat, že začnou po té ofenzivě diplomatická jednání?

Nemyslím, že bezprostředně poté. Rusové už ohlásili připojení zabraných území k Rusku, a tím pádem je to pro ně Rusko. A ve své vojenské doktríně mají napsané, že použijí k obraně svých území jakékoli prostředky. Teď bude záležet, zda to naplní, nebo ne. Nejde jen o po­užití jaderných zbraní, ale může to znamenat další masivní mobilizaci a vržení velkého počtu lidí na frontu.

Francouzský prezident Macron po návštěvě Číny řekl, že Čína, stejně jako Západ, si myslí, že je čas zbraní. To znamená, že mír je v nedohlednu?

Určitě, a ještě nějaký čas to tak bude. I kdyby se podařilo Ukrajincům udělat průlom a zabrat zpět část území, možná se zastaví na hranici Krymu, ale určitě se jim nepodaří dobýt zpět celé území. To by bylo možné jen v případě totálního rozvratu ruské armády, který si nedokážu představit.

Ty armády se zastaví na nějaké hranici a začnou si znovu lízat rány a doplňovat prostředky. Ukrajinci budou dál potřebovat pomoc Západu, a pokud i jen částečně uspějí, tak se podle mého ta pomoc a podpora udrží. Rusové budou muset dál investovat do výroby vojenského materiálu a jít do nepopulárních opatření, jako je další mobilizace.

V čem je ta válka proti těm minulým jiná?

Ten konflikt ukázal, že některé technologie a taktické přístupy zastaraly a některé se ukázaly jako nezbytné: zpravodajství, špionážní satelity, elektronické rušení, drony.

Ukrajinci používají spojení Starlink, bez kterého by jejich výkonnost podstatně poklesla. Na druhé straně Rusové čím dál efektivněji používají elektronické rušičky, mnohem víc se jim daří rušit komunikaci a ovládání bezpilotních prostředků. Ukrajinci sami přiznávají, že ještě před nedávnem s malými drony dokázali létat tři až pět kilometrů, ale teď nejsou schopni uletět ani pět set metrů. Dříve vojáci zapalovali ohně a vytvářeli mlhu, aby se skryli před zraky nepřítele, dneska ruší signál dronům a zaslepí tak nepřátelské oči.

Na druhou stranu se například o dělostřelectvu ještě před časem říkalo, že už nebude důležité, protože vše ovládne letectvo a rakety. Ale jasně se ukázalo, že éra raketového a hlavňového dělostřelectva s dlouhým dostřelem a přesným navedením na cíl znovu nastává.

Proč tam obě strany víc nevyužívají letectvo?

Protože Ukrajina ho má málo a Rusové ho nechtějí moc používat, protože jsou to drahé prostředky a moc je teď nedokážou vyrábět i kvůli sankcím. Navíc Rusové se na to dívají obchodně – protože své letouny hodně exportují – a je jim jasné, že pokud se příliš neosvědčí v boji, tak je nikdo nebude kupovat. Proto je raději nenasazují. A to důležité – bojiště je enormně nasycené prostředky protivzdušné obrany, které pokud nebudou zničeny, tak ne­umožní širší nasazení letectva.

Američanům unikly tajné dokumenty týkající se Ukrajiny. Co zajímavého jste se z nich dozvěděl?

Pořád váhám mezi tím, jestli to byl cílený, nebo skutečný únik. Je zvláštní, že se k přísně tajným informacím dostane seržant a zveřejní je na pochybném webu.

Myslíte, že by to mohlo být součástí informační války?

Těžko říci, ale informační operace v tomto konfliktu hrají obrovskou roli, stejně jako operace psychologické a masáž vlastních obyvatel. I u nás se ve sdělovacích prostředcích vede kampaň na podporu Ukrajiny, která je až moc jednostranná a optimistická.

Ale na ruskou propagandu to asi nemá?

Ta je úplně někde jinde. V tom jsou podstatně lepší, systémovější, mají to propracované, protože to dělají špičkoví profesionálové. To je ale přirozené, protože země NATO mají v míru informační nebo psychologické operace, které dělají v Rusku běžně i v míru, zakázané.

Proč?

Protože informační operace je cílený nátlak na obyvatelstvo, manipulace s veřejným míněním, a to má NATO vyhrazeno jen pro válečnou situaci. Kdežto v Rusku informační operace a masáž obyvatelstva, aby udrželi jeho loajalitu, jedou pořád.

Kde vy jako vojenský analytik získáváte informace?

Úplně všude, ale nemám přístup ke zpravodajským informacím. Používám americké, ruské i české otevřené zdroje. Ale vždy je to o úsudku. I z otevřených zdrojů, při po­užití mapy a uplatnění vojenských znalostí, si lze udělat docela dobrý názor a přehled o situaci.

Dá se teď odhadovat, kdy ten konflikt skončí?

Už půl roku je jasné, že ani jedna ze stran není ochotna válku skončit. Myslím reálnou snahu. Ruský ministr zahraničí Lavrov sice říká, že jsou ochotni konflikt ukončit, ale už nedodává, že jedině za jejich podmínek, které jsou nepřijatelné pro Ukrajinu.

Nestane se nic do té doby, dokud někdo z velkých hráčů něco neudělá. A určitě to nebudou Spojené státy, protože jasně stojí na straně Ukrajiny, takže nemohou hrát mírotvorce. Zřejmě by to měla být Čína, nikoho jiného si moc nedokážu představit, protože to musí být někdo, kdo má respekt a důvěru obou stran.

Ani si nemyslím, že by to mohly zprostředkovat mezinárodní organizace jako OSN, protože tam nejsou silné osobnosti a spíš slouží jako nástroj hegemonů. Určitě ten konflikt neskončí letos. A i kdyby ta ofenziva byla úspěšná, tak se určitě nepodaří vyhnat Rusy z celé Ukrajiny.

Jediné, co by mohlo něco změnit, by byl odchod Putina – neříkám hned atentát, ale může umřít přirozeně. To by mohlo odšpuntovat džina z láhve. Kdyby najednou odešel, tak by se Rusko jistě nestalo přes noc mírotvorcem, ale nastal by tam boj o moc mezi politickými frakcemi.

Otázka je, jestli by chaos v Rusku neohrožoval svět ještě víc?

Rusko by ten chaos zvládlo, stejně jako to dokázalo v 90. letech po rozpadu Sovětského svazu. I tehdy to zvládlo a v lec­čem víc, než je nám teď milo. Vybudovali rezistentní ekonomiku, která je schopná odolávat rozsáhlým sankcím, jež by jinou zemi položily během několika měsíců.

Navíc mají jaderné zbraně, velké nerostné bohatství, ropu, plyn, vzácné kovy, které všichni ostatní chtějí. Číně vyhovuje, že může z Ruska levně nakupovat, Čína si vlastně udělala z Ruska surovinový přívažek. Dokud to nebude omezovat její obchod, tak Čína nezasáhne. Teprve až se válka stane zátěží, například tlakem a sankcemi zemí, které Čína technologicky potřebuje, jako jsou Evropa, USA, Japonsko i Tchaj-wan, tak něco udělá.

Proto se tento rok nic nestane. Až to začne vadit mocnostem, tak teprve pak se něco stane a samozřejmě pod podmínkou, že obě strany udělají ústupky.